Toto onemocnění se vyskytovalo převážně ve větších či menších epidemiích během letních měsíců. U nás a v zahraničí onemocněly tisíce dětí a adolescentů zejména v letech 1948 a 1953, potom byl větší výskyt zaznamenán v r. 1960.
Díky zavedení povinného očkování nejprve Salkovou a později Sabinovou vakcínou se zde v posledních 35 letech s touto závažnou chorobou již nesetkáváme. Avšak v řadě cizích zemí, kde není očkování povinné, nemoc bohužel stále existuje. K infekci dochází zažívacím traktem.
Onemocnění probíhá ve dvou fázích. Po 5–10 dnech poměrně lehkých chřipkových příznaků se znovu objevují teploty, bolesti hlavy, tuhnutí šíje a celková slabost. U většiny pacientů proběhne nemoc v této podobě. Ovšem u některých se během následujících hodin až dnů rozvinou i obrny různých svalů. Nejhorší variantou je, dojde-li k ochrnutí dýchacích svalů. Takový pacient musí být na dlouhodobé podpůrné ventilaci, jinak hrozí smrt.
Průběh je vždy horší, předcházela-li infekci nějaká větší tělesná nebo duševní zátěž. Další průběh je již zcela individuální, u některých dojde k úplné úpravě funkce postižených svalů, u jiných může zůstat chabá obrna některých svalů, ale i trvalá obrna všech končetin, bez možnosti chůze.
V akutní fázi se léčí příznaky (např. podpora dýchání při postižení dýchacích svalů). Asi po 6 týdnech končí akutní nakažlivá fáze nemoci, stav se stabilizuje a je možné začít s intenzivní rehabilitací. Ta ovšem není snadná nejen vzhledem k věku dětí, ale i k tomu, že obrny jsou provázeny velmi bolestivými křečovitými stahy postižených svalů.
Nejlepší prevencí je očkování, které je u nás povinné a je zařazeno do základního očkovacího kalendáře. Děti se očkují ve věku od 10 týdnů do 18. měsíce věku. Přeočkování probíhá ve věku 14,5 měsíce až do 30. měsíce.