Co naučí dítě zodpovědnosti? Dejte mu možnost volby, zmírníte jeho frustraci

O čem si už může s klidem rozhodnout dítě, a co by fakt ještě mělo být na rodičích? Proč je dobré je nenechat rozhodovat v určitých věcech a v jiných jim dát volnou ruku? Proč musí být máma mámou a ne kamarádkou?Co s kapesným? Máme návod, jak na to.
Co naučí dítě zodpovědnosti? Dejte mu možnost volby, zmírníte jeho frustraci

Příkazy a zákazy nefungují. Ne? 

„Zatímco dřív byla výchova relativně přísnější, současní rodiče jsou často až moc liberální. Jde o to, najít pro dítě střed – hranici mezi jistotou a svobodou,“ uvažuje dětská psycholožka Jarmila Klégrová z Pedagogickopsychologické poradny pro Prahu 1, 2 a 4. „Dítě potřebuje jistotu, že rodič ví, co a proč dělá, protože to vytváří bezpečný rámec světa, ve kterém se lze pohybovat. A patří k tomu i fakt, že za potomky věci i rozhodujeme.“ Jasně, myslíme to dobře, nechceme být za policajty, kteří jenom přikazují a zakazují – jenže když to přeženeme na druhou stranu, potomkovi jen zamotáme hlavu. „Pokud má dítě moc velkou možnost volby, nebo má dokonce rozhodovat o záležitostech, na které ještě není zralé, může ho to znejisťovat a vytvářet konflikt. Dala bych si na to pozor hlavně u úzkostných dětí, protože jejich vnitřní nejistota se tak ještě prohlubuje,“ varuje. Zvlášť tyto děti potřebují sice laskavý a empatický přístup, zároveň však pevný řád.

VIDEO: Jak dostat voskovku ze zdi? 

Proč dnes necháváme dětem, a to už od předškolního, ba leckdy i batolecího věku „rozhodovací pravomoci“? Jednak proto, že my jsme tu možnost vesměs neměli (rozhodně ne v takové míře), jednak proto, že si cestu ke „správnému rodičovství“ hledáme obtížněji než předchozí generace.
„Pokud cítím potřebu,radit se o všem s dětmi, signalizuje to mou nejistotu,“ konstatuje paní doktorka a pojmenovává příčinu: „Na dnešní rodiče je kladen velký tlak, který souvisí i s ohromným množstvím informací, často protichůdných, a možných přístupů k výchově.
Z médií se to na nás jen hrne. Příklad? V Norsku a Americe se nesmí dítě plácnout, přitom my máme ze svých rodin jiné vzorce, které se samozřejmě přenášejí dál, a zároveň se naráží na to, že třeba nebyly úplně správné… Vůbec se nedivím, že si rodiče nejsou jisti – a z bezradnosti pak nechávají na dětech i rozhodnutí, na která ještě reálně nestačí.“

 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře