Děti chvalte, ale dejte si pozor na to, co říkáte

Zlaté pravidlo výchovy v nadpisu už jistě každý slyšel. Jako rodiče si přejeme, aby naše děti byly sebevědomé a netrpěly žádnými komplexy. Na druhou stranu bychom neradi, aby z nich vyrostli arogantní nafoukanci, kteří neumí odhadnout své schopnosti. Zdá se nám tudíž logické, že chvály musí být jen přiměřené množství, ani málo ani moc, abychom dítě povzbudili ale „nepřechválili“.
Děti chvalte, ale dejte si pozor na to, co říkáte

To je mylný závěr. Nerozhoduje totiž množství chvály, ale jak dítě chválíme. V jednom pokusu rozdělil tým vědců děti školního věku do dvou skupin. Dětem z první skupiny vědci pochválili po dokončení matematického testu jejich inteligenci. Dětem bylo řečeno: „Jsi velmi nadaný na matematiku!“ Druhá skupina byla pochválena za píli: „Musel jsi na tom určitě tvrdě pracovat!“ Pak si obě skupiny dětí měly vybrat, zda budou pokračovat v matematických testech těžší či lehčí úrovně. Devadesát procent dětí pochválených za úsilí chtělo pokračovat testem těžším.

Většina dětí pochválených za inteligenci chtěla pokračovat testy lehkými. Proč? Pokud chválíme děti hodnocením jejich inteligence, nadání nebo vlastností, společně s touto chválou přichází riziko: Pokud příště selžu, znamená to, že nejsem chytrý, talentovaný, odvážný. Zároveň se tím dítě dovídá, že jeho výsledky nejsou závislé na jeho úsilí, ale na vlastnostech, na které nemá žádný vliv a jejichž hodnocení závisí na druhých.

Chvála svazuje
Některé maminky v dospělosti přiznávají: „Doma mi často říkali, že jsem taková hodná holčička, na kterou je vždycky spolehnutí. Ale jak svazující to bylo. Často jsem kvůli tomu nemohla udělat to, co jsem cítila a neumím dodnes říci ne.“ Dlouhodobé riziko hodnotících pochval je závislost na hodnocení ostatních a nesplnitelná touha takovému hodnocení za všech okolností dostát.

Správná motivace
Výborně! Nádhera! Krásné! To jsou běžné pochvaly, jejichž následkem je sebehodnocení našich dětí závislé na autoritách. Tyto pochvaly jsou výhodné pro nás dospělé, protože vedou dítě k tomu, aby udělalo to, co chceme, a plnilo úkoly kvůli nám. Zároveň ale zvyšují riziko, že utlumíme vnitřní motivaci dítěte a ve chvíli naší nepřítomnosti nebude mít důvod v takovém chování pokračovat. Pak se ve školním věku pracně vysvětluje: „Neučíš se pro mě, ale pro sebe.“

Popis místo hodnocení

  • Místo toho, abyste dítě hodnotili, je lepší popsat, co vaše dítě udělalo dobře: „Vidím, že kostky jsou v krabici a knížky v poličce!“ Vaše dítě nepotřebuje, abyste rozhodli o jeho charakteru, samo přijde na to, zda je „šikulka“, nebo ne. 
  • Určitě znáte situaci, kdy vám dítě předložilo výkres se změtí čar nebo stavbu podivného charakteru a lačně kouká, co vy na to. Běžně naše potomky odbýváme: „Moc hezké. Krása,“ aniž bychom výtvoru věnovali pozornost. Dítě neví, zda se našemu výroku dá věřit a nabývá dojmu, že autorita určuje, zda může nebo nemůže být se svým výtvorem spokojené. Lepší je popsat skutečnost: „Tady je několik červených koleček a tady modrá čára, líbí se mi, že je to takové veselé.“ Fakt, že nám výkres stál za to, abychom mu věnovali pozornost, je sám o sobě větší podporou sebevědomí než jakýkoliv hodnotící výrok. 
  • Pokud řekneme: „Jsi moc hodná holčička,“ nemá dítě mnoho informací o tom, co oceňujeme. Ale popisná chvála: „Všimla sis, že Honzík nemá s sebou svačinu, tak jsi mu nabídnula sušenku,“ pomůže dítěti porozumět, jakého chování si vážíte. Pokud máme potřebu vysvětlit, proč je rozdělit se o sušenku dobré rozhodnutí, můžeme to také udělat jednoduchým popisem, aniž bychom se uchylovali k frázím o tom, co je správné: „Koukni na Honzíka! Vypadá teď tak spokojeně.“ 
  • Děti, které nejsou vystaveny pozitivnímu nálepkováním a hodnocení svých vlastností (šikulka, chytrolín, hodná holčička) jsou schopny lépe samostatně posoudit samy sebe a své výkony, dokážou lépe rozlišit, co je správné a co špatné a věřit svému úsudku.

Nehodnotící chvála se dá podat několika způsoby:

  • Popište, co vidíte nebo slyšíte: „Vidím, že už máš na sobě pyžamko a v ruce kartáček!“
  • Popište, co cítíte, co se líbí vám osobně: „Moc se mí líbí tvoje žirafa z modelíny, vypadá úplně jako ta v zoo.“
  • Nejprostším nehodnotícím vyjádřením chvály je poděkování: „Děkuju, žes mi nakrájel zeleninu, budu teď se vším dřív hotová.“
  • Používat nehodnotící chválu vyžaduje víc úsilí než používání obvyklých hodnotících výroků. Někdy nám dospělým může dělat dobře, že někdo je závislý na našem souhlasu a soudu. Ale pokud v našich dětech chceme vypěstovat sebeúctu, vytrvalost a odhodlání, trocha přemýšlení před vyslovením pochvaly se vyplatí.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články