Cvičí s vámi hormony?

„Taky se tak těšíš jako já?“ vrkáte na svého muže, který právě dorazil domů a na jeho výrazu je vidět, že je děsně utahaný. Pokud hned neprojeví patřičný zájem, je vám do breku. Celý den se těšíte, co všechno mu povíte o očekávaném miminku a o svém bříšku, a on nic… Jako by ho to ani nezajímalo.
Cvičí s vámi hormony?

Těhotenství a miminko jsou častým tématem partnerských rozhovorů. Třicetiletý Radek jich prý ale má plné zuby. „Naše dítě je plánované, těším se na ně, ale vadí mi, že jsem Katku přestal zajímat. Pořád jen mele o dupačkách, novém kočárku a super postýlce. Někdy bych se nejraději někam zašil, nebo zmizel za kamarády. Ale pak si řeknu, že je těhotná – to ženským ‚měkne‘ mozek – a až těch devět měsíců přetrpíme, bude zase lépe.“

Těhotenský mozek je opravdu trochu jiný než ten netěhotný. Podle Louann Brizendine, autorky knihy Proč ženy myslí tak, jak myslí a proč jednají jinak než muži, mohou mít některé z nich miminko v hlavě dokonce dlouho před tím, než přijdou do jiného stavu. Ale u většiny z nich začíná proměna v mateřský mozek početím. I ty největší workoholičky přiměje, aby změnily způsob, jakým myslí, cítí a co je pro ně důležité. Zatímco dříve se vyjadřovaly věcně, zajímaly se o všechno možné, teď se jejich mozek (a samozřejmě i srdce) zabývá jen dítětem – přemýšlením o tom, jak roste, jestli bude zdravé, co mu obléknou, jak o ně budou pečovat. A pochopitelně touží po tom, aby s nimi partner tyhle myšlenky sdílel. Budoucí tatínkové sice také hormonálními změnami a změnami mozku procházejí, ale partnerčino každodenní švitoření o dítěti je brát nemusí.

To jsou ty ženské starosti…
Radkova Katka uznává, že ji těhotenství pohltilo. Jak by ne – bude jí třicet a na početí čekali tři roky. Navíc je na rizikáči a každý den se těší, až přijde manžel z práce a ona mu bude moci povědět, co kvůli mimču podnikla – třeba že upletla za dopoledne čepičku (ona, která matky, co pletou a háčkují, nesnášela). Snaží se sice číst a sledovat dění kolem, ale nakonec jí v hlavě nic jiného než „věci“ týkající se dítěte nezůstanou. „To se nedokážeš bavit o něčem normálním,“ zeptal se jí prý před pár dny. „Co je na tom špatného?“ diví se Katka. Měl by být rád, že se dozví, co a jak. Ani ona nechápe, že i když miminko chtěl, „ženské“ hovory do omrzení vedené na jedno téma unést nemusí. Potřebuje probrat i mezinárodní situaci či sportovní výsledky. A to, jestli se krajky na zavinovačce škrobí, či nikoli, ho nezaujme.

Jen trochu tolerance…
Je tohle jiná žena, než si bral? A je tohle jiný muž, se kterým jste uzavřela sňatek? Jste (skoro) stejní, jen vás oba dva možná zaskočila změna, která se s vámi při čekání na dítě stala. Co s tím? Je třeba najít míru. Pokud partner na hovory o striích, krémech na bříško a dupačkách nereaguje s patřičným nadšením, neznamená to, že vás nemá rád, že se na mimi netěší, jak mu v záchvatech pláče vyčítáte. Nedávejte mu najevo svoji ublíženost. Je sice budoucím otcem, ale také živitelem rodiny. Kromě myšlenek na drobečka a na vás mu musí zůstat místo i na další důležitosti. A vy, milí muži, mějte na paměti, že vaše žena nese odpovědnost za tvorečka, kterého nosí v bříšku. Cvičí s ní hormony, takže je mnohem upovídanější než dřív, nebo naopak nemluvná, příliš veselá, nebo plačtivá... Snažte se mít pro ni pochopení. Jestliže se v hovorech míjíte, nedorozumění a slz přibývá, zkuste si spolu sednout a v klidu si to vyjasnit. Tolerance – to je to slovo, které byste se měli snažit naplnit. Když budete chtít, shodu určitě ještě před tím, než se miminko narodí, najdete.

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře