Když jsem byla těhotná, už nevím, kdo mi řekl, že mám hodně spát, že se mi narodí spáč. K tomu jsem se pak ještě navíc dočetla, že existuje výzkum T. Vernyho, který prokázal, že na nenarozené dítě se obvykle přenáší spánkový rytmus matky. Například děti maminek, které byly v těhotenství zvyklé vstávat brzy do práce, opakovaly podobné chování i po svém narození a budily se také časně.
Od té chvíle jsem svůj spánkový režim dodržovala více než poctivě a chrněla, kdykoli to šlo a také téměř kdekoli, včetně tramvaje a občas i pracovních porad. Vyplatilo se. Naštěstí.
Miminko v bříšku reaguje na vaše momentální nálady a pocity. Jen se s tím neumí vypořádat
Můj (dnes roční) syn je od narození veselý pohodář, který je schopný chrupkat ráno do devíti hodin. Moje těhotenství bylo vymodlené, vytoužené a hlavně totálně bezproblémové. Cítila jsem se jako ve snu, záměrně se vyhýbala konfliktům, hlídala si, abych se zbytečně nerozčilovala, a všechno jsem doslova házela za hlavu. Prostě absolutně nic se nesmělo negativně dotknout pokladu v mém břiše…
Nikdo mi nevymluví, že to, jaké miminko se vám narodí, jak spí a reaguje, zda často brečí nebo je nervózní a podrážděné, je dáno už v době, kdy vám roste pod srdcem. Potvrzují to i psychologové, i když jejich názory jsou v tomto ohledu poněkud opatrné.
„Jak maminka své těhotenství prožívá, zda je vystavena pracovnímu shonu, hádkám, ponocování, nebo naopak již v těhotenství na své dítě pozitivně reaguje a bedlivě ho vnímá, pouští mu hudbu v naději, že to je dítěti příjemné (také jsem to dělala), to všechno jsou důležité aspekty jejich vzájemného budoucího vztahu. Ale jak toto všechno vnímá miminko v bříšku, o tom se můžeme jen dohadovat,“ je přesvědčena psychoterapeutka Mgr. Michaela Kokešová.
Dvě duše v jednom těle
Pokud jste zrovna ve stavu radostného očekávání, určitě vás zajímá, nejen jak vaše ratolest roste, ale také to, jak se má, jestli mu nic nechybí, zda zrovna spí, proč do vás kope, jak se mu líbí, když ho přes břicho polechtáte nebo mu zazpíváte váš oblíbený song, ale třeba také to, jak reaguje, když se doma pohádáte s partnerem nebo se zrovna cítíte „pod psa“.
Ještě dříve, než vykoukne váš syn nebo dcera na svět, všechno ze svého života v břiše si pamatují, což se posléze může projevit na jejich povaze nebo způsobu chování. Víte, že už od úplného začátku vnímá všechny vaše emoce, negativní i pozitivní pocity a nálady? Nikdy proto není dost brzy na to, začít si s dítětem povídat, hladit si bříško a vyhýbat se zbytečným stresům, což se sice samozřejmě hezky radí, ale občas hůře provádí.
Pozor, na co myslíte!
Ve staré Číně považovali za život už čas před narozením a myslím si, že je v tom velká pravda. Nikdo z nás sice přesně neví, co všechno je dítě v děloze schopno cítit a vnímat, podle výsledků tzv. regresní terapie ale vyplývá, že úplně všechno. Nejvíce na něj působí nálady, prožitky a emoce jeho mámy.
Zajímavým zjištěním je, že nejdůležitejší na tom všem není, co maminka právě prožívá, ale jaký postoj ke svým pocitům, zážitkům nebo problémům zaujme, jak se s nimi dokáže vypořádat a zda se jimi vnitřně dlouhodobě netrápí.
Povahové vlastnosti a základní osobnostní rysy vašeho děťátka se vytvářejí právě během jeho pobytu v bříšku. Proto je důležité vše, co děláte, čím se zabýváte a co vás trápí.
Před narozením se projevuje i temperament dítěte. TA aktivnější miminka budou „akčnější“ i po porodu
Podle psychologů bylo prokázáno, že v případech, kdy je těhotná žena často ve stresu, je nucena řešit nějaké konfliktní situace nebo zažívá zásadní životní problémy, například partnerské, případně se potýká s osobními citovými problémy, svému miminku, i když nechtíc, tím ubližuje a může mu způsobit psychosomatické potíže v pozdějším věku, například nejrůznější alergie nebo hyperaktivitu.
Chci šťastné dítě!
Německý psychoterapeut Manfred Hansmann je přesvědčen, že dítě v břiše vnímá veškeré myšlenkové pochody své matky, a navíc dokonce dokáže rozeznávat ty dobré a špatné. Řada psychoterapeutů se shoduje na tom, že pokud dítě v děloze muselo zažít odmítání (i když „jen“ myšlenkové, pocitové), což je typické zejména pro matky, které jsou rozhodnuté odložit dítě k adopci, bude tím pravděpodobně ovlivněn celý jeho další život, s velkou pravděpodobností bude mít větší problémy s navazováním citových vazeb a také s láskou a uznáním k sobě samotnému.
Pokud se miminko cítí ještě před vstupem na náš svět nechtěné a nemilované, zažívá obtížné okamžiky a psychické utrpení. Logicky se to pak musí projevit po porodu. Takové děti jsou spíše tiché, neprůbojné a pasivní, trpí pocity méněcennosti, jsou nedůvěřivé, cítí se často jako „outsideři“ a hůře se začleňují do kolektivu. Jsou postrachem pískovišť a velký problém může nastat při nástupu do školky. Druhou variantou pak je, že takové dítě se snaží získat od všech lásku a přízeň za každou cenu a nadevše, někdy až nezdravě, touží po uznání okolí.
Hlavně žádné nervy!
Lékaři zjistili, že pokud je nastávající maminka ve stresu, stoupá v jejím těle hladina kortizolu, který je „stresovým“ hormonem. Z rozboru krve z pupeční šňůry bylo zjištěno, že jen s minimálním zpožděním za organismem maminky má zvýšenou hladinu kortizolu v krvi také její nenarozené dítě.
Miminko v břiše nedokáže se stresem bojovat a může reagovat různě. Některá jsou neklidná, jejich pohyby můžou být rychlejší, trhané, jiné se naopak jakoby „schoulí“, přitisknou ručičky i nožičky k tělíčku a jakoby se snaží zmenšit. Nikdy proto není dost brzy naprogramovat se na režim „jsem těhotná a chráním své děťátko“ a cíleně se vyhýbat zbytečným nervákům. A naopak, pokud je maminka šťastná, má dobrou náladu a směje se, takové pozitivní prožitky miminko okamžitě vycítí a je uvolněné, proudí k němu totiž placentou hormony štěstí – endorfiny.
Zajímavé také je, že již dávno před narozením se také pravděpodobně projevuje vrozený temperament vašeho dítěte. Miminka, která vyvíjejí vyšší pohybovou aktivitu, jsou často „akčnější“ i po porodu.
Mámo, mluv se mnou!
Údajně už několikaměsíční plod v děloze výborně slyší zvuky zvenčí a reaguje na ně. Průzkumy ukázaly, že miminko je schopné vnímat více samohlásky než souhlásky a například v hudbě slyší lépe bubny než housle nebo kytaru. Lidský hlas mu zní zřejmě tak, jako by k němu doléhal pod vodní hladinu.
Nenarozené děťátko nevnímá jednotlivá slova, ale výraznou melodii a tón řeči, a tak rozezná citové rozpoložení toho, kdo k němu mluví. Miminko dokáže prostě neomylně rozlišovat veškeré pozitivní a negativní zvuky, takže hlasitý křik na koncertě, agresivní projevy vašich kolegů, výhrůžky od nadřízených nebo domácí hádky mu opravdu nedělají dobře.
Zcela jednoznačně rozezná váš hlas mezi všemi ostatními. Slyšet maminku totiž rovná se být šťastný a spokojený. A pokud jde o zvuky a hlasy z vnějšího světa, zajímavé je, že nejlépe slyší hlavně nízké frekvence. To znamená, že je pro něj mnohem snazší vnímat mužský hlas než ženský. Z toho se můžou radovat budoucí tatínkové a přes bříško si se svou dcerou nebo synem co nejčastěji povídat.