Čtení knížek není jen zábava, která následuje až po splnění „důležitých“ povinností nebo která nás zachraňuje před nudou. Představuje hlavně příjemně a užitečně strávený čas jak pro dospělé, tak pro děti. Hlavně pro děti. Hodně lidí si bez literatury nedovede vůbec svůj volný čas či práci představit, mnozí však před knihou dají přednost například televizi. Zodpovědní a citliví rodiče by ale rozhodně měli svým dětem cestu ke knížce zprostředkovat. Nebo se o to alespoň pokusit.
Proč číst
Čím je čtení (předčítání) knížek důležité pro rozvoj dětské psychiky? „Čtení knih má především význam pro společně strávený čas dítí a dospělých. Dále obohacuje dětský svět o nové poznatky, dítě díky němu získává schopnost se vyjadřovat a mít lepší slovní zásobu. Také mu pomáhá rozvíjet fantazii, kterou si v předškolním věku prožívá,“ tvrdí dětská psycholožka Ilona Špaňhelová.
Kdy začít
Začít se „čtením“ bychom měli co nejdříve. Pro nejmenší „čtenáře“ náš trh nabízí spoustu knížek s omyvatelným povrchem, nejrůznější leporela z tvrdších materiálů či odolného papíru. Samozřejmě se z počátku nejedná přímo o čtení, ale jednoduchý popis obrázků. K němu postupně přidáváme více a více informací, kterými vyjadřujeme, co se na obrázku děje, jak zvířátko na obrázku dělá, s čím si hraje, jak se u toho tváří apod. Nikdy není na škodu doplnit popis jednoduchou říkankou vztahující se k obrázku. Melodické čtyřverší může zaujmout i devítiměsíčního človíčka! O to více, připojíme-li schematické pohyby naznačující, o čem rýmovánka vypovídá. Když už se dítě orientuje v základech řeči, má smysl vyprávět mu krátké příběhy. Děti v tomto věku už mívají rády přímo předčítání, nikoli volné převyprávění, pamatují si konkrétní slovní spojení a vědí, jak na sobe věty navazují. Maminka se diví, proč dcerku nebo synka tak ohromně baví číst pořád dokola. Děti milují opakování i přesto, že jim jsou předkládána neznámá slova, může jim příběh a intonace maminčina hlasu lahodit.
PhDr. Ilona Špaňhelová říká: „Dítěti bychom měli začít číst knížky přibližně od půl roku. Je to chvilka povídání o tom, že vidíte kočičku, která dělá mňau... Později, například v roce a půl, už strávíme spolu s dítětem u knihy delší čas, kdy mu vyprávíme nějaký krátký příběh, který je v ní nakreslen. Tříleté dítě už nám dovede vyprávět velmi krátkou pohádku nebo básničku samo. I pokud už je školák, měli bychom myslet na to, abychom ho podpořili ve čtení a třeba si i společně udělali odpoledne čtenářský kroužek a potom si sdělovali, o čem jsme si četli.“ Opravdu, povídat si o tom, co jsme si v knížce prohlíželi nebo pročítali, je velice důležité. Naučit se interpretovat vylíčenou situaci nebo příběh a porozumět textu totiž neoddělitelně patří k umění číst.
Chce to vkus
Knížek pro děti vychází v současné době opravdu nepřeberné množství. Jaké kupovat? Ideální samozřejmě je přínosná a zároveň pro dítě přitažlivá. Už v raném věku mohou rodiče vést malého čtenáře k estetickým hodnotám a upřednostňovat knížky vkusné, s kvalitním textem a nekýčovitými ilustracemi. Na první pohled přeslazené a příliš roztomilé obrázky mohou sice lákat, ale často k podivu rodičů a prarodičů nezapadají do dětského světa fantazie. Vnímavé dítě je může znuděně odmítat. Stane se, že dítě nadšeně objeví ošuntělé Hrubínovo leporelo po mamince, zatímco disneovský komiks s ním ani nehne. Nepodceňujme dětskou psychiku, naopak,hýčkejme takové projevy vkusu (ovšem aniž bychom cokoli dětem vnucovali) a citlivě sledujme, jaké příběhy dítě opravdu okouzlují.
Podporovat čtení
Pokud chceme dítě efektivně vést k zálibě ke knihám, nesmí být společné čtení nudné a nucené. Mazlení při čtení a klid v místnosti navozují pocit příjemnosti, děťátko se pozitivně naladí, uvolní se a má pak chuť naslouchat a povídat si. Potěšení z naslouchání a vyprávění bývá prvním a nejdůležitějším krokem k tomu, aby měl mrňousek motivaci k pozdějšímu samostatnému čtení. Zájem malého dítěte můžeme také podpořit tím, že ho necháme knížku držet, obracet stránky a ukazovat obrázky. Zlepšuje tak zároveň i jemnou motoriku.
Kolem druhého roku dochází při čtení (například pohádkových nebo básnických) knih ke stimulaci řeči. Zkuste občas záměrně udělat chybu, pojmenujte například špatně nějaké zvířátko a čekejte, až malý čtenář zareaguje. (Můžete u toho zažít pořádnou legraci!) Je dobře, když děti vnímají, že jsou knížky přirozenou součástí jejich domova. Děti, jejichž rodiče běžně čtou, se obvykle stávají náruživými čtenáři. Motivuje je radost, kterou máma s tátou projevují, vidí-li snahu děcka samostatně si číst nebo prohlížet knížky a časopisy. Vliv rodiny na budoucí čtenářství dítěte je třikrát vyšší než vliv ostatních institucí. Nicméně i jesle, školky, mateřská centra nebo knihovny mohou pomoci dítě naladit a přivést ke čtení.
Před školou
V předškolním věku, než se dítě naučí číst, záleží hlavně na rodičích, kolik knih a jaké knihy mu kdo přečte. Jakmile si prvňáček osvojí dovednost samostatného čtení, neznamená to, že se rodič přestane o čtenářství svého potomka zajímat! Předčítejme i dětem na 1. stupni, ale i tady by mělo být čtení dobrovolné a příjemné.
Pokud dítě čtení opravdu baví, neodhánějte ho násilně od knížky k takzvaně povinnému učení! Ovládnutí schopnosti číst není cíl, ale prostředek k dalšímu rozvoji osobnosti a vzdělávání. Zajímá vás, jak konkrétně čtou české děti? Sociolog Ivan Gabal vedl v prosinci 2002 zajímavý výzkum. Dotazovány byly děti mezi 10. a 14. rokem a bylo zjištěno, že 52 % dětí čte pravidelně, skoro třetina denně. Oblíbená je zejména dobrodružná literatura a fantasy (vítězí Harry Potter). Nadprůměrně čtou děti, které naplno a všestranně tráví svůj volný čas, častěji čtou žáci víceletých gymnázií a výrazně častěji dívky než chlapci.
Nebaví ho to?
Co dělat, když se malé dítě o knížky nezajímá? PhDr. Ilona Špaňhelová míní: „Když dítě knížky nebaví, nevadí. Hledáme, co by je mohlo bavit ve spojitosti s knížkou. Dítě má například rádo letadla, najdeme jednoduchou knížku o letadlech. Dítě má rádo dinosaury, najdeme knížku o dinosaurech. Je také vhodné naučit dítě chodit už velmi brzy do knihovny. Už ve dvou letech by klidně mohlo být čtenářem knihovny.“ Ať už má rodič ke knížkám jakýkoli vztah, ať už se snaží nebo nesnaží knížky svým dětem zpřístupnit, neměl by je připravit o ty nejkrásnější okamžiky, kdy se vykoupaný mrňousek hrne do postýlky a před usnutím chce u rozsvícené lampičky slyšet oblíbené vyprávění, pohádku, básničku a může nahlížet na stránky s obrázky.