Pravdou je, že naše tělo umí rodit děti samo od sebe, a tak do „školy porodu“ nemusíme. Dítě se narodí, ať absolvujeme na jedničku, nebo zvolíme záškoláctví. Rozdíl je hlavně v naší psychice a v tom, co dokáže vyrušit strach. Strach z porodu totiž máme každá. Některá ale potřebuje pro svůj klid vědět do nejmenších podrobností, co ji čeká a čím si bude muset projít, jiná ze zcela stejných důvodů naopak nechce vědět vůbec nic.
Kdybych věděla…
Naše čtenářka Vendula H. z Brna už před otěhotněním, chtěla vědět všechno do co největších podrobností, četla vše, co se kolem těhotenství, porodu a péče o miminka jen šustlo. Potřebovala být v obraze, protože jí to dodávalo jistotu, že ji nic nezaskočí. A taky prý nezaskočilo.
Martinu M. z Prahy zase prý ani nenapadlo se na nějaké kurzy zapisovat. „Nijak jsem těhotenství neprožívala. Možná proto, že moje sestra je porodní asistentka a u nás platí totéž, co o kovářově kobyle.“ Když měla během těhotenství konkrétní problém, tak ho řešila, ale dopředu nic vědět nechtěla, ani do porodnice se nešla podívat, prý, aby se neměla čeho bát. Ale když zjistila, že u prvního porodu se jí chtělo zvracet, protože špatně dýchala, před druhým vše se sestrou probrala a průběh i prožitek porodu byl o 100 % lepší.
Kristýna S. z Veverské Bítýšky záměrně nic nezjišťovala, vyprávění kámošek se vyhýbala s tím, že když to zvládly jiné, zvládne to taky. Nakonec na přání partnera se těsně před porodem seznámila s dulou, která ji provedla porodem. A byla jí za to vděčná.
Renata J. z Prahy nebyla v tomto směru zrovna vyhraněná, spíš, jak ona sama říká, byla zvědavá, co se bude na kurzu dít a jak to ve skutečnosti vypadá na porodním sále. „Máma mi říkala, že až to na mě přijde, stejně nebudu sál ani „hekárnu“ moc vnímat a budu myslet jen na to, aby se mimčo narodilo bez komplikací, a aby to netrvalo celou věčnost. Nikdy jsem si nemyslela, že znát něco navíc, může být na škodu. Když jsme ale při prohlídce porodnice dorazili na porodní sál, kde sténala a střídavě dokonce křičela rodička, názor jsem změnila. Kéž bych tam bývala přišla až s vlastními kontrakcemi po dvou minutách! Tam jsem se teprve začala porodu opravdu bát.“
Strach brzdí porod
Když se strachu zbavíte, nebo ho aspoň zmírníte, budete bolest cítit méně, říkají psychologové i lékaři. Je to logické - strach uvádí organizmus do stresu a stres tělo stahuje do křeče, uzavírá dělohu, zpomaluje porod a prodlužuje bolesti. Jenže snadno se to radí, ale hůř provádí. Zvlášť, když jde o strach z bolesti. Bolest utiší řada masážních a cvičebních technik (o nich se dozvíte právě na předporodních kurzech nebo z literatury) nebo farmakologické prostředky, které vám na žádost podá lékař. A není to žádná ostuda. Každý máme práh bolesti jinde, a porod není boj o medaili za hrdinství. Konečně, mámy, které rodily s epidurálem, si narození svého milovaného miminka také krásně užily. A o to přece jde. I na tyto tišící prostředky je dobré se předem zeptat odborníků.
Technika ponoru
Češka žijící ve Švédsku, spisovatelka Kateřina Janouchová, máma pěti dětí, měla prý to štěstí na „svoji“ porodní asistentku – Cayenne Ekjordhovou. Ta ji prozradila, že pro zvládnutí bolesti musí udělat dvě věci: uvolnit čelisti a uvolnit ramena. Zkuste si to! Má to prý vliv na celé tělo, podle slov Cayenne i ústa souvisí s podbřiškem. Na toto uvolnění navazuje také zajímavá tzv. teorie ponoru při porodu: „To musíte opustit myšlenky a ponořit se do sebe hluboko až k děloze,“ píše Kateřina Janouchová ve své knize Život dítěte (vyd. Akropolis), a své pocity přitom popisuje jako setkání s jakousi prasílou, která byla kdesi uvnitř ní samotné.
Otázka peněz
Informace je drahé zboží, výjimkou nejsou ani těhotenské kurzy, jejich ceny se značně liší. Průměr vychází na 300 Kč za 40 minut cvičení + 20 minut přípravy k porodu. Samozřejmě celý kurz obsahuje více takových hodin. Proto počítáte-li každou korunu, netrapte se tím, zvládnete to i bez kurzů.
Názor odborníka
Mgr.
Vlasta Jirásková, certifikovaná dula ČAD a lektorka přípravy na naroze-ní dítěte a rodičovství (www.porody.net.) Absolvovala studium pro lektorky u americké organizace Birth Works.
Je podle Vás třeba, aby se žena vyškolila na předporodním
kurzu? Je vůbec nutné zkoušet „porod nanečisto“, například naučit se
správně dýchat?
Za nejdůležitější považuji, aby nastávající maminka k porodu přicházela beze strachu, s vědomím, že porod je „normální“ událostí v životě ženy a že její tělo je uzpůsobeno k tomu, aby porodilo dítě. To zcela přirozeně „ví“, jak se dostat na svět. K takovému vědomí může žena dospět bez jakékoli zvláštní přípravy, třeba tím, že vyslechne řadu zkušenějších žen, které prožily pěkné porody. Víme ale, že v současné době jsou ženy velmi často obklopeny naopak negativními příběhy. Proto si myslím, že je vhodné se na porod cíleně připravovat. Záleží na každé ženě, jestli dá přednost skupinovému kurzu, nebo soukromé přípravě s dulou či porodní asistentkou, anebo využije obou možností. Při předporodním povídání vždy ženy upozorňuji, aby si uvědomily, jak všemožně dobře jejich organizmus funguje – dýchají, tráví, chodí, otěhotněly, miminko se v jejich břiše vyvíjí... To jim může pomoci v tom, aby si i pro porod věřily. Pokud se rodiče chtějí spolupodílet na rozhodování o průběhu porodu, je dobré, aby se seznámili s dokumenty WHO (Světové zdravotnické organizace) a s 10 body k optimální porodní péči Mezinárodní organizace za porodní služby pro matku a dítě.
Pravidelné dýchání je důležité pro průběh porodu, dnes už ale řada škol na základě výzkumných studií ustoupila od výuky dýchacích vzorců – žena při jejich používání při porodu musí zapojit neokortex – racionální část mozku, což je pravý opak toho, co je pro průběh porodu žádoucí. Porod řídí stará část mozku, kterou máme podobnou s ostatními savci, a tu zapojení neokortexu vyrušuje. Žena by při porodu neměla být rušena. Při porodu nám tělo napoví, jak dýchat, není nutné se nic učit, vždyť po příchodu na svět jsme také uměli dýchat. Je dobré vědět, že dýchání může provázet i „zvučení“ – mručení, „ááááh“, hluboké hrdelní zvuky, při kterých se otevírá nejen hrdlo v krku, ale také děložní hrdlo. Při vydávání vysoko položených zvuků se tělo naopak stahuje.