Luboš Bejdák, 5 let, fenka Besina
Jsem úplně normální kluk s malou sestřičkou, bydlíme ve vesničce a máme doma třeba slepice, ale to nejsou žádný kámošky. Zato Besina, to je moje velká kamarádka, řádíme spolu a nejradši se spolu válíme po zemi, taky je ráda, když jí házím aport. Máme ji doma teprve dva roky, je pořád ještě štěně, teda trochu přerostlé, ale nechá si ode mě spoustu věcí líbit.
Když jsem se našim narodil, měli jsme Betynku, ale ta nám umřela, a jak moje máma vzpomíná, její odchod z tohoto světa jsem komentoval slovy: „Odešla nám stará dáma.“ Často si na ni vzpomenu díky fotkám v albu. Ale teď už zpátky k Besince. Jsem zodpovědný malý pán naší psí slečny a hlídám její příděl granulí a taky, aby měla dostatek čerstvé vody v misce. Já navíc rád lumpačím s klukama. A to jsou moji velcí kámoši, ale Beska, to je jiná kámoška, ta mě vždycky vyhlíží a má radost – jak mě vidí, tak vrtí ocasem. A když jsem třeba trochu smutnej, že zase musím do školky, tak mě vyprovodí k vratům, olízne mi ruku a já vím, že se bude celou dobu těšit, než se vrátím domů. Protože tak, jak s ní divočím já…. tak to žádnej velkej páníček neumí.
Honzík Navrátil, 3 roky, klisna Šamoty
Máme doma obrovské a moc hodné domácí zvířátko, spíše zvíře – pětiletou klisnu Šamoty. Už odmala vím, jaké to je vidět svět z koňského hřbetu, a povím vám, nemá to chybu. Jsme doma tři parťáci – máma, já a Šaminka. Pomáhám mámě, jak jen to jde, a rád pomáhám, protože my děti moooc rády děláme věci stejné jako dospělí. A že je kolem koníka běhání… Musíme hned zrána nakrmit, vyházet celý box a znovu nastlat slámu, někomu kobyláky smrdí, mně teda ne. Spolu s mamkou jezdíme denně na trávu, musí být čerstvá, to je pak plná vitaminů. Teď už je zima na krku, tak začneme krmit senem. Máme celé balíky sena a já po nich rád lozím a skáču.
Šaminku v létě koupeme denně a v zimě pečujeme o její srst spoustou speciálních přípravků – a ta potom nádherně voní, to se ani nedá popsat. To se musí cítit. Úplně bych zapomněl Šaminku pochválit, máma mi říkala, že se jí v letošní sezoně moc dařilo. Mám na tom prý zásluhu i já, protože jsem velký pomocník. Taky rád pozoruju kováře, když přibíjí Šamince nové podkovy, já už dostal vlastní kladívko a zodpovědně pomáhám. Asi budu kovář, anebo ne… už to mám, budu žokej. Všichni pořád řeší, že jsem malý a hubený, ale to je přece ideální stav.
David Hradil, 5 let, morče Bonyska
Jmenuji se David a k pátým narozeninám jsem od mojí skvělé tety Evy dostal ten nejlepší dárek – morče. Bylo to opravdu velké překvapení pro mě, ale i pro rodiče. Maminka tušila, že teta něco chystá, byla připravená na nějakou šílenou zvukovou hračku, ale morče ji fakt nenapadlo. Ještě než jsem se rodičům narodil já, koupili si labradora Bona. Bono má sedm let a je to můj velký chlupatý kámoš. A k němu mi přibylo morčátko, kterému jsem hned vymyslel jméno Bonyska, aby se mi to nepletlo.
No, a kromě chlupatých zvířat máme doma ještě dvě kousavé vodní želvy a taky rybičky. Bonysku mám moc rád – každé ráno se s ní pozdravím, dám jí jablíčko, kus salátu nebo trávu. Myslím, že i rodiče přijali Bonysku do naší rodiny. A to i přesto, že si maminka musí každý den brát léky proti alergii na morčata. Maminka je skvělá, hlavně, aby si na ni Bonyska zvykla. Teda opačně, aby si máma zvykla na Bonysku, protože už teď je to nepostradatelná členka naší zvířecí rodiny.
Hanička Cyprová, 5 let, kocour Albert
Kočičáka Alberta si moje maminka pořídila jako malé kotě. Když trošku povyrostl, seznámila se s tatínkem a brzy potom jsem se jim narodila i já. Zpočátku jsme bydleli v malém bytě, ale přestěhovali jsme se do domku se zahradou... Albert se teď toulá venku a užívá si kočičích radovánek. Nejraději sedává v kuchyni na okně, aby měl přehled... Je to člen naší rodiny a všichni ho máme moc rádi. Teď zrovna má ale nemocné očičko, tak mě to trápí.
Ráda ho hladím a on přede, a já vím, že je rád, že mě má. Mám spoustu hraček, ale Albert je „hračka“ ze všech nejlepší... Ale když ho zlobím, tak mi uteče, schová se a já si ho zase musím udobřit. Na našem přátelství se musí neustále pracovat a já se moc snažím. Ještě kdyby mi tak mohl vyprávět, co zažil na těch jeho toulkách světem. To by se poslouchalo.