Děťátko nám přinesl Ježíšek

Do některých rodin nosí miminka čápi a vrány, do jiných Ježíšek. Radost je ale všude stejná.
Děťátko nám přinesl Ježíšek
Renata Nosková z Kumburského Újezdu u Nové Paky
 
Klepněte pro větší obrázekMůj příběh je pro všechny naprosto obyčejný, jen já a manžel víme, proč je zima naše období. Bude tomu pět let, co se nám 24. prosince narodila dcera Anetka. Termín porodu byl vypočítaný na 28. 12. 2003, ale miminko bylo o 4 dny starší.
 
Těhotenství jsem si užívala v klidu, pohodě a ve velkém těšení se, jen první trimestr jsem problinkala. 21.12. jsem začala krvácet, a tak jsme popadli připravenou tašku a jeli do porodnice. „Vše v pořádku, maminko,“ hlásali lékaři, ale stejně si mě tam už nechali. Jenže stále se nic nedělo: ještě ráno na Ježíška nám přišli na pokoj natočit miminka v bříšku na monitor – Anetka dělala jako by nic, a tak jsme jeli domů, abych si užila Ježíška. Znáte to: už jsem měla myšlení a duši nastavenou na děťátko (a také jsem nevěděla, zač je toho porod loket), byla jsem vlastně zklamaná. Manžel mě odvezl domů (15 km od porodnice) a holčička si to rozmyslela, podívala jsem se ještě na stromeček a... začali kontrakce. Fofrem zpátky, ve 12.00 na sál.
 
Porod proběhl dobře, jen jsem měla přirostlou placentu, tak mi dali dvouminutovou narkózu. Anetka přišla na svět v 15.00, měřila 50 cm, vážila 2900 g, a když nás propustili domů, položili jsme si ji dodatečně pod stromeček jako ten nejúžasnější dáreček. O pět let později, 31.1., jsme Anetce pořídili sestřičku. Zima je prostě naše!
 
Iva Zubová z Lysé Nad Labem
 
Klepněte pro větší obrázekJmenuji se Iva a náš prcek Lukášek se narodil přesně na Štědrý den roku 2007
v 1 hodinu 54 minut. A to ve 29. týdnu těhotenství, úplně nečekaně a neplánovaně, zrovna v jediný den, který jsme při plánování miminka nechtěli... Slavit narozeniny a Vánoce ve stejný den? Termín porodu jsem totiž měla až 11. 3. 2008.
 
Do porodnice jsem ale jela 23. 12. po obědě, když jsme dostrojili vánoční stromeček. Bolelo mě břicho. Pak to ale nabralo rychlý spád. Porod se lékaři sice snažili oddálit, aby malému dozráli plíce, ale nepovedlo se.
 
Lukášek se narodil, vážil 1300 g a měřil 40 cm. Viděla jsem ho jen vteřinku. Asi po půl hodině mi paní doktorka přišla na porodní sál říct, že je to bojovník a už spinká. Manžel se za ním mohl jít na chvilku podívat, já ho viděla až ráno. Byl to pohled, na který nikdy nezapomenu. V inkubátoru ležel malý uzlíček s černými vlasy a okolo spousta hadiček, kabelů a přístrojů.
 
Nebudu psát, jak jsem se cítila, když jsem po čtyřech dnech po porodu přišla domů bez miminka a koukala na prázdnou postýlku v ložnici, ozdobený stromeček s dárky v obýváku a hladila si prázdné bříško a myslela na Lukáška. Jak si rodina, známí a kamarádi mysleli, že si děláme legraci a na smsku o narození Lukáška vůbec nereagovali... Nezbývalo nám než věřit. Byly to chvíle strachu a nejistoty. Domů jsme si ho přinesli po dvou měsících od porodu. Teď je mu deset měsíců. Snaží se říkat mama, baba, ham, ajeje... pokouší se o lezení a je hrozně zvědavý.
 
S odstupem času děkuji manželovi, že mě přesvědčil jet na vyšetření do porodnice, i když jsem si myslela, že je to úplně zbytečné... Těšila jsem se, jak se budeme odpoledne dívat na pohádky, jíst cukroví a užívat si svátky s bříškem... Ani ve snu by mě nenapadlo, že malá bolest břicha jsou kontrakce, že rodím ve 29. týdnu těhotenství... I dnes mám slzy na krajíčku, když na to vzpomínám, ale při pohledu do postýlky, jak tam naše už veliké miminko spinká, si říkám, je to za námi a dopadlo to dobře. Máme strašně veliké štěstí a Lukášek je ten nejkrásnější dáreček pod stromeček, jaký jsme si mohli přát!
 
Alice Vopálková z Prahy
 
Klepněte pro větší obrázekMůj příběh vlastně začal už loni v březnu, kdy jednoho dne dala má skoro 16-letá dcera za okno obálku. Když jsem se zeptala, co to má znamenat, tak se hrozně smála a říkala, že má speciální přání na Ježíška, a tak mu musí napsat včas, aby to stihl. Večer jsme s tehdy ještě budoucím manželem, dcerou a synem obálku otevřeli a smáli jsme se všichni, protože naše slečna si přála od „Ježíška“ sestřičku. Brácha ji mocně podpořil, jen chtěl na rozdíl od ní bráchu. Docela nás to potěšilo, protože už jsme nějaký čas na jejich přání pracovali. Nakonec v dubnu se to teprve povedlo, takže jsme si říkali, že máme smůlu, že Ježíšek zaspal, a tak dáreček přijde až na Nový rok – kdy byl můj termín porodu.
 
Ale co čert nechtěl – teda čert – kdo ví kdo? Vánoce za dveřmi, doma neuklizeno, nenakoupené dárky a já těhotná, neohrabaná a věčně unavená. Zlobila mě moje neposlušná slinivka, proto se mi do ničeho nechtělo a stále jsem si říkala, že je ještě čas. 10. prosince se mi udělalo velmi špatně a taťka mě odvezl do nemocnice – pro jistotu. Tam lékaři usoudili, že dokud se moje slinivka neuklidní, raději si mě tam nechají. Doma zůstal taťka sám s mými dvěma puberťáky. Uplynul týden, bylo mi lépe a začala jsem se pídit po datu propuštění, abych přece jen stihla něco připravit. Ale jak se jednou dostanete doktorům do ruky…
 
Prostě mi oznámili, že mám nějaké horší výsledky odběrů a že tedy musí miminko ven, že mi porod vyvolají. Trvalo tři dny, než se to povedlo, ale 20. prosince ve 22.35 hodin se narodila naše malá princezna. Porod byl v pohodě, já i mimi taky, a tak jsme mohli odejít čtvrtý den domů. Počítáte správně, ano, Štědrý den! Já ve stresu, že doma není nic, jak to bude hrozné, ale moje zlatíčka překvapila. Bylo uklizeno, babičky uvařily, dcera dokonce upekla cukroví. I když pod stromečkem bylo jen pár maličkostí, stejně jsme měli oči jen pro ten náš nejkrásnější dáreček a prožívali ty opravdu nejhezčí Vánoce. Dcera tvrdí, že už zase věří na Ježíška.
 
Lucie Koláčková z Pecenova u Kralic nad Oslavou
 
Klepněte pro větší obrázekPředminulý rok jsme s přítelem dostali pod stromeček ten nejkrásnější dárek. Bylo to narození našeho syna Adámka. Termín porodu byl sice stanovený opravdu na Štědrý den, ale ani ve snu mě nenapadlo, že by to mohlo vyjít. V pět hodin ráno na Ježíška jsem se probudila s mírnými bolestmi v podbřišku. Ale protože mě „poslíčci“ trápili už měsíc, nevěnovala jsem tomu pozornost a po chvíli zase usnula. Asi po půl hodině mne bolesti probudili znovu, a tak jsem začala měřit intervaly a k mému údivu byly přesně po dvaceti minutách.
 
Bolest ale pořád tak nějak „šla“, tak jsem začala odpoledne smažit rybu a v klidu chystat bramborový salát. Jenže intervaly se zkracovaly a sílily. V podvečer mě už stahy po deseti minutách nenechaly na pochybách. Vypravili jsme se s přítelem do porodnice. Na porodním sále vládl klid a pohoda. Sestřičky se dokonce vsadily s panem doktorem o dvě lahve šampaňského, že se miminko narodí ještě na Štědrý večer. Adámek na sebe nenechal dlouho čekat a dvacet minut před půlnocí se můj nejkrásnější vánoční dáreček v životě opravdu narodil.
 
Připravila: Denisa Prošková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články