Brzy se vyklubaly další, a tak jsme se o ty malé perličky pečlivě starali. O to větší bylo naše zděšení, když se na horních zoubcích asi v roce a půl objevily praskliny, a netrvalo dlouho a obě horní jedničky se začaly po kouscích oddrolovat. Oběhli jsme hned několik stomatologů – u tak malého dítěte je obtížné udělat prohlídku, ale i když se to nakonec povedlo, nikdo nám nedokázal poradit. Příčinu tohoto problému viděli v mém komplikovaném těhotenství, kdy jsem měla problém s příjmem potravy. Byly nám doporučeny fluoridové tabletky a vyčkávání, jak to bude se zoubky dál. Ve dvou a půl letech měl Matěj oba zoubky jen poloviční a navíc ho začínaly bolet a bylo vidět, že postižené jsou i obě dvojky. Hledání nového zubaře začalo nanovo.
Paní doktorka Špačková byla první, která doporučila všechny narušené zoubky vytrhnout a nahradit je zubní protézou. Obě strany se musely při trhání zoubků v několika vlnách obrnit nejvyšší trpělivostí, ale podařilo se. Po zahojení dásní následovala další návštěva zubařské ordinace za účelem zhotovení otisků, aby bylo možné vyrobit snímací protézku.
Za čtrnáct dnů jsme si jeli pro nové zoubky, na doporučení paní doktorky jsme se vybavili fixačním krémem Correga a snažili se zahnat obavy z toho, že je Matěj odmítne. Naštěstí se náš strach ukázal jako lichý a zoubky se nám asi na třetí pokus podařilo přilepit. Matěj byl na svůj nový chrup moc pyšný, jen ze začátku hrozně slintal a „šlapal“ si na jazyk. Slintání ustalo za pár minut a výslovnost se upravila během pár týdnů, a to tak, že mluvil daleko srozumitelněji než před tím, dokonce i „r“ a „ř“ mu přestalo dělat problém.
Je to rok, co každé ráno zoubky nalepíme a večer sundáme a Matěj si na ně zvykl tak, že někdy musí zkusit rukou, aby si ověřil, jestli je má nasazené nebo ne. Řeč je perfektní a bezproblémová je i konzumace jídla, jen občas zoubky uvíznou v měkkém rohlíku…
Dětská snímací protéza
Indikační skupina jsou děti v rozmezí asi od třetího roku přibližně po šestý rok života – dětský pacient přijde o část zubů první dentice (mléčných zubů) buď úrazem, nebo třeba zvýšenou kazivostí. Tato věková hranice je však individuální, vždy záleží na zralosti a spolupráci dítěte, taktéž na spolupráci rodičů. Rovněž záleží na rychlosti prořezávajících stálých zubů. Hlavním úkolem náhrad – ať částečných nebo úplných – je doplnit chybějící části chrupu, a obnovit tak jeho funkci, umožnit správnou výslovnost a znovu získat estetický vzhled. Vedle toho plní náhrady u dětí i úkoly preventivně ortodontické. Zajišťují místo pro stálé nástupce po ztrátě dočasných zubů, zabraňují nežádoucímu sklonu nebo posunu zubů sousedících s mezerou a sjednávají tak příznivé podmínky pro zařazení stálých zubů.
Všechny typy náhrad u dětských pacientů jsou konstruovány na principu deskové snímací náhrady. Držení protézy lze ve většině případů zajistit pouhou adhezí. Náhrada využívá veškeré slizniční plochy, která je k dispozici. Například v horní čelisti zaujímá báze náhrady celé tvrdé patro. Zajistí tak nejen retenci, ale slouží jako prevence nebezpečí polknutí příliš malé protézy. Životnost snímacích protéz je u dětí daleko kratší než u dospělého, neboť je nutné respektovat dynamiku vývoje chrupu. Náhrada nesmí bránit prořezávání stálých zubů a růstu alveolárního výběžku. Proto jsou nezbytné pravidelné kontroly, aby bylo možné vybrousit místo pro prořezávající stálé zuby.
Pracovní postup:
„Otisky čelisti dětského pacienta alginátovou hmotou na sádrovém odlitku: Zubní laborant zhotoví z dentální pryskyřice snímací protézku. Protézka se může pro zvýšení retence podlepovat zubním lepidlem. Dětská snímací protézka je plně hrazený výrobek zdravotní pojišťovnou,“ uvádí stomatoložka MUDr. Simona Špačková.