Jak tedy tušíte, můj výlet směřoval tam. Pominu-li tedy x přestupování, konečně jsem se dostala s kočárkem ke kýženému autobusu, čekalo mě bohužel nemilé překvapení, bylo tam lidí na tři autobusy! Byl konec dubna, prázdniny v nedohlednu, i do víkendu daleko. Nepočítala jsem se školními výlety! Čekání jsem vzdala a vydala se tam pěšky, bylo hezky, tak co. Než jsem dorazila do zoo, holka mi usnula! Naštěstí neprospala celou návštěvu, takže o svá zvířátka nepřišla. S napětím jsem očekávala, jak bude probíhat cesta zpátky. Na zastávce jsem byla mezi prvními, žádný jiný kočárek v dohlednu a za chvilku měl jet autobus, ale ten si nás vůbec nevšiml a odjel pryč! Mezi tím se to zase naplnilo lidmi. Nestresovala jsem se, protože jsem doufala v lidskou slušnost a respekt. Ačkoliv jsem už zažila ledacos, to, co následovalo, nemělo obdoby. Strhla se tlačenice, kdy nás přetlačily udržované důchodkyně a zasedly místo určené pro kočárky! Vůbec si nedaly vysvětlit, že tam můžou sedět, jen pokud necestuje nějaký invalida či maminka s kočárkem, oháněly se tím, že až budeme staré, taky si budeme chtít sednout. Díky tomu se utvořila zácpa, jiní lidé a ostatní kočárky už se tam nedostali. Další cestu snad ani nebudu popisovat, v ostatních zastávkách se snažili narvat do neexistujícího prostoru lidi, co postupně chtěli nastoupit, div že nelezli horem! Asi málo cestuji MHD!!!
Martina Kraus