I ve skutečnosti máme každý dáno něco do vínku. Dary i překážky, které se můžou ukázat jako výzvy, z nichž si nakonec vždycky odneseme užitečné lekce. Ať už věříme, že schopnosti, talenty i slabosti máme od přírody, od Boha nebo po rodičích, můžeme si o nich přečíst v zápisu zvaném DNA.
Co máme v genech?
„Náš organismus a vše, co s ním souvisí, tedy povaha, talenty nebo náchylnosti k nemocem, je tvořeno jakousi symbiózou vlivů geneticky předurčených a vlivů získaných z vnějšího prostředí,“ vysvětluje RNDr. Marek Minárik, odborník na genetiku ze společnosti Genomac. „U složitých neuropsychogenních vlastností je genetická složka jakýmsi definujícím základem, ale jestli a jak se daná charakteristika nakonec projeví, je velmi významně ovlivněno působením okolí, především v průběhu první části života, během níž dospíváme. V této době si tvoříme základní instinkty pro chování v daném časoprostoru. Z celé řady populačních genetických studií je známo, že některé formy neuropsychogenních poruch (schizofrenie nebo např. sklon k závislostem) mají základ v DNA, jsou tedy povětšinou dědičné. Na druhou stranu je také prokázáno, že existují vnější spouštěcí mechanismy, které zapříčiňují jejich plné rozvinutí.“
Kdy genetika převažuje
Podle dr. Minárika existují charakteristické vlohy, u kterých převládá faktor genetický, ale u většiny složitých rysů jsou geny ve vzájemné rovnováze s vnějším působením. Z těch případů, kdy má navrch genetika, uvádí jednu zajímavost – člověk, který má genetickou predispozici pro zvýšenou citlivost na hořkou chuť, bude celý život vnímat brokolici jako velmi hořkou, zatímco někomu jinému, kdo má opačnou variantu tohoto genu, připadá stejná brokolice jako příjemně sladká. Pokud však bude mít jedinec „geny pro dominantní chování“ (nebyly dosud objeveny), ale celý život stráví ve stínu dominantního rodiče nebo staršího sourozence, jeho predispozice se patrně příliš neprojeví… „Výchova (a především vzdělání) má vliv zcela zásadní. Albert Einstein by nikdy nezformuloval své teorie relativity, kdyby neuměl číst a psát a nenaučil se základy klasické newtonovské fyziky. Navíc jistá část genetické informace je do jisté míry pozměnitelná na základě působení vnějších (především chemických) podnětů. Jedná se např. o tzv. DNA metylaci a říká se tomu epigenetická regulace,“ vysvětluje dr. Minárik.
Věci mezi nebem a zemí
V momentě narození tedy disponujeme určitou výbavou, kterou v nás začnou rodiče vědomě či nevědomě rozvíjet, potlačovat, nebo ji nechají zcela „u ledu“. Vidíme tedy, jak moc záleží na nás, matkách, jestli bude naše dítě v pohodě, jestli se bude projevovat v souladu se svojí přirozeností, nebo jestli bude dlouhodobě nucené do chování a jednání, kdy není samo sebou. Podobně jako genetika může potenciál a jedinečnost daného člověka odkrýt i o něco starší věda – astrologie, a to formou horoskopu. Alespoň tak soudí astroložka a astroterapeutka Daniela Viplerová. Je přesvědčená, že kvalitní astrolog může z horoskopu vyčíst mnohem víc než vědec z genetického materiálu. „V současnosti se hodně hovoří o tzv. kvantové DNA, kterou ale vědci odmítají. Zatímco biologická DNA, kterou se zabývá genetika, tvoří jen 3 %, kvantová DNA, která se nedá měřit, vidět, nahmatat, tvoří 97 % a je pro člověka rozhodující.“
Hudební talent? Mnohem víc
Genetik vám je na základě speciálního testu schopen říci, zdali má vaše dítě například hudební nadání. Rodič se tak může vyhnout fatální chybě – nebude dítě nutit do vrcholového sportu, když může být šťastné u klavíru. Talenty, schopnosti, charakterové vlastnosti, modely chování, míra reaktivity na určité podněty se dají ovšem přečíst také z horoskopu. „Horoskop je v podstatě takový fotografický otisk energií vnějších sil, které na člověka působily v okamžiku jeho zrození v daném čase a prostoru. A tím ho ovlivnily a svým způsobem determinovaly k nějakému prožívání,“ vysvětluje astroložka. Horoskop tedy může rodičům ozřejmit, proč se jejich dítě chová v některých situacích podrážděně, proč se naopak v některých činnostech vyžívá, v jakých ohledech potřebuje citlivý přístup apod.
Otisk minulosti
Všimněme si paralely mezi astrologií a genetikou: obě disciplíny připouštějí přenos informací z historie. Jak říká RNDr. Minárik, v genech máme zapsánu naši minulost – především to, čím jsme si dobře fungující DNA poškodili, zmutovali, nametylovali (kouřením, UV zářením, karcinogenními chemikáliemi, přecházením virových infekcí, stresem atd.). Horoskop ale odkrývá i jiné informační vlivy (i když ty nejsou pro exaktní vědu relevantní). „V horoskopu je možné vidět i genetickou výbavu po předcích, ale také zkušenosti duše z minulých životů. Astrologie je schopná pomocí horoskopu nahlédnout, co člověk na zem přišel žít, co se sem přišel naučit, co k tomu potřebuje, čím bude procházet, aby se to naučil, je tam otisk i prostředí, do kterého se narodil, typy partnerů, které bude přitahovat, apod.,“ vysvětluje astroterapeutka.
A co budoucnost?
Zatímco minulost máme jistou, budoucnost je podle Marka Minárika zcela na nás. Z genetického kódu (momentálně) nevyčteme nic, co bychom mohli nazvat naším osudem. Ani z horoskopu ne. Podle Daniely Viplerové máme naprosto svobodnou volbu, jestli si budeme svůj život sami ovlivňovat a tvořit podle svého plného potenciálu, nebo jestli přijmeme naši determinaci jako nezvratný osud. „Pokud si člověk neuvědomuje svoji vlastní duchovní rovinu, která se podílí na utváření jeho života, může vnímat to, co se v jeho životě odehrává, jako osud, který je zcela mimo jeho vliv. Horoskop zobrazuje kvality, životní lekce a podmínky, které si člověk na úrovni duše svobodně zvolil s ohledem na to, co potřebuje jeho duše v tomto životě zažít a poznat. A úkolem astroterapeuta je spojit člověka s tímto jeho původním plánem duše, pomoci mu naplnit jeho přirozený potenciál, pochopit příčinu determinujících okolností a překonat to, co do jeho života nezapadá.“
Převzato z časopisu Betynka.