Co je vlastně láska?

Zpívají se o ní písně, píší romány, dřív se kvůli ní umíralo. Nedefinovatelnost lásky nám naznačují právě pokusy o její definici.
Co je vlastně láska?

V pohádce Princové jsou na draka se pěje: „Něco mě svírá, a vůbec to nebolí – jestli to nebude láska…“ Lidová moudrost také poeticky tápe: „Lásko, bože, lásko, kde ťa luďá berú? Na horách nerasteš, v poli ťa nesejú…“ Příliš nám nenapoví ani mistrovské Shakespearovy sonety a hry, v nichž básník lásku opisuje „vánkem“, „chvěním srdce“, „planoucí touhou“.

Záležitosti srdce a rozumu
1) Co víme odpradávna: láska je srdeční záležitost. Srdce se rozbuší, roztřese, roztluče, svírá se, plesá, jásá, když vidíme milovanou osobu, v opačném případě chřadne, pustne, usychá nebo tvrdne.

2) Co víme pár let: láska souvisí s hormony. Odborníci v souvislosti s láskou hovoří o „intoxikaci“ organismu, během horoucího prožívání citu nás prý ovládá testosteron a spol.

„Miluji tě,“ pravil trouba
Zatímco Francouzi a jižní národy lásku (tedy útok hormonálního gangu) adorují, my Češi k ní přistupujeme, respektive snažíme se přistupovat, rezervovaně. Neradi používáme velká slova a snažíme se s maskou ironie zůstat nad věcí. Kdo řekne „miluji tě“, je považován za troubu poblázněného filmy, kdo koupí srdce na Valentýna, je trouba tuplovaný. Přiznejme si, české ženy: ač se snažíme vypadat seberealističtěji, stejně uvnitř (někde tam, kde je srdce) toužíme po lásce jako trám.

Láska nevidí, neslyší
Často se v souvislosti s láskou mluví o slepé zamilovanosti – Robert M. Yougson hovoří dokonce o „psychotickém bludu“, iracionálním přesvědčení bez možnosti rozumové argumentace. Jeho protikladem, nebo chcete-li vyústěním, má být vyspělý vztah spojený s tolerancí, důvěrou, porozuměním, úctou. Jinými slovy rozum, který je zpočátku nucen s roubíkem v ústech nečinně přihlížet božímu dopuštění, se později přihlásí o své slovo. Upozorní na nedostatky milovaného i na nedostatky vztahu a toho, kdo je střízlivě odmítá přijmout, odsoudí jako netolerantního. Paradoxní, že? A přichází vystřízlivění – rozchod, trable nebo manželství.

Rajská hudba emocí
Vtipně rozpor dvou protichůdných hnutí duše ukazuje duet Alenky (Daniely Kolářové) a Peška (Jaromíra Hanzlíka) ve filmu Noc na Karlštejně. Ona hájí lásku, „která poplete“ a ve které se „nedumá“, on zas lásku, „která nesplete“, a vychvaluje toho, „kdo v lásce podumá“. S nadsázkou můžeme říct, že v lásce hrají dohromady v jednom orchestru instinkty, hormony, intuice a tu a tam zapískne rozum. Místy zníme harmonicky, často ovšem nelibozvučně, někdy falešně, někdy ale nebesky.

Ideální realita
Když už ji nemůžeme definovat, můžeme si aspoň všimnout, jak se láska projevuje.

A) Z pohledu ženy fascinované romantickými americkými filmy: Muž, který ženu opravdu miluje, jí nosí květiny, píše milostná psaníčka, čeká pod oknem, za rohem domu, na zastávce, zve ji na večeře, baví ji, snaží se ji rozesmát, když žena teskní, má potřebu ji ochraňovat, sledovat s ní dobrovolně, nebo dokonce z vlastní iniciativy západy slunce a odvracet od ní všechny rány osudu. Po svatbě je milující muž ten, kdo uvaří čaj, když žena přijde utrmácená z práce, namasíruje jí nohy a šíji, všecek pln citlivosti obstará automaticky, co uvidí dámě na očích. Pokud jakákoli položka z výčtu chybí, nejedná se v žádném případě o skutečnou lásku – a muži jde jen o sex.
B) Z pohledu fanynky skutečného života: Péče kultivovaného gentlemana se zdravou příměsí živočišné maskulinity je fajn. Milující žena ale nejen přijímá, ale taky dává. A je ochotná svým milovaným (mužům, dětem, přátelům) dávat opravdu hodně. 

A teď jsou na řadě muži: Co je podle vás láska?

Láska očima básníka Jiřího Žáčka 
Láska je záchvat inspirace, a nejen pro básníky. Někoho láska inspiruje k převratnému vynálezu, někoho k vyloupení banky, většinu aspoň k sladkým pošetilostem. Pro emotivně založené lidi může být láska adrenalinový sport. Pokud jsou muži skutečně z Marsu a ženy z Venuše (nebo naopak), můžeme považovat lásku za spolehlivě fungující meziplanetární nonverbální jazyk, bez něhož bychom se navzájem vyhubili. O lásce se dají psát básně, ale ne exaktní definice. Takže nabízím tuto přibližnou: Láska je odpověď, ale nikdo neví, na jakou otázku.
Jiří Žáček je oblíbeným autorem mnoha básnických sbírek pro děti i pro dospělé, např. Papírové růže, Třetí poločas, Červené paraplíčko. (www.jirizacek.cz

Láska očima filozofa Stanislava Komárka 
Pod pojem „láska“ se běžně smíchává celá řada konceptů: Touha zmocnit se něčeho, co nám chybí: láska k sexuálním partnerům, penězům atd. Touha pečovat o někoho nebo něco, co si to podle našeho soudu zaslouží: děti, domácí mazlíčky atd. Loajalita a spojenectví s někým, kdo je nám sympatický: k životním partnerům, přátelům, ale i ideám. Všeobjímající radost z něčeho bez touhy to vlastnit: ke květinám, divokým zvířatům, všem lidem atd. Je to tedy zašmodrchanější, než se zdálo na začátku.
Prof. Stanislav Komárek je filozof, biolog, esejista. Jeho nejnovější knihou je Muž jako evoluční inovace? Eseje o maskulinitě, její etologii a životních strategiích. (www.stanislav-komarek.cz)

Láska očima sexuologa Ondřeje Trojana 
Láska se skládá ze dvou takřka protichůdných stavů:
1) Zamilovanost. Trvá jeden rok, maximálně dva roky. Blíží se lehce psychotickému stavu, kdy jeden, ale většinou oba zúčastnění nejsou schopni uvažovat ani racionálně, ani uvážlivě. Mysl je překryta clonou hormonů, což negativně ovlivňuje smyslové vnímání. To se projevuje tzv. „růžovými brýlemi“, kdy se partner zdá bezchybný a dokonalý. A tak muž přehlíží, že dotyčná je mizerná kuchařka, že má doma nepořádek, že chodí na rande o dvacet až padesát minut později, že neumí vyjít s výplatou. Sex je nádherný a co na tom, že on nevydrží ani minutu, že? Po určité době však tento téměř patologický (ale strašně krásný) stav přejde. Dost často vztah nepřežije výměnu růžových brýlí za obyčejné. Pokud se to podaří překonat, mohou se ti dva překlopit do trvalého vztahu lásky.
2) Láska sama o sobě zahrnuje především rozhodnutí. S tím nebo s tou chci být, a i kdyby trakaře padaly, spolu to vydržíme. I když má velký zadek a za ty dva roky nepokročila ani o krok v háčkování, budu to tolerovat, protože má tolik super vlastností, že s ní třeba budu mít i dítě. Život v páru je pro lidi náročný, protože biologicky jsme naprogramovaní trochu jinak. Takže k trvalému vztahu naplněnému láskou potřebujeme kromě rozhodnutí taky toleranci, ochotu partnerovi naslouchat (třeba i jeho kritice) a pomáhat mu, podporovat ho. No a samozřejmě sex. V něm je dobré umět objevovat, oživovat milování, snažit se, aby nezevšednělo, povídat si o tom, co spolu prožíváme a co nás baví. Prostě neustrnout. A to neplatí jen pro sex.
MUDr. Ondřej Trojan je sexuolog, psychiatr, soudní znalec. (www.thklinika.cz

Láska očima psychologa Adama Suchého
Znám pohádkové definice lásky, např. z mé oblíbené Jak se budí princezny: „Chce se ti trochu plakat a hodně smát zároveň? Máš pocit, že když jsi s ním, jsi sama lepší a svět je krásnější?“ A znám také psychologické definice lásky, které jsou fádní a málo romantické, ačkoli jedna mi připadá poměrně zajímavá: Lásce údajně nahrává blízkost a obeznámenost. Jinými slovy, pokud se s někým často setkáváme a povídáme si s ním, roste pravděpodobnost, že se zamilujeme. Ale pak se taky můžeme zamilovat na první pohled, a je to láska jako trám. Letmé pohledy, nechtěné elektrizující doteky, náhodná setkání, překvapivá společná souznění, vyslovení stejných slov ve stejný čas… To všechno známe, a z toho všeho může vzniknout láska, která (pokud je zralá) v sobě zahrnuje i přijetí partnerových nedostatků, protože i ten, koho milujeme, nás může zároveň hrozně štvát, lézt nám na nervy a otravovat nám život. Když se kolem sebe dobře díváme, láska je všude kolem nás (jak praví jeden kouzelný film), láska je to, pro co stojí za to žít, i s tou bolestí, kterou často přináší. A nejlepší na ní je, že nevíme přesně, co to vlastně je, protože jinak by nás to tak nebralo u srdce. A ještě něco. Musí v ní být kus klišé, kus kýče a stokrát ohraného sladkobolu, stejně jako v tomto komentáři, protože jinak by to prostě nebylo ono.
PhDr. Adam Suchý je psycholog, psychoterapeut a soudní znalec. (www.adamsuchy.cz)

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře