Co platilo před patnácti lety a... co platí dnes?

Chytré knížky a odborné časopisy jsou prima. Ovšem není nad praxi. Jenže koho se ptát, když si nejsme tak úplně jisté v „kramflecích“?
Co platilo před patnácti lety a... co platí dnes?
Nahá těhotná máma? Nuda...
1991: Herečka Demi Moor provokativně vyšpulila nahé těhotné břicho na titulní straně amerického časopisu Vanity Fair. Nastal poprask!
 
2008: Alice Bendová udělala totéž, před ní třeba Elen Černá… A všichni zívali nudou. O tom, že jsou těhotná těla sexy, pochybuje dnes už možná jen SZS (spolek zapšklých starců). Navíc nahoty je kolem nás tolik, že je naopak velký fór nesvléknout se!
 
Méďa Béďa do zelí
1991: Těhotenská móda? Stejnokroj džínových lacláčů styl Méďa Béďa. Pak už byly na výběr jen ohavné „pytlózní“ hábity. Kdo sám nešil nebo neměl zdroj v zahraničí, přežil druhou půlku těhotenství jako hastroš.
 
2008: Na trhu už spolu konkurence specializovaných obchodů pro těhotné vesele bojuje. Navíc kdo chce, může nosit v podstatě totéž co dřív, jen ve větších číslech. I upnutá elastická trika – a nikdo se nad tím nepozastavuje. 
 
Mateřská almužna
1991: Porodní příspěvek 2000 Kč, mateřská podpora 1500 Kč. Matka, která reptala, dostala zdarma radu: „Měla jste si pořídit dítě s mužem s platem guvernéra banky.“ Ženy se poučily a… přestaly rodit.
 
2008: Porodní příspěvek 13 000 Kč, mateřská maximálně 14 370 Kč. Ukazuje se, že zodpovědných finančně zaopatřených tatínků je méně, než bychom si představovaly a přály. Heslem doby se stalo: Hlavně že je vůbec nějaký tatínek!
 
Kojení
1991: Kojení začalo být trendy, ale mělo svá přísná pravidla. Krmit pouze a výhradně po třech hodinách, jinak ho rozmazlujete. Obnažit prso na veřejném místě jako dnes se ovšem odvažovaly pouze rumunské žebračky posedávající na dlažbě Václavského náměstí.
 
2008: Kdo nekojí, jako by nebyl. Osvěta udělala své a šlo to až do extrému. Herečky hovoří o tom, kdy, kde a jak dlouho kojí (přikojování i dvouletého dítěte není nikterak výjimečné). Vedou se debaty, jestli je vkusné, když poslankyně podává prs miminu veřejně v parlamentu. Ženy, které z nějakého důvodu používají umělou výživu, jsou vmanipulovány do pocitů viny. Změnil se i kojný manuál. Kojenec má dostat napít, kdykoliv si o to „řekne“. Buduje se v něm tak pocit jistoty a bezpečí. 
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Prarodiče „oslíčku otřes se“
1991: I v bankách, kam se mladí rodiče odvážili vstoupit s pokorným dotazem na možnosti hypotéky, uslyšeli: „Samozřejmě. Ale musíte mít také vlastní prostředky. Jistě vám je poskytnou rodiče.“ Automatický předpoklad, že každý má matku a otce s úsporami a touhou nasypat je do dospělých dětí, prostupoval společnost jako dřevomorka. Totéž platí o službě babiček. Že by měla paní v důchodu lepší program než poslouchat kojenecké řevy či utírat nudle batoleti, znělo jako hudba z Marsu.
 
2008: Leckdo by možná pomoc přijímal rád dál. Řada rodičů už ale „zavřela kohoutky“. Hlavně proto, že by z nich stejně nic „nevyteklo“. Implantovat mladým do hlavy, že pomoc rodičů není samozřejmost, ale dobrá vůle, pomáhá jeden fakt: Hlídací babičky jsou nedostatkové zboží. Buď si plní své sny, na které neměly dosud čas. Anebo pracují a do důchodu se nehrnou. Proč by měly? Když bude mizerný. 
 
Nočníková sláva
1991: Dostihy na téma: „Moje dítě udělalo první bobek do nočníku už v šesti měsících, heč!“ pořádaly v mládí spíš babičky. Jejich dcery už mohly argumentovat fakty vyčtenými z anglické knihy Penelope Leachové Dítě a já: „Bude-li matka půlroční mrně vysazovat na nočník šestkrát denně, zopakuje svůj pokus asi 4380krát, než zvítězí.“ Jenže říkejte to třeba tchyni, která se svým synem žádnou jinou medaili než „zlatou nočníkovou“ už pak nikdy nevyhrála.
 
2008: Pediatři volají: Do jednoho roku věku dítěte nočník ani nekupujte. Nervový systém mrněte totiž ještě není dostatečně zralý. Co se po něm vlastně chce, začne chápat až okolo 15. měsíce a „na hrnci“ si leda tak křiví páteř.
 
Vítězství papírových plen (ale jen dočasné)
1991: Tak to bylo o fous. V devadesátých letech se už sice v drogerii objevovaly – ovšem v cenových relacích, které by mateřskou podporu spolkly během jednoho týdne. Rodiny je kupovaly jen na cesty, případně jako důkaz blahobytu. Na „šichtu s hadráčema“, které se pořád dokola praly (60 kusů denně a více), sušily a žehlily, nikdo z těch, kdo tím prošel, jen tak nezapomene. Navíc prověřovaly tatínkův charakter. Jen opravdový chlap v tom nenechal ženu samotnou a pokakanou plínu vzal holou rukou a ponořil do kýble s vodou k odmočení.
 
2008: Sláva, konec otročiny. Jenže tohle prvotní svaté nadšení lehce vyprchává. Nejdřív si všichni mysleli, že jediná potíž s „papírovkami“ bude ve výběru správné velikosti plen, aby si dítě neničilo kyčle. Dnes se maminky aspoň částečně vrací k látkové variantě. Kvůli vyrážkám i penězům.
 
Barokní andělíčci
1991: Příliš faldíkovitého andílka komentovaly babičky: „Takovej pěknej!“ Znepokojovalo se jen pár osvícenějších lékařů. Děti byly jak husy ládovány hutným sunarem nebo krupicovou kaší.
 
2008: Oplácané dítě? Rodičovské selhání. A tak se o zdravější výživu zajímají i matky-snobky, kterým by to jinak bylo vlastně jedno. 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře