Čtenářka: Byla jsem týraná

Milá Betynko, moc dlouho jsem zvažovala zda vám napsat svůj příběh. Nakonec jsem se rozhodla, že napíši. Máte spoustu čtenářek a myslím,že i toto téma do vašeho časopisu patří. Téma zní: BYLA JSEM TÝRANÁ.
Čtenářka: Byla jsem týraná
Je mi 38 let mam středoškolské vzdělání, a než jsem nastoupila na svoji druhou MD, pracovala jsem jako referentka. Prostě normální ženská jako každá druhá. Ve osmnácti letech jsem se vdala, porodila dceru a za dva roky rozvedla. Rozvod proběhl celkem v klidu a slušnosti. Po MD jsem nastoupila do zaměstnání, které mě bavilo a kolektiv byl skvělý. Bohužel jsem pak musela odejít a našla jsem si záhy nové zaměstnání, kde kolektiv již byl rozpolcený, ale řekla jsem si, že jako matka samoživitelka musím vydržet a práci zvládnout. Což se mi dařilo. Bydlela jsem sama se svojí v té době již dvanáctiletou dcerou, měla svůj byt na splátky, moc nezabydlený, ale můj. Ve svých jednatřiceti letech jsem si našla přítele, přistěhoval se k nám, s dcerkou si rozuměl a i ona ho přijala velmi dobře. Jediný problém byl v tom, že byl svobodný, a hlavně bezdětný a toužil po svém dítěti.
 
Dlouho jsem váhala a nakonec po čtyřech letech společného soužití jsem se také rozhodla, že si spolu pořídíme miminko. Dcera byla také nadšená. Více než rok se mi nedařilo otěhotnět, ale nakonec vše dobře dopadlo a ve svých 36 letech jsem porodila své druhé dítě, syna, a těšila se, jak si užiji mateřství. Ale narozením syna se můj život s partnerem změnil.
 
Přítel sice chtěl syna, ale vadil mu jeho pláč, nepořádek v domě a veškerou zlost si začal hojit na mně. On jako chlap, hlava rodiny, chodil do práce a pak si chtěl odpočinout, a ne pomáhat. A já byla přece na MD. Za vše mě jen kritizoval, s ničím nepomohl a začal utíkat do hospody, což by mi tak nevadilo, chvíli byl od něho klid. Ovšem hrozné byly jeho návraty. Pod vlivem alkoholu začal být také agresivní. Nejprve mi nadával, pak bil a hlavně škrtil. Moji 17letou dceru napadal jen slovně, ale ta se nedala a bylo to pro mě ještě horší.
 
Byla jsem psychicky na dně, a když jsem ho prosila, ať toho nechá, že je noc a malý se vzbudí a propláče celou noc, tak mi řekl, že já se v noci vyspat nemusím, jsem na MD. Na fyzickou bolest jsem si zvykla, ale ta psychická se někdy nedala vydržet. Byla jsem vyčerpaná troska. Nadával mi, že jsem tlustá, tak jsem se sousedkami domluvila na cvičení, ale když pro mě přišly, tak jim zabouchl dveře, že nikam nejdu, poněvadž on s malým sám doma nebude. Sex byl utrpení a i přitom mi nezapomněl říci, že můžu být ráda, poněvadž na mě by nikdo nevlezl.Tak to trvalo asi deset měsíců. Dcera mě neustále, pokud byla doma, bránila svým tělem a nenávist dávala hlasitě najevo. Já nevěděla co dělat, mám stále půjčky a ty v podstatě tvoří 70 % z platu MD. Věděla jsem, že to finančně bez partnera neutáhnu, a myslím si, že je to jeden hlavní důvod, proč ženy ve vztahu s trýznitelem zůstanou.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Pak jednou přišel opilý a já zrovna koupala malého. Držela jsem ho nahého v náručí a partner mě začal škrtit do bezvědomí. Malý mi začal proklouzávat mezi prsty a já jen vnímala to, že dítě nesmím upustit, jinak mi spadne na dlažbu v koupelně a něco se mu stane. Byl to můj nejhorší pocit v životě. Naštěstí byla moje dcera se svým nápadníkem doma, uslyšela křik a šli mi oba na pomoc. A ten moment rozhodl. Vzhledem k tomu, že byl opilý, neměl tolik síly na tři dospělé lidi, podařilo se nám ho vystrnadit před dům. Zpátky jsem ho už nepustila.
 
To, co následovalo a následuje – soudy o alimenty, majetek, slovní urážky a pomluvy –, mě psychicky již tak nevyčerpává jako týrání. Uvědomila jsem si, že děti musí vyrůstat v harmonickém prostředí a můj syn nesmí vyrůst a chovat se jako jeho otec s tím, že k ženám si smí vše dovolit. A pokud bych s ním zůstala, tak by mu tento model rodiny připadal naprosto normální.
 
A víte, co je nejhorší? Že já jsem se styděla za to, co mi muž dělá, ne on. Ovšem nejhorší jsou nyní finance a teď bych mohla začít psát téma, jak se stanu bezdomovcem. Plat MD, alimenty a sociální příspěvek díky mým půjčkám nestačí. Bohužel, jak mi řekli na sociálce, půjčky jsou můj problém, ty se neodečítají. V podstatě vám nikdo nepomůže, nikoho to nezajímá. Do zaměstnání se vrátit nemohu, mé místo bylo zrušeno. Dcera studuje, a tak když je potřeba něco do školy, jídlo, ošacení apod., musím zaplatit, syn má jeden kroužek, alespoň se dostanu s ním mezi lidi. Takže zaplatím a nemám na inkaso. Již dvakrát jsem nezaplatila, složenky se hromadí… Nevím co dělat. Někdy přemýšlím, zda jsem udělal dobře, a raději s partnerem nezůstala, vše přetrpěla, složenky by byly zaplacené a nehrozilo by odpojení plynu apod. Přitom nikam nechodím, nic zbytečně nekupuji, jen co je akce a oblečení v bazarech. Nevím, jestli jsem statečná či zbabělá, ale učím se mít sebe zase ráda, tak mi držte palce.
 
Vzkaz pro ženy, které jsou v podobné situaci: Jsem klidnější, děti mi už nebrečí a v noci spí klidněji a já se cítím opět jako člověk. Maminky, pokud máte podobnou zkušenost, podělte se prosím se mnou.
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře