1. Berete vrabce v hrsti
I když jste sama na děti, na domácnost, na práci a ráda byste už konečně našla v někom oporu, nepodléhejte dojmu, že něco je lepší než nic. „Vrabec v hrsti“ vám s problémy nepomůže, maximálně je rozmnoží, protože vztah s někým, kdo vám nevyhovuje, musí zákonitě skřípat. Psycholožka Laura Schlessingerová v knížce Deset největších hloupostí, jimiž si ženy komplikují život kroutí hlavou nad tím, proč my ženy, místo abychom si vybíraly, stavíme samy sebe do role ‚té vybírané‘. Chceme se zalíbit, staráme se o to, abychom byly žádoucí a abychom mužům vyhovovaly, jsme pyšné na to, když si muž zvolí nás a ne tamtu druhou, aniž bychom o něj vlastně stály. Je to tanec na tenkém ledě, který končívá fiaskem. Protože dřív nebo později vám dojde, že tenhle týpek opravdu není váš typ (anebo to dřív dojde jemu).
2. Přehlížíte chyby
„Dřív nebo později“ – kdepak. Většinou tušíme od začátku, že s tímhle chlapem se k sobě nehodíme, že to s ním nemá budoucnost. Jen si to nechceme přiznat, lakujeme si vztah narůžovo, anebo se hrdinsky rozhodneme přijímat výzvy: vyhrneme si rukávy a jdeme tvarovat nepoužitelnou mužskou hmotu v použitelnou. Prostě neposloucháme svoji intuici ani rozum. Kdyby alespoň jedno z toho! Proč vlastně přehlížíme, že a) se nezajímá o děti, b) plive na ulici, c) za vás ještě nikdy nezaplatil večeři (dosaďte si, co vám vadí)? Vždyť je jasné, že lhaním si do kapsy jdeme svému štěstí naproti pořádnou oklikou!
3. Líbí se vám?
Totéž platí i o vzhledu. „Nemá sice postavu nic moc, vypadá o deset let starší, než je, a mohl by mít jiné vlasy, ale…“ – i tohle už je špatně. Ten muž vás prostě nepřitahuje a pravděpodobnost, že se to časem změní, je mizivá.
A až se s ním rozejdete, zbude vám jen nepříjemná vzpomínka na to, jak jste líbala slizkého žabáka (i když jste si namlouvala, že je to zakletý princ). Nejde o to chodit s nosem nahoru a nezavadit pohledem o nikoho, kdo nepřipomíná Banderase nebo Pitta (vždyť která z nás vypadá jako Miss Universe?). Jen byste si měla upřímně přiznat, jestli vám voní, jestli máte chuť ho obejmout. Vaše tělo totiž nelže.
4. Přizpůsobujete mu svůj život
Jednu věc můžeme mužům závidět: při výběru partnerky obvykle nedělají kompromisy. Jsou odvážní, cílevědomí a tak trochu sobečtí. Když jim žena nevyhovuje, dávají ruce pryč, protože si jednoduše hledí svých potřeb. Těch se kupodivu ženy velmi ochotně vzdávají.
Nechají se oslnit neokoukaným způsobem života a přijmou ho za svůj, anebo jím ani oslněné nejsou (což je ta smutnější varianta), a stejně se mu přizpůsobí. A to do nejmenších detailů: doteď používaný olivový olej nahrazují máslem jenom proto, že on rád starou dobrou českou kuchyni, nebo přeorganizují svůj denní režim, jen aby stihly kafe u něj v práci (na druhém konci města). Laura Schlessingerová tomuhle ženskému způsobu chování říká nesmyslná oddanost. Varuje před ní: Když se někomu slepě oddáte, nedopadne to dobře. Po rozchodu, který nevyhnutelně přijde, pak nenávidíte jeho (měl být přece rád, že vás má) i sebe (slevila jste ze svých nároků, tolik jste pro váš vztah přece udělala, a on si toho ani nevážil).
5. Fňukáte nad osudem
A dostáváme se k jádru problému. Ženské sebeobětování je podle psycholožky berlička – pro ženy, které nemají dost síly vyřešit si svoje problémy samy.
Jako by od nich potřebovaly odvést pozornost. Autorka knížky vypráví desítky příběhů ze své praxe, které mají jedno společné: ženy si nacházejí alkoholiky, flákače, hrubiány nebo sebestředné workoholiky, aby měly důvod svoje nezpracované komplexy, zranění a křivdy (většinou z dětství) prostě zamést pod koberec a věnovat se jeho problémům. Rozhodnou se ‚plnit poslání‘ a to, co by měly brát jako signál k útěku, je přitahuje jako magnet.
Objeví-li se světlé chvilky, kdy jim dojde, že žijí ve vztahu, který je vysává, jen fňukají nad nepřízní osudu.
6. Chcete si zasloužit lásku
Shrňme si to – čím si tedy ženy komplikují život? Nedostatkem odvahy přiznat si, jakého muže chtějí, nedostatkem sebevědomí, aby takového získaly, a nedostatkem sebeúcty, aby věřily, že takový muž je může milovat. Zeptejte se sama sebe: Máte pocit, že si lásku musíte zasloužit (přesněji řečeno vysloužit)? Že teprve jako partnerka nebo manželka máte opravdovou hodnotu? „Vztah s mužem není zázračný lék, s jehož pomocí se konečně začnete cítit jako plnohodnotný člověk, jako skutečná žena,“ píše Laura. „Nevyléčí vás svatba ani rychlý útěk do dalšího mateřství.“ Nemusíte být kdovíjaký psycholog, abyste přišla na to, že nejdřív musíte mít ráda samu sebe.
Dělat, co vás baví, pečovat o sebe, snažit se zařídit si svoje štěstí sama. Teprve pak si do života přitáhnete muže, kterého nebudete ani podceňovat, ani k němu nezdravě vzhlížet.
Neberte další rozchody jako katastrofy, hroznou nespravedlnost nebo důkazy vaší neschopnosti. Berte je jako lekce.
I krátkými vztahy si tříbíte chuť, vkus, potřeby, přání. Až v sobě objevíte tolik odvahy, upřímnosti a optimismu, že přestanete z úst vypouštět věty typu: „Vím, že chodí každý den do hospody, ale já ho mám prostě ráda…“, pak budete na dobré cestě.