Nepřeceňuje se pohyb? Odpověď na tuto otázku je vážně jednoduchá. Nepřeceňuje. Pohyb je pro děti důležitý z hlediska správného fyzického vývoje, zdraví i psychické pohody. V době, kdy se obezita stala novou civilizační chorobou a zasahuje už i batolata, bychom měli své děti vést ke sportu a pohybu vůbec co nejdříve tak, aby si ho oblíbily a braly ho jako součást přirozeného životního stylu. „Pohybovat se s dětmi můžete v podstatě už tak od šesti měsíců. Dříve to podle mé zkušenosti nemá smysl. Ale se zhruba půlročním dítětem můžeme začít chodit na cvičení rodičů s dětmi nebo na kojenecké plavání. To bych asi doporučila nejvíce. Dítě si zvykne na vodu v bazénu, cítí přímý kontakt s rodičem a „plavání“ v tomto pojetí je vlastně cvičení ve vodě,“ říká pediatrička Alena Bohdanecká.
Příklady táhnou V rodinách, kde jsou pohybové aktivity spojené s každodenním životem nebo jako způsob trávení společného času, není nutné děti k pohybu nijak zvlášť motivovat.
„Jindra byl odmala velice aktivní. Začala jsem s ním tedy už v roce chodit na cvičení s dětmi, které nám vydrželo do čtyř let. Během této doby jsme ale celá rodina jezdili na lyže, na kolo, nebo chodili na pěší výlety. Když byly synovi asi čtyři roky, sám mi řekl, že by rád ještě něco dělal. A protože bydlíme v Liberci, bylo to jednoduché rozhodování, Jindra lyžuje. V zimě na sjezdovce, v létě na umělém svahu a zatím ho to hrozně baví,“ vypráví třiatřicetiletá Zdena Matušková.
Opačný problém měla zase Klára Najmanová, maminka osmileté Klárky. „Upřímně řečeno, nejsme moc sportovní rodina. Sem tam nějaký pěší výlet, ale určitě si s dětmi spíš povídáme a malujeme, než bychom hráli třeba volejbal. Zároveň si ale uvědomuji, že moje dcera pohyb potřebuje. Přihlásila jsem jí na tanečky, gymnastiku a do Sokola. Ale Kláru to prostě nebavilo, odmítala tam chodit, dělala scény. Nechtěla jsem ji nutit, abych u ní nevyvolala odpor, a raději s ní sama začala chodit plavat. Rok jsme chodily spolu dvakrát týdně a letos se Klárka sama přihlásila do plaveckého kroužku.“ Dobrá taktika, ne?
Ať totiž chceme nebo ne, děti nás napodobují. Mají-li sami rodiče, kteří spíš leží na gauči, než by se šli třeba jen projít, je absurdní očekávat, že se stanou zdatnými sportovci (i když jsou samozřejmě výjimky). Většinou ale děti přejímají vzory v rodině. Takže jestli chcete, aby se vaše dítko hýbalo, hýbejte se s ním. Naučte ho radovat se z pohybu. A není to nic těžkého, stačí když se z něj budete radovat i vy.
Kdy začít se sportem S pohybem lze začít opravdu už v útlém věku a cvičit se dá i doma. Se sportem jako takovým je ideální začít zhruba od čtyř let. Je ale důležité si určit, co od sportovního zaměření potomka vlastně očekáváme. Jestli chceme, aby ho to hlavně bavilo, nebo z něj byl sportovní šampión. V mladším věku by měl být sport ale radostí a ne stresem. Takže vláčet mrňouse každé ráno v pět na hokej není úplně ideální. Tedy podle dětských psychologů; trenéři jsou jiného názoru.
„Začít s fotbalem nebo hokejem by se mělo kolem pátého roku nejpozději. Tak je šance, že talentovaný hráč uspěje, s hrou se sžije a bude mít méně špatných pohybových návyků než školák,“ říká trenér dětského fotbalového družstva z Brna, Otmar Braninský. S jeho názorem ale nesouhlasí psycholog Radim Opatrný: „Dnešní doba je hrozně orientovaná na výkon a úspěchy. Ale děti by měly mít ze sportovního vyžití hlavně radost a zábavu. Takže já osobně bych v předškolním věku žádný trenérský dril nedoporučil. Navíc v té době se ještě samo dítě neumí rozhodnout, jestli ho daný – rodiči vybraný – sport vlastně baví. Na to je času dost až bude školák. A objeví-li v sobě talent, píli a touhu vítězit, stane se dobrým sportovcem tak jako tak.“
Kombinujte aktivity Mít doma šampióna je jistě krásné, kvůli vlastním snům bychom ale své děti neměli přetěžovat, respektive zatěžovat jedním směrem. Asi nejmarkantnější je to u holčičích disciplín, jako je gymnastika nebo balet. Tyto druhy pohybu zásadně namáhají klouby a zase zanedbávají některé svaly. Je vhodné je tedy kombinovat třeba s plaváním nebo míčovými hrami. I obecně, zejména v předškolním věku platí, že aktivity by měly být různorodé, aby se dítě rozvíjelo všestranně. Důležitá je i pravidelnost.
„Než tvrdý trénink dvakrát týdně, bych asi doporučil trochu pohybu každý den. Když si půjdete s předškolákem pinkat do parku, má to pro něj větší význam, než když tři hodiny týdně tvrdě dře a zbytek času nic nedělá. U starších dětí je to samozřejmě jiné. Pokud je nějaký sport baví a věnují se mu, není třeba vymýšlet extra aktivity,“ míní Mgr. Opatrný a za pravdu mu dává i pediatrička Alena Bohdanecká: „U starších dětí, které se věnují sportu na vyšší úrovni je dobré vymýšlet spíš alternativu, nějaký relax. Po tréninku s nimi zajít na masáž nebo do
sauny, aby nabraly sílu a odpočinuly si…“
Jaký sport vybrat?
Pohyb v kojeneckém věku Sport a pohybová aktivita vůbec, provázejí dítě již od období před narozením. Tvrdí se, že nenarozené dítě kopíruje pohyby matky při plavání, cvičení a podobně. Proto už i s malým miminkem můžeme cvičit nebo chodit plavat. Existují speciální kurzy cvičení nebo plavání pro maminky s dětmi.
Batole 1-2 roky
Dobré jsou aktivity rozvíjející obratnost – zejména obratnost končetin, uchopování, zvedání, držení. Zkuste cvičení na velkém míči, házení malým dětským balónkem. Ideální je i střídání různých pohybových aktivit jako jsou běhy, lezení, kopání. Poohlédněte se po nějaké tělocvičně nebo mateřském centru, kde je cvičení pro mrňousky.
Předškoláci 3- 6 let
V této době je možné začít se sjezdovým lyžováním nebo snowboardingem. Děti se učí koordinaci a udržení rovnováhy. Prima je výuka plavání, které podporuje výdrž, ale zanedbává koordinaci. Tu můžete doplnit třeba cvičením a míčovými hrami.
Malí školáčci
Na začátku základní školy je pro děti skvělá lehká atletika (běh, skákání, házení). Podporuje sílu, výdrž, rychlost, pohyblivost a koordinaci. Lze ji provozovat téměř všude a v každém věku, je základem ostatních sportů. Výdrž získá dítě také jízdou na kole i obyčejnou chůzí.
Děti od osmi let Zhruba od tohoto věku je možné začít i s tréninkem bojových sportů. Judo, karate, šerm, či box upevňují koordinaci, rychlost, v rozdílné míře sílu a pohyblivost. Předpokládají ale už jisté ovládání mysli i těla. Kolektivní sporty jako míčové hry naučí děti práci v týmu. Trénují koordinaci, rychlost, výdrž. Házenou a košíkovou zvládnou děti tak od druhé třídy. S volejbalem je vhodné začít zhruba od 10 let. Rodiče si ale musí připravit nervy, protože u kolektivních her je vysoké riziko úrazu.
Sen o vrcholovém sportovci Pokud pozorujete u svého dítěte talent, určitě není nic špatného ho přihlásit na určitý sport už v předškolním věku. Je ale důležité dítě do ničeho nenutit. Pokud jste si usmysleli, že z vašeho synka bude druhý Lendl a každý den ho vozíte na kurty, ačkoli je unavený, a i přes jistý talent se mu nechce, k ničemu to nepovede. Přizpůsobte tréninkovou zátěž potřebám a schopnostem vašeho potomka. Jinak mu sport znechutíte a k medailím bude zase o krok dál. A při výchově mladého šampióna určitě nezapomeňte na osobu trenéra. Je důležité, aby se k vašemu dítěti choval hezky, měl u něj autoritu, povzbuzoval ho. Pokud takový není, nebo si s vaším sportovcem prostě nesedí, vyměňte ho. Doba cholerických trenérů, co své svěřence cepovali řvaním, je už naštěstí dávno pryč.
Text: Eliška Zikmundová