Dcera & matka rodily společně!

Na tom, že se Miloslava s Petrou potkaly v jedné porodnici, by nebylo ni zajímavého, kdyby nešlo o příběh jedné rodiny...
Dcera & matka rodily společně!
Mám na holky připravený kočárek pro dvojčata
 
Miloslava Marečková, 45 let, obchodní zástupkyně, děti: Kamil (26), Petra (24), Andrejka (nar. 13. 9. 2009)
 
Jaký byl váš první pocit, když jste zjistila, že jste – ač matka dospělé dcery – opět těhotná? Zaskočilo vás to?
Zaskočilo, ale pozitivně. A současně se bála, aby vše bylo v pořádku. Moc jsme si miminko s mým partnerem přáli, ale až po deseti letech to vyšlo – neplánovaně. Já jsem se skoro smířila, že spolu mít dítě nebudeme.
 
Jak jste přijala zjištění, že se ve stejné době stanete i babičkou?
To spíš byla radost! Musím to ale vysvětlit: dozvěděla jsem se, že jsem v jiném stavu jako první a s dcerkou jsme to spolu prožívaly a ona ani v nejmenším netušila... Nějak jsem začala pozorovat, že je Peťka víc unavená a zdálo se mi, že se jí zvětšuje břicho, ale že je těhotná mě nenapadlo, a jako její máma jsem začala mít velkou obavu, jestli nemá nějaký zdravotní problém. Menstruaci měla pravidelně a ani trvalého přítele zrovna neměla. Takže na to, že je těhotná, přišla až v šestém měsíci. Což byla ta nejkrásnější zpráva!
 
Jak reagovalo vaše okolí?
Okolí se to dozvědělo od jedné „dobré duše“ po vyposlechnutí mého soukromého rozhovoru na úřadě. Takže než jsem se stihla vrátit domů a sdělit tuto krásnou novinu blízkým, už to za mě udělali jiní... Partner, reagoval skvěle, vždyť to bylo jeho velké přání. Jinak z mých přátel a známých jsem cítila, že mi to přejí, ale byl to pro ně samozřejmě i šok... Syn je v zahraničí, a ten se to taky dozvěděl dřív než ode mě, ale bral to skvěle. A když jsme mu podruhé co nejrychleji volaly s Peťkou (aby to věděl od nás), že i ona bude mámou, tak to komentoval: „Holky, vy mi teda dáváte zabrat!“
 
V čem vidíte rozdíl v přístupu ke svému dřívějšímu a současnému mateřství?
Rozdíl vidím veliký, jsem podstatně zralejší, klidnější, zkušenější. Navíc i podmínky byly složitější, Kamil šel v 11 měsících do jeslí a všechno potom byla taková honička, teď mají maminky možnost být s dětmi doma, já si to chci užít, nikam nespěchám, navíc práci obchoďáka, už rozhodně dělat nemůžu, to jsou celé dny mimo domov…. Nezáleží mi na penězích, děti šíleně rychle vyrostou a já si Andrejku i Vikinku chci pořádně užít.
 
Změnilo to nějak váš vztah s dcerou – máte k sobě blíž? Poučujete vy ji, nebo naopak ona vás?
Určitě k sobě máme blíž a jsme i otevřenější. Teď se Peťce i změnily zájmy, na prvním místě má Vikinku, stejně jako já Andrejku. Dřív to byla mladá slečna, která si užívala svobodu. Ale vztah máme spolu odjakživa dobrý, a teď momentálně ten nejlepší. Přiznávám se, že mám tendenci poučovat, ale Péťa se nedá a občas i odsekne – zkrátka vztah mámy s dcerou. Trávíme spolu většinu času, navíc bydlíme v jednom domě. Naše holky mají stejný režim...
 
V čem se s dcerou v přístupu k miminku shodnete a v čem nikoli?
Shodneme se téměř ve všem. Jedině máme každá jiný vkus: já jsem „kytičková“, peřinková, stará škola, a Péťa je spíš sportovnější, modernější… Ale minule mi udělala radost a dala Vikince do kočárku peřinku, protože jí to přišlo praktické. Mám na ní moc ráda, že není účelově tvrdohlavá.
 
A co pořizování výbavičky?
Věděla jsem z plodové vody, že budeme mít holčičku, tak jsme vše kupovaly pro holčičku. Peťka měla překvapení až k porodu, tak vše pořizovala spíše v neutrálních barvách. Spoustu věcí pro miminko mi daly kamarádky, sestřenice, sousedka a moje teta. Moc nám to pomohlo a potěšilo!
 
Jak zvládá dělit pozornost mezi dítě a vnouče tatínek a dědeček zároveň?
S tátou starší dcery, jsme se rozvedli, když byly děti malé, má s nimi ale pěkný vztah a je z něj pyšný dědeček... Bylo pro mě zvláštní, když jsme spolu s dcerou ležely v porodnici a dojel se za námi podívat. Jsem ráda, že spolu máme takový vztah, jen nám to kdysi nevyšlo. A můj nový přítel – myslela jsem si, že asi bude spíš preferovat svou dceru, ale naopak, miluje je obě.
 
Pomáhá vám někdo?
Moje dcera je skvělá a spolehlivá chůva. A taky moje mladší sestra mi ráda pomůže. Navíc mě to se sestrou sblížilo. Hodně nám pomohla. Rodiče už nemám, a to mi je líto, že je Andrejka nepoznala, byli to skvělí lidé.
 
Jak jste prožívala porod s dcerou?
Já měla úžasný porod, výborné porodní asistentky, opravdu, jsem byla velice spokojená. Bez komplikací. Když rodila dcera, ještě jsme s Andrejkou ležely v porodnici. Tak jsem chtěla být s ní, protož jsem věděla, že tam bude sama. Sestřičky mi ochotně pohlídaly malinkou a já šla za dcerou, ale bohužel ta měla smůlu, protože vychytala starší porodní asistentku, která se nejspíš špatně vyspala... Ale protože ostatní sestřičky na nás byly moc milé, tak mi hned po narození Viktorky daly zprávu, že jsem babička krásné zdravé vnučky. Daly nás na stejný pokoj a pak už to bylo plné pohody a radosti, já vlastně prožila během pěti dnů dvojnásobnou dávku štěstí!
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Když máma rodila, bála jsem se o ni – a ona o mě
 
Petra Marečková, 24 let, poštovní doručovatelka, děti: Viktorka (nar. 18. 9. 2009)
 
Jaký byl váš první pocit, když jste zjistila, že je vaše maminka těhotná? Zaskočilo vás to?
Když mi oznámila, že je těhotná, byla jsem děsně ráda, vždyť si to s Tomem tak moc přáli. A když jsem zjistila, že i já budu maminkou stejně se svou mámou, byl to zvláštní pocit, ale já se na to těšila, máma je jako moje kamarádka. Občas se smějeme, když si vzpomeneme, jak jsem jí pomáhala, když byla těhotná, já jí vždy tahala těžké věci, ať se nenamáhá, vždyť je těhotná… – a já byla taky, jen jsem to ani v nejmenším netušila.
 
Máte pocit, že vás tato unikátní zkušenost – těhotenství spoluprožívané s maminkou – změnila?
Určitě ano, víc nás to sblížilo… spolu jsme nakupovaly pro miminko, chodily jsme do poradny, sekaly trávu na zahradě a střídaly jsme se u sekačky jako dvě těhule, prostě sranda.
 
Jak reagovalo na tuto přece jen ne zcela běžnou shodu okolností okolí?
Mnozí tomu nechtěli ani věřit. Ale přáli nám to. Taky si občas někdo myslel, že je to vtip. Obzvláště s tím, když jsem řekla, že máme skoro stejný termín, protože jsem se to opravdu dozvěděla dost pozdě! Mě samotnou by snad ani nikdy nenapadlo, že budu jednou ležet se svou mámou na jednom pokoji v porodnici.
 
Nemrzí vás, že vlastně nebudete mít klasickou „hlídací babičku“ jen pro sebe?
Ale vždyť já mám tu nejlepší babičku hlídačku, dokonce i kojičku. Máma vůbec mezi holkama nedělá rozdíly, a dokonce se těší, až půjdu do práce a ona si je bude užívat sama. Dostala od známých dokonce kočárek po dvojčátkách, tak se nemůže dočkat...
 
U koho podle vás těhotenství probíhalo obtížněji?
Připadá mi, že máma měla těhotenství o něco víc komplikovanější v tom, že ji dost pálila žáha, takže moc nemohla jíst. Sice to brala děsně sportovně, pořád nás přesvědčovala, že to k těhotenství patří, já bych možná řekla, že si i to pálení žáhy užívala. Mně jen otékaly ke konci těhotenství kotníky, to je tak všechno. Vždyť já ani neměla pořádně čas si ty těhotenské neduhy užít. A když jsem jednou na začátku zvracela, tak jsem si myslela, že z jídla, protože zvracela i máma, tak jsme si říkaly, něco nám asi nesedlo.
 
Bála jste se o mámu, když rodila?
Děsně jsem se o ni bála, měla vysoký tlak, a vůbec – je to přece moje máma. Navíc jsem ani k jejímu porodu nemohla kvůli svému vysokému těhotenství. Máma ani nikoho u porodu nechtěla, chtěla si tu bolest prožít sama, a navíc věděla, do čeho jde, i když po 24 letech.
 
Konzultovaly jste spolu výběr jmen dětí?
Určitě konzultovaly, já teda netušila, jestli budu mít dceru nebo syna, ale jméno pro holčičku jsem měla vybrané Viktorka, ani jsem nevěděla, že máma chce Báru, a když jsem jí to řekla, že mám vybranou Viktorku, tak jí to pobavilo a říkala, že kdyby to byly dvě holky, tak by to bylo jak od Boženy Němcové, divá Bára s Viktorkou. Pak máma jméno přehodnotila na Adrianku nebo Andrejku. Tak mě napadá, že to snad musela tušit, že budu mít dceru, protože porodila o pět dní přede mnou a už dala Andrejku.
 
Vnímáte, že se v nějakém přístupu k péči o dítě s mámou lišíte? A pokud ano, jste schopná svůj názor obhájit, anebo na ni jako na „starší a zkušenější“ dáte?
Mámin názor mě vždycky zajímá, ale ne vždy si ho vezmu k srdci. Ale vím, že to se mnou i s malou myslí jen a jen dobře. Každé její rady i názoru si vážím, je přece jen zkušenější. Já třeba chci, aby byla Vikinka samostatnější, snažím se ji naučit spinkat samotnou v postýlce, zatímco máma si malou Andrejku bere rovnou pěkně k sobě do postele. Je srandovní, jak mě s bráchou máma vychovávala metodou sparťanskou, a teď u Andrejky si ji chce opravdu užít. Ale je to její volba a já jsem ráda, že mně do toho nijak nemluví, názor mi řekne, ale nechá mě, ať se dál už rozhodnu sama!
 
Na co byste se chtěla mámy zeptat a nenašla jste si na to čas a odvahu?
My máme spolu moc pěkný vztah, a doufám, že nám vydrží i nadále! Třeba naposledy mě dostala tím, že se mi přiznala, jaký obrovský strach měla z mého porodu, jsem totiž drobná a mám úzkou pánev – prostě věděla, co mě čeká… a celé těhotenství mi to nedala najevo a jen mě podporovala a držela a řekla mi to vlastně až teď, jaký měla tehdy, když jsem rodila, obrovský strach. Je i taková moje opora. Se vším se jí můžu svěřit a podrží mě. A podržela mě i ve chvíli, kdy jsem řekla, že jsem rozhodnutá se o Vikinku postarat i sama, bez jejího táty. Ale Vikinka tátu má a já cítím, že ji opravdu má rád a buduje si k ní vztah, jako mají všichni správní tátové ke svým dětem. 
 
Text: Jana Trnková a Andrea Simperová
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře