Co se mi (ne)osvědčilo

Eva Strieglerová (30), Lažánky, nyní doma, dříve vedoucí pobočky cestovní kanceláře v Brně. Děti: Kubíček (2004) a Terezka (2008).
Co se mi (ne)osvědčilo
Dětem dáváme to, co si myslíme, že je pro ně nejlepší, přesto se péče o ně liší – zkušenosti jsou k nezaplacení...
 
Co jste u druhého miminka už nedělala?
I u mě je velmi patrný rozdíl v péči o první a druhé dítko. Nesporně to bude tím, že jsem jako snad každá prvorodička byla hodně úzkostlivá, pečlivě jsem si načetla, co by jak mělo být… Chtěla jsem mít vše precizní, nicméně časem jsem zjistila, že to není možné. Takže pokud jsem chtěla mít pohodové miminko, nádobí si muselo na svoje umytí počkat. Vařilo se na dva dny, žehlilo se jen pro Kubíčka, ostatním se oblečení pouze skládalo nebo se žehlilo to, co bylo právě akutní. U Terezky je to tak, že na prvním místě je vždy pohoda dítěte! „Provozní binec“ je tedy u nás na denním pořádku…
 
Jakou radu jste ocenila?
Přestože jsem obě děti chtěla kojit, nezdařilo se. Po porodu Kubíčka se mi mlíčko nevytvořilo dostatečně, kojení strašně bolelo. Při „odstavování“ jsem měla bolestivě nalitá prsa – a jediné, co mi pomohlo, byl obyčejný tvaroh. Byla to rada mojí kmotřenky. A dobrá rada! Tvaroh jsem si rozložila na prsa a prsa jsem si stáhla – po chvíli bolest zvolna ustupovala… Obě děti byly jako miminka šílení nespavci. Částečně za to můžu já, poněvadž jsem neklidné povahy… Jediné, co zabralo u obou stoprocentně, byl fén. Možná se leckdo bude smát, někdo se naopak zděsí… ale tuhle radu jsem vyčetla před pěti lety někde v časopise a nedám na ni dopustit!
 
A která rada, jež jste dostala, byla „na draka“?
Spousta maminek mi doporučovala tzv. netekoucí hrneček. Ale ani u jednoho dítěte se mi neosvědčil… Jinak se ale moc neřídím tím, co mi kdo povídá a radí, tedy pokud to nejsou rady upřímné, které si ráda vyslechnu. Mám svoji hlavu a své děti, takže si vše dělám po svém. Jedna rada, nebo spíš výtka mě ale doslova irituje: „Nezvykej si děti, aby s vámi spaly v manželské posteli...“ Kubíček s námi byl v jedné posteli do dvou let, posléze spal na své posteli, ale byl s námi v jedné místnosti. Pak dostal ke čtvrtým narozeninám pokojíček – a bez jediné slzičky v něm spal hned první den! Terezka s námi spí dosud, její čas teprve přijde (asi za dva roky).
 
Hodně lidí z okolí i rodiny mi také radilo dávat miminko spát v zavinovačce, ve vaku či pytli na spaní. Déle jak tři měsíce to praktikovat nešlo. Takže pokud jiné děti spávají v pytli do půl roku či déle, tak u nás to možné nebylo, mimo jiné i proto, že jsou asi horkokrevné, protože odmala nesnesou mít na spaní ponožky, punčocháčky – prostě nesmí mít zakrytá chodidla.
 
Jak jste dělila čas po narození druhého dítěte?
Po porodu Terezky mi chvíli trvalo, než se domácnost a péče o obě děti skloubila tak, aby nikdo netrpěl. Naštěstí Kubíček byl už ve čtyřech letech velký šikulka – sám se najedl, oblékl, a hlavně mi moc pomáhal s péčí o Terezku. První měsíc bylo vše tak trochu hektické a já jsem dost trpěla výčitkami, že je Kubíček jakoby odstrčen na druhou kolej. To se muselo změnit. Takže když Terezka spala, tak jsem se věnovala jen Kubíčkovi... Když byl doma táta, funkce se rozdělily. Takže myslím, že se nám to vcelku rychle podařilo vyřešit tak, aby byli spokojení všichni.
 
Budou mít společný pokojíček?
Já jsem jako malá měla pokoj s o čtyři roky mladší sestrou. Ne že by mi to vadilo, ale i dítě školou povinné, chce mít „svůj klid“. Takže když nám to dům dovoluje, budou mít každý svůj dětský pokojík.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Jak reagoval starší syn na zprávu, že bude mít sourozence?
Kubíček se na miminko těšil. Postupně jsme ho připravovali na to, co se změní. Vysvětlili jsme mu, že miminko bude zpočátku uplakané a nebude se moci samo o sebe postarat, takže bude potřebovat, aby se mu maminka s tatínkem více věnovali… Nakonec jsme mu řekli, že bude pro sestřičku bráška ochranitel a on byl na tuto funkci pyšný.
 
Jak s vámi prožíval těhotenství?
S rostoucím bříškem jsme Kubíčkovi vysvětlovali, co se uvnitř odehrává. Máme doma knihu, kde je i s obrázky vše krásně vysvětleno…
 
Jak reagoval na narození sestřičky a jak ji vnímá teď?
Bouřlivě. Ačkoli se na ni těšil, začátky byly velmi složité. A to tak, že jsme s ním raději zašli k psychologovi. S Terezkou jsem totiž přišla z porodnice 1. září – tedy v den, kdy měl jít Kubíček po dlouhé době do školky. Najednou tu už maminka nebyla jen pro něj… Začal Terezku odmítat a říkal, že ji nemá rád… Teď je to zase o dost jiné. Už dávno na ni přestal žárlit…
 
Jak organizujete společné rodinné aktivity?
Aktivity máme společné, nikterak se nedělíme. Milujeme les a přírodu, a navíc jsme přírodou obklopeni – bydlíme v rodinném domě na vesnici, do lesa je to coby kamenem dohodil –, takže v ní trávíme maximum času. Samozřejmě, že Kubíček už je velký kluk, tak třeba nějaké „kočárkování“ ho už neuchvátí. Děláme, co chceme, ale přihlížíme k tomu, aby bylo fajn počasí a aby žádné z dětí netrpělo.
 
Vyzkoušeno: každé dítě je jiné!
 
Přebalování
Kubíčka jsem poctivě přebalovala každé tři hodiny, zatímco Terezka v nich „vydrží“ podstatně déle, což se týká především noci.
 
Brzké spaní
Ani jedno z dětí nechodí spát v 19 hodin, ale až s námi a vyhovuje to všem! V létě je uspáváme kolem 22. hod., v zimě o hodinu či dvě dříve. Ale je to individuální, samozřejmě. Terezka, ani Kubíček, nepotřebují spát 13 hodin – vím, že kdybych je dala do postele v sedm, byli by s rozedněním (4.30–5 h) vyspaní.
 
Koupání
Terezka vodu miluje odmala, Kubíček ji nesnáší. Zavinili jsme to my – když byl miminko, koupali jsme ho ve vaničce postavené na pračce v malinké koupelně bez oken… Kubík se vody bojí panicky. Nejhorší je umývání vlasů. Uvítala bych radu, jak jej tohoto problému (námi způsobeného) zbavit. Zkoušeli jsme vše a vysvětlování, ani slibování nepomáhá.
 
Pití a jídlo
Kubíček, jelikož byl na UM, dostával odmala čaj. Zkoušela jsem nejprve kojeneckou vodu, ale ta mu nechutnala. Naopak mu naprosto učarovaly bylinkové čaje. Terezka je doposud kojená, a tak jsem s podáváním tekutin počkala až do osmého měsíce. A u Terezky naopak zvítězila voda. To se týkalo i prvních příkrmů. U obou jsem začínala zeleninou. Jenže ouha! Kubíček zeleninu plival. Vydržela jsem to asi dva měsíce, pak jsme dali ovocné a bylo po problému. Terezka pro změnu nevezme do pusy ovocné výživy, miluje zeleninu a maso, až se jí dělají boule za ušima.