Co stihnout před porodem?

Těhotenství, a zvlášť jeho závěrečná část, by mělo probíhat v duchu příprav na miminko. Zapomínat byste ale neměly ani na sebe. Příchodem miminka se totiž leccos změní.
Co stihnout před porodem?

Nebude tedy na škodu dát si do kupy seznam věcí, které byste se měly pokusit stihnout ještě před porodem. Na prvním místě by to měly být praktické povinnosti. Jestli plánujete změnit operátora, banku, přihlásit se k trvalému bydlišti nebo si vyměnit řidičák, udělejte to teď.

● Zjistěte si, co budete potřebovat vyřídit na úřadech po narození miminka (vystavení rodného listu, přihlášení u zdravotní pojišťovny...), a sepište si podrobný seznam včetně otevíracích hodin.

● V klidu si obejděte ordinace dětských lékařů ve vašem okolí a domluvte se na registraci nového malého pacienta.

● Jestliže plánujete nějaké nutné opravy v domácnosti, šup do toho. Vysvětlete partnerovi, že po příchodu miminka nebude čas na vrtání poliček, opravování pojistek a utěsňování oken v dětském pokojíčku.

● Vypravte se spolu na velký nákup a pořiďte si železné zásoby trvanlivých potravin.

● Krátce před porodem navařte jídlo do mrazáku – v tomhle ohledu vám určitě budou ochotně k ruce maminky, babičky a tchyně.

● Výbavičku pro miminko si každá maminka připravuje už během těhotenství. Kdy s tím začít a co vše pořídit, je odvislé od míry pověrčivosti a objemu financí. Každopádně před porodem už má vše potřebné na děťátko nachystáno většina maminek.

● Úklid domácnosti je tak nějak zakódován v chování každé ženy, má to svou přímou souvislost s hnízděním. Nebraňte se tedy tomu a užijte si to, může se pak stát, že prach budete zase utírat, až když bude vašemu potomkovi pár měsíců, a okna umyjete v momentě, když budete chtít svému děťátku ukázat jeho první vločky v životě, a přes šmouhy nebudou vidět.

 Tak a teď je čas myslet také na sebe. Dokud jste v pracovním procesu, volného času moc není a těhotenství probíhá tak nějak samo od sebe. Jakmile nastoupíte na rodičovskou dovolenou, ocitáte se rázem v jiném světě. Máte spousty času (pokud samozřejmě čekáte své první miminko), můžete jíst, co chcete, spát, jak dlouho chcete, koupat se, kdy chcete a jak dlouho chcete, můžete dělat cokoliv, co vám váš stav dovolí. A nešiďte ani svého partnera, romantickou procházku při svitu úplňku se vám zřejmě hned tak nepodaří zopakovat. Zkušené kamarádky/matky vám radí, ať si tohle několikatýdenní období užíváte, a vy buďte rozumná a poslechněte je! S narozením vašeho děťátka se svět začne točit hlavně kolem něj. A tak to má samozřejmě být. 

Zeptali jsme se dvou maminek, co vše chtěly stihnout před porodem, zda se jim to podařilo či nikoliv, co je po porodu překvapilo, na co prostě nebyl čas. Andrea je maminkou roční holčičky, Lenka čeká svého druhého syna, k Lukáškovi jí brzy přibude Filípek. Je mezi maminkami v předporodní přípravě rozdíl? 

Andrea Šímová z Prahy, 30 let, dcera Anetka, 1 rok 
Před porodem jsem si naplánovala uklidit celý byt, umýt okna a podobně, prostě generální úklid. Myslela jsem (a správně), že s miminem to nějaký čas asi nepůjde. Ve skutečnosti to jde, třeba večer, když spí, ale jelikož jsem spací taky, tak ráda Anetčin spánek využívám k odpočinku, vlastně i teď. A když je vzhůru, nejradši se věnuji jí. Romantiku ve dvou jsem si nijak neplánovala, a to teď vidím možná i jako chybu, protože se s partnerem moc neužijeme. Až teď dáváme Anetku občas na pár hodin hlídat babičce a jdeme na oběd, ale dřív vůbec. Jsme nejradši pořád s ní, v tomhle jsme oba asi trochu praštění, když to tak vidím ve svém okolí…

Mile mě překvapilo, jak mám schopného manžela, můžu si kdykoliv zajít třeba na zumbu, do kadeřnictví nebo večer posedět s kamarádkami, postará se úplně stejně jako já, přebalí, vykoupe, uspí (uspávač je dokonce lepší než já).

Nestýská se mi po ničem a hlavně vůbec po práci, zatím si umím představit pořád se jen starat o dítě a domácnost, možná budu za pár měsíců nebo let říkat něco jiného, ale zatím to mám takhle. Jsem moc spokojená a baví mě se o Anetku starat.

Jediné, co mě štve, je doprava po Praze, víc bych cestovala, kdyby to s kočárkem šlo. Mám trojkolku, takže se bojím do metra na pohyblivé schody, jezdím jen tam, kde jsou výtahy, a po povrchu jen nízkopodlažními spoji, protože ochota lidí pomoct s kočárkem je strašná.

Když si chceme večer někam zajít, na různé oslavy a podobně, není problém, vždycky pohlídá moje máma. Využíváme ji tak jednou za měsíc. Stráví tu večer, někdy je tu až do rána. Vždy se ale utvrdíme v tom, že nám ty „pařby“ vůbec nechybí. 

Lenka Holzbauerová z Jinočan, 30 let, synové Lukášek, 3,5 roku, Filípek, „na cestě“ 
Před porodem jsem měla v plánu se přestěhovat do nového bytu, což se tři týdny před dnem D podařilo. Vzhledem k tomu, že jsem první těhotenství měla rizikové a byla doma, tak v druhé polovině těhotenství jsem měla na vše dostatek času, jak na kadeřnici, kosmetiku atd., tak i na posedávání s kámoškami. Mnoho času jsem věnovala přípravě na narození miminka, brouzdala jsem po internetu a hledala všemožné informace, chodila po obchodech atd. V tomto směru jsem měla velkou výhodu.

Po porodu mě překvapilo, že mému dítěti nestačí mít plné bříško a suchou plínku. Myslela jsem si, že budu mít hodné miminko, které pláče, jen když mu něco schází, to jsem se pěkně spletla. Lukášek se předvedl už v porodnici, kde ho ani zkušené dětské sestry neuklidnily. Byl to od narození velký křikloun. Manžel pomáhal jak s domácností, tak se synem, ale i tak jsem se často přistihla, že ve tři odpoledne nejsem ještě učesaná a nemám vyčištěné zuby. Prvních pět měsíců bylo peklo, pak se vše zlomilo jako mávnutím proutku.

Šest měsíců po porodu jsem začala pracovat z domova. Jako kdyby mě částečný návrat do práce nabil energií, od té doby jsem byla spokojená a vše, co jsem chtěla, jsem stíhala.

Druhé těhotenství je úplně jiné. Pracovala jsem na plný úvazek a až do 33. tt. jsem skutečně neměla ani jedinou minutu volnou (práce, školka, syn – často jsem večer usínala dříve než on). Těch pár týdnů před porodem odpočívám doma, Lukáška dávám do školky a přes den se věnuji četbě, sem tam nějakému kafču s kamarádkou a hlavně relaxuji na gauči. Už vím, co mě zase čeká, a ke všemu budu mít třiapůlletého pomocníka, tak to bude pěkná honička. To, že nebudu stíhat, tak z toho strach trochu mám. Ale uvidíme, zvládají to všichni, tak to zvládneme také.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články