Chůva z Filipín není nevzdělaná šmudla

Blonďatá česká holčička se vede za ruku se snědou slečnou exotického zjevu a vesele spolu anglicky štěbetají. Tato scénka se ze západních zemí i filmů přestěhovala také do tuzemské reality.
Chůva  z Filipín není nevzdělaná šmudla
Je to pro někoho k nevíře, ale naše republika opravdu patří k těm bohatším zemím světa. Tak bohatým, že česká děvčata už dva tři roky zpět ohrnují nosy nad prací levných au-pair na Západě a naopak jsme začali být zajímavou destinací třeba pro... Filipínky. Přiznávám, že naše redakce o možnosti tohoto způsobu hlídání neměla donedávna ani potuchy, zvlášť když agentura Klas, která jejich služby zprostředkovává, nesídlí v Praze, ale v Pardubicích.
 
Předsudky stranou
Řada českých au-pairek se dusila vztekem, když nastoupila do anglických nebo amerických rodin, a paní domu jim šla na uvítanou vítězoslavně ukazovat splachovací záchod nebo jak se strká prádlo do pračky. Původ ze země východního bloku – Rusky, Polky, Češky, Rumunky – házel všechny do jednoho pytle. Na prestiži zrovna dvakrát nepřidával, i když mnohdy měla taková slečna výrazně vyšší vzdělání než zaměstnavatelé a z nepořádku, který v některých domácnostech panoval, se jim obracel žaludek.
 
„Tohle klientům nenápadně připomínám,“ podotýká majitelka agentury Klára Svobodová. „K našim Filipínkám se naštěstí rodiny chovají slušně a moc hezky. Je jen minimum těch, kteří očekávají, že k nim dorazí nějaká pokorná šmudla bez vzdělání, ochotná za pár korun bydlet v bývalém kumbálu s kbelíky.“ Na Filipínách totiž na rozdíl od nás, kde si na hlídání dětí troufnou i studentky, které do té doby viděly malé dítě z dálky u sousedů na balkoně, musí projít odborným kurzem a získat certifikát.
 
Proč exotická chůva?
Hlavním lákadla českých rodin je angličtina. „Na Filipínách je druhým úředním jazykem. Chůvy jsou tedy takřka rodilými mluvčími. Ovšem pozor, nejsou aprobovanými učitelkami. Děti se s nimi jazyk učí každodenní komunikací. Druhou výhodou, pro kterou se české rodiny o tuto možnost zajímají je, že chůva jen nehlídá, ale pracuje i jako kuchařka a pomocnice v domácnosti. Má to i ve smlouvě. Vedlejším efektem se stává, že děti přirozenou cestou vnímají etnickou odlišnost a mentalitu, kterou vlastně ani jako něco mimořádného neberou. To podle Kláry Svobodové potřebuje český národ i po dvaceti letech možnosti svobodného pohybu po světě jako sůl.
 
Klepněte pro větší obrázek
 
Odvrácená strana
Na dotaz, který problém se svými klienty i chůvami nejčastěji řeší, paní Svobodová smutně, ale bez vytáček odpovídá: „Rasizmus.“ Ne v rodinách, ale v okolí. „Chůvy jsou některými lidmi vnímané jako cikánky. Ani jejich plynulá angličtina je před hulváty neochrání. V obchodě jim běžně prohlížejí tašky, jestli nekradou. A také jsem řešila, že když jedna Filipínka neměla při vstupu do autobusu drobné a pořád nechápala, co po ní řidič chtěl, dopadla tak, že na ni vyjel: ,Když tu chceš jezdit, nauč se česky.‘ Vyhodil ji a před nosem jí ujel. Já i rodina, která si ji najala, jsme se hanbou propadali. Je mi z toho vždycky hrozně, nevím, co chceme vykládat ostatním, když teď předsedáme EU. Cestuji po celém světě a nikde se mi nic podobného nestalo. V Thajsku skoro nikdo anglicky neumí, ale všichni jsou hrozně ochotní pomoct, i kdyby se mnou jen hodinu společně koukali do mapy. Doslova se mohou přetrhnout, abych se jako cizinka, tedy host, cítila v jejich zemi dobře. To samé Japonci – raději se pokusí vás naučit japonsky, než aby vás opustili na cestě, když nevíte kudy kam. Bohužel musím říct, že i Slováci jsou v tomto směru lepší než zapšklý český zapadákov.“

Chůvy z Filipín nejsou pro každou rodinu
A nejde jen o peníze. „Rodina jí musí zaplatit letenku a poskytnout ubytování. Čili nejen mít dostatečné bytové podmínky, ale být otevřená. Psychicky se naladit na fakt, že do jejich rodinného mikrosvěta vstoupí na rok, na dva cizí element, který jim uvidí do karet.“ Zachovávání dekóra, jako to děláme před hosty na jednu dvě hodiny, samozřejmě dlouhodobě nelze.
 
„Všechny ty ženy umí výborně vařit. To je předpoklad k tomu, aby získaly certifikát. Říkám rodinám, které si je najaly, aby využily toho, že ochutnají kvalitní filipínskou kuchyni. Jedna rodina požadovala svíčkovou jako od maminky a jiné české speciality. Chůva se je samozřejmě vařit naučila, ale je to škoda...“
 
Klepněte pro větší obrázek
 
Nevykořisťujeme?
Ne. U nás v Čechách, kde rodiny kasírují v den výplaty své staroušky v domovech důchodců, na které si jindy nevzpomenou, v zemi, kde se čeká, že babičky budou posluhovat dospělým dětem a hlídat jim zadarmo vnoučata, poněkud komická obava.
 
Jde o normální pracovní poměr se smlouvou, obsahující všechny právní normy platné pro Českou republiku. Za chůvu odvádí agentura daně i zdravotní pojištění, a je styčným důstojníkem mezi ní a rodinou: „Musíte se vžít do toho, že tyto hospodyně živí svou rodinu doma na Filipínách,“ vysvětluje Klára Svobodová. Pro nás nepředstavitelné, ale pro ně běžná varianta: doma mají samy děti, o které se stará manžel a prarodiče, a ony jedou do Evropy vydělávat. Obětují se, aby potomkům daly možnost studovat, aby děda s babičkou neskončili na ulici. Na Filipínách totiž žádná sociální síť neexistuje...
 
Co je náplní chůvy?
Měla by především hlídat děti, popřípadě vykonávat drobné domácí práce, včetně vaření. Není učitelkou angličtiny, pouze s ní s dětmi mluví a tím tento jazyk přirozeně vstřebávají. Povinnosti chůvy jsou přesně definovány ve smlouvě.
 
Více na: www.skolaklas.cz
 
Text: Jana Trnková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře