Čtenářka Monika: Jak šátkuji já

Čtenářka Monika se s námi podělila o své zkušenosti se šátkováním. Její postřehy z praxe jsou jistě velmi podnětné nejen pro ty z vás, které zatím o šátkování jen uvažují, ale i pro ty, které už šátkují. Vždyť i tady platí, že každá rada je drahá.
Čtenářka Monika: Jak šátkuji já
Dobrý den,
reaguji na výzvu “zkušenosti se šátkováním” na Fóru internetových stránkách mojebetynka.cz ze září 2008. Už se chystám napsat pár měsíců. Myslím, že o nošení dětí se píše stále málo, tak přispěji vlastní zkušeností s nošením.

Vlastně jsem vždy chtěla své děti nosit. Pro první dceru narozenou v lednu 2000 jsem si pořídila klokanku. Nesla se v ní párkrát na procházce v přírodě nebo ve městě. Syna jsem nosila v babyvaku. Nebylo to ale „ono“. Babyvak zatěžuje tělo nosiče jednostranně a dítko nejde dobře “dotáhnout”. Když byl syn maličký a nošený v kolíbce, dávala jsem do babyvaku ještě polštářek nebo byl v zavinovačce.

Než přišla na svět nejmladší, koupila jsem si přes internet první šátek. Žádné kurzy vázání se bohužel v mém okolí nepořádaly a nikoho se šátkem jsem neznala. Po návratu z porodnice jsem začala zkoušet motat šátek podle kreslených návodů přiložených k šátku. Ano, bylo to motání a já z toho byla docela nešťastná. Začala jsem pátrat po internetu a objevila jsem stránky www.nosenideti.cz. Strávila jsem na nich spoustu hodin a našla si tam komunitu maminek, se kterými si rozumím. Naučila jsem se vázat šátek a moje holčička je nošená dodnes.

Čas strávený na webovkách mi hodně dal, našla jsem tam spoustu spřízněných duší. Nezkušené mamince tam vždy někdo rád poradí a odpoví na otázky nejen kolem nošení. Jsou tam návody, videa, fotky, rady, tipy, odkazy, reference šátků a ergonomických nosítek... a nejen to.

Na našem trhu je dost značek kvalitních šátků (Storchenwiege, Didymos, Hoppediz, Easycare...) a ergonomických nosítek (Manduca, Ergo, Patapum, Bondolino, Beco), které zajišťují správnou polohu miminka, podsazený zadeček, zádíčka dokulata, nožičky doširoka od sebe, pevně podepřená páteř a zajištěná hlavička. I já jsem měla ergonomické nosítko (Bondolino), ale přesto stále upřednostňuji šátek. Je skladný, hebký a měkoučký pro děťátko. Dá se použít jako přikrývka, houpačka (třeba v postýlce), přebalovací podložka... Na malinkatá miminka je zase výborný elastický šátek (MaM, Moby, Hoppediz...). Záleží na rodičích, co jim víc vyhovuje, jestli raději do začátku pružný šátek a pak ho prodají a pořídí pevný nebo mohou vázat rovnou do pevného šátku. Elastický šátek odpustí nějakou menší nedokonalost úvazu, s pevným musí být úvaz preciznější. Miminko se může nosit v kolíbce i vertikálně. Děťátko, které má problémy s kyčlemi a má nařízené široké balení od ortopeda nebo má reflux, nevážeme do kolíbek, ale vertikálně. Také se může stát, že dítě prostě kolíbky odmítá.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Já nosím prakticky od narození i několik hodin denně. Dcerka má teď 17 měsíců a nošení si užíváme obě včetně manžela, který malou také rád nosí a vázat umí parádně. Nosím od začátku v pevném šátku, o elastickém jsem před víc jak rokem a půl neměla ani tušení. U nejmladší dcery jsme kočárek téměř nevyužili, plakala v něm, párkrát se svezla a spíš překážel v předsíňce, tak jsme ho prodali.

Dcerka jako miminko nevydržela jen tak ležet na podložce. Šátek se mi stal velkým pomocníkem, u mě se vždy uklidnila. Začátky našeho nošení byly těžší, ale brzy nám to spolu šlo. S šátkem jsem vykonávala většinu domácích prací jako je mytí nádobí, utírání prachu, příprava jídla, vysávání a vytírání podlahy, v nouzi i žehlení, obstarání staršího sourozence. Když je dítě větší a máte ho uvázané na zádech, práce se ulehčí. Jen mi teď, potvůrka, roztahuje ručičky a snaží se sebrat a shodit vše v dosahu. Se šátkem cestujeme MHD, jezdíme na výlety, do lesa, návštěva hradu nebo muzea není problém. V šátku se naše malá i vyspinká.

Důležité je mít šátek správně uvázaný, obzvlášť u malinkého miminka. Šátek musí být pevně dotažený, kolínka výš než zadeček, kulatá zádíčka, miminko pevně přitisknuté k rodiči a čelem k němu, hlavičku zajistíme jedním z bočních pruhů šátku.

Toto sebelépe „vymakaná“ značková klokanka nezajistí. Děti v nich plandají, doslova visí za rozkrok a docela často jsou otočené čelem ven, kde nemají podepřenou páteř, hlavička a nožičky plandají. A navíc děťátko otočené ven musí vstřebávat vše, co se kolem něj děje a nemá možnost úniku, nemůže se přitulit, schovat se k mamince nebo tatínkovi.
 
Klepněte pro větší obrázek 

Dcerka je lehoučká, má něco málo přes devět kilo. Nosím ji už většinou spíš na zádech. Tam, kde je hodně lidí, třeba v trolejbuse nebo i při uspávání, ji nosím na břiše. Mám ráda tu její blízkost a tajně doufám, že se ještě bude chtít nějaký ten pátek nosit. S dcerkou znakujeme, máme svůj znak na šáteček a ona ho ráda používá. S kvalitním a dobře uvázaným šátkem můžu nosit tři, čtyři hodiny. Dokonce mě, od té doby, co malou nosím v šátku, přestala bolet záda. Nošení mě baví natolik, že učím vázat začínající šátkařky i šátkaře (to mě vždycky potěší). Dostala jsem možnost chodit pomáhat do obchůdku se šátky a látkovými plenkami, začala jsem dokonce sama dělat kurzy vázání.

Nošení dětí je pro mě velké téma, tak se omlouvám za román. Jen se ještě zmíním o možnostech nošení v zimě a v létě. Existuje funkční oblečení pro děti i rodiče u merinovlny, hedvábí, moiry. Já mám zatím vyzkoušeno merino pro děti a je parádní do šátku, ale i do autosedačky. Když dám malé bavlnu, je durch mokrá. V merinu ne. Existují také různé kukličky, které chrání hlavičku, krček i tvářičku před chladem. V zimě se dají na šátek přidat zateplovací kapsy, vesty a kabáty a dokonce i speciální nosičské ponča a bundy.

Překvapily mě mé dvě starší děti, když mi řekly, že budou svoje děti nosit v šátku a balit je do látkových plenek. Tím mě dostaly! Chtějí naše šátky schovat pro sebe a já si aspoň jeden nechám na vnoučátka... Někteří výrobci šátků dokonce dělají šátky na nošení panenek, totožné, jen užší a kratší. Také jsem musela jeden krásně barevný dětský pořídit.

S pozdravem,
Monika Slováčková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře