Nejspíš jste si ani neuvědomili, že děláte chybu. Při nácviku na nočník vaše batole po pár vteřinách pelášilo pryč a vy jste mu ve snaze udržet ho chvíli v klidu nabídli hračku, knížku, dali do ruky křupku nebo zapnuli televizi.
Zafungovalo to, hračkou nebo jídlem zaujaté dítě posedělo tak dlouho, aby odvedlo potřebnou práci, jenže po čase nastala situace, kdy na nočník usedá sice ochotně, ale bez hračky nebo pohádky v televizi se už neobejde. „Vůbec mi nedošlo, jaký zlozvyk z toho bude, když si náš Tomášek jednoho dne přenesl nočník do obýváku, kde má hračky a televizi.
Tehdy se zrovna nacházel v období, kdy už byl bez plen, ale najednou zase přibývaly nehody. Z nočníku dokonce utíkal, a tak jsem byla ráda, že si sám našel způsob, jak se zabavit na tak dlouho, aby se vyčural.
Vůbec jsem neřešila, že si u toho hraje. Jenže teď vyžaduje, abych mu četla a hrála si s ním, a zdá se mi, že nočník bere jako zábavu. Soustředí se na hračky, chce mít zapnutou televizi a často ani nevykoná potřebu a pak má mokré kalhoty. Dokonce jsme se částečně vrátili k plenkám,“ stěžuje si Alena, matka dvouletého Tomáška.
Vypěstovat u malého dítěte zlozvyk je docela snadné. Batolata ráda opakují činnosti – vyhovuje jim rutina a stejný průběh určitých úkonů, protože se tak lépe učí. A tak jakmile rodič dítěti nabídne na nočníku knížku, bude ji vyžadovat i příště. Je to chyba?
Jak udržet dítě na nočníku
„V případě učení na nočník je dobrý každý prostředek, který udrží dítě chvíli v klidu,“ říká psycholožka Simona Hoskovcová. Má to však své meze. Zatímco knížka nebo hračka nepředstavují takový problém, pokud dítě vyloženě nerozptylují a neodvádějí pozornost od vykonání potřeby (jako v případě malého Tomáše), zabavování jídlem psycholožka nedoporučuje:
„Jídlu bych se vyhnula, je to záležitost hygieny, protože batolata běžně ze zvědavosti zkoumají své výkaly. V rámci vytváření návyku je tedy potřeba vykonání potřeby nespojovat s příjmem jídla.“
Problematické je i vysedávání na nočníku u televize, v dětském pokoji mezi hračkami nebo v kuchyni.
„Dítě byste měli posazovat na nočník nejlépe v koupelně, na toaletě nebo maximálně v předsíni. To jsou zóny bytu určené očistě a dítě si má od začátku zvykat, že stejně jako nevleze v botách do postele, tak svou potřebu bude vykonávat v prostoru tomu určeném,“ radí psycholožka.
Poučná hra s panenkou
Ačkoli při tréninku na nočník se uplatní spíše důslednost a budování rutiny než škola hrou, jedna hravá metoda existuje. V knize Sbohem, plínky! ji zmiňuje americká speciální pedagožka Penny Warner, která radí pořídit dítěti panenku nebo plyšáka, kterým je možné obléct plenku.
„Když si se svým dítětem hrajete na domeček, zkuste zavést hovor na následující téma: „Už jsme dlouho panence nezkontrolovali plenku. Podíváme se, jestli je čas dát jí novou?“ To vytvoří příležitost, aby vaše dítě projevilo o toto téma zájem,“ píše Penny Warner a naznačuje, jak ve hře pokračovat:
„Poté, co jste téma přebalení nadnesli, můžete posunout hru s panenkou na další úroveň následujícími slovy: „Nemyslíš, že by se panenka možná chtěla zkusit vyčurat nebo vykakat do nočníku, když už z ní začíná být veliká holčička?“ Přes hru s panenkou je možné batoleti mnoho věcí vysvětlit názorně, přesto ani Penny Warner nefandí tomu, aby si děti hrály přímo na nočníku nebo toaletě: „Vyhněte se věcem, které odvádějí pozornost.“
Jít příkladem
Učení na nočník je třeba načasovat, aby dítě bylo zralé, a vybrat období, kdy se nemusí vyrovnávat třeba s příchodem sourozence.
Měli byste potomka naučit, že jsou určité momenty dne, kdy se jdeme vyprázdnit, i když se nám nechce – třeba před odchodem ven. „Můžeme dítě informovat, že teď jdeme ven, proto si odskočí máma, táta a na nočník se posadí i dítě a vyprázdní si bříško.
Zároveň předvádíme, že si myjeme ruce a neběžíme tedy hned po vykonání potřeby k další hře,“ říká Simona Hoskovcová.
Když už nějaký zlozvyk vznikne, k jeho odstranění je potřeba hlavně důslednost. V případě, že si dítě k nočníku nosí hračky a kvůli hře se nesoustředí na vykonání potřeby, doporučuje Simona Hoskovcová následující postup:
Batole z nočníku zvednout, pokud se do patnácti minut nic nepovede, a případně opět posadit. Když už se rozhodnete zlozvyk odbourat, trvejte na svém a nepřehlížejte ho s tím, že do dospělosti dítěti stejně nevydrží.
To je sice pravda, ale může oddálit používání záchodu, což způsobí komplikace třeba při nástupu do školky. A je přece zbytečné přidělávat si starosti.
CO (NE)DĚLAT PŘI NÁCVIKU NA NOČNÍK
BUĎTE DŮSLEDNÍ. Při přechodu z plenek na nočník nebo toaletu je nutné vytvořit rutinu. Nejvíce pomůže důslednost.
MLUVTE POZITIVNĚ. Když se budete o obsahu nočníku nebo plenky vyjadřovat negativním tónem nebo dokonce používat hanlivá slova, dítě může získat pocit, že dělá něco špatně, a v krajním případě začne moč a stolici zadržovat. Nebo se bude bránit procesu učení na nočník.
PŘIJMĚTE NEHODY. Pokud nedokážete přijmout skutečnost, že se nehody budou stávat, zatímco se vaše dítě učí ovládat své svaly, vyvoláte tím zbytečný stres a zpomalíte nácvik. Dítě si musí uvědomit, že je mokré, a zažít pocit, který tomu předcházel. Bez nehod to nepůjde.
NETRESTEJTE. Penny Warner ve své knize vysvětluje: „Pokud se domníváte, že vaše dítě potřebuje být potrestáno, aby se naučilo novou dovednost, říkáte si o potíže. Jestliže tento proces vnímáte jako příležitost k učení, pravděpodobně vám přijde užitečný a zábavný, což ale neznamená, že byste měli být přehnaně shovívaví. Vaše dítě potřebuje vedení.“
NEZESMĚŠŇUJTE. Nikdy dítěti nenadávejte, neposmívejte se mu, neříkejte, že je špatné, že nechodí na záchod, a nezlehčujte jeho strach z toalety. Vším byste mu mohli zadělat na problémy s vlastní sebeúctou a psychikou.
Video: Všední den očima mámy a jak to vidí děti