Bývalá porodní asistentka na sál vzpomíná jako na nejkrásnější část své kariéry, nicméně směny musela opustit kvůli zdraví. Později ji napadlo zúročit porodnické znalosti v oblasti poradenství a v roce 2002 otevřela Tveret.
Ročníky 1976 a 1977
Jeho tajemný název odkazuje na jméno egyptské bohyně porodu a mateřství. Klub se okamžitě naplnil a průběžný zájem přibližně osmdesáti žen je dodnes zhruba stejný. Nabízí pravidelné cvičení, poslech ozev plodu, přednášky s tématy, jako péče o těhotnou ženu, jednotlivé trimestry gravidity, její možná rizika, fyziologie porodu, dechové vzory, epidurální analgezie a anestezie, péče o miminko, rady pro první dny doma, poporodní blues, technika kojení, šestinedělí.
V Tveretu jsou v současné době nejvíce zastoupeny prvorodičky ročníků 1976, 1977, ale prošlo jím i pět žen, které čekaly své v pořadí už čtvrté dítě. Jedna z nich vlastní s manželem zajetou firmu, děti odrostly a tak se v pětatřiceti rozhodla pro dvojité pokračování v rodičovském příběhu.
Dveře ke kamarádství
Zábavné bylo, když tato maminka přivedla do klubu svou těhotnou dceru a na společná setkání „Tvereťáčků“ přišly s kočárkem obě. Letos v červnu se konal 5. ročník tohoto setkání „absolventek a malých absolventů“ a přijelo na pětapadesát kočárků. „Mám radost, když se maminky začínají mezi sebou přátelit. V poradně u lékaře nemají kuráž dát se s někým do řeči, ale v klubu postupně zjišťují, že mají stejné obavy, stejné fňukání a domněle ‚hloupé‘ otázky. Najednou se nemusí stydět vyslovit je jedna před druhou a společně probrat. V létě mi poslalo pět maminek, které rodily už před čtyřmi lety, pohled ze společného pobytu na Šumavě. Moc mě těší, že tu vznikají vztahy, které přesáhly práh těhotenského klubu,“ komentuje tveretí společenství Slávka Pechová.
Vzájemná inspirace
Slávka je pro těhulky poradkyní a můžeme si troufnout říci „dulou“ pro období do porodu, která poskytuje podporu a spoluprožívání, nikoli „empaticky vytahaný ksicht“ známý od některých profesionálů.
Ač objektivně věkem zralá pro předávání zkušeností, svým výrazem působí mladistvě a věrohodně. „Jsem vděčná osudu, že jsem se k této práci dostala v pravý čas mezi padesátkou a šedesátkou. Úplně mladé holky totiž nemůžou těhotné nabídnout i kus mámovství, bohatší životní zkušenost.Věk je výhodou, pokud nemáte artrózu ve všech kloubech. S tou se totiž dost špatně předcvičuje,“ hodnotí se smíchem Slávka. „Zajímavé je, když se ve skupince sejdou ženy na první pohled odlišného založení, intelektu a životního stylu. Dřív jsem hned chystala změnu, protože chci, aby se v klubu cítily dobře, ale byly to zbytečné obavy. S rozdílnými maminkami paradoxně vznikly ty nejlepší skupinky. Objevily více zajímavých témat a byly pro sebe inspirativní.
Nový fenomém muži
Novým a velmi přínosným fenoménem v oboru jsou muži. Samozřejmě že u nás nelze organizovat stejné kurzy jako v Americe, kde tatínkové nosí speciální úvazy na břicho a krunýř, který jim trochu stlačí žaludek jako těhotným. Pak se mají třeba sehnout a zavázat si boty. Taková simulace gravidity. U nás by všichni utekli, kdybych tohle po nich chtěla. Styděli by se… Ale chtějí slyšet ozvy, vidět ultrazvuk, chodí na přípravné kurzy k porodu, zajímá je, jak se dítě poprvé nadechne.Vždycky mě potěší, když se jejich syn nebo dcera narodí a oni pošlou zprávu, jak porod proběhl. Pociťují často euforii, kterou neočekávali. Jeden muž psal, že fyzicky cítil ve svém těle tak silnou vlnu lásky k ženě, s jakou se ve svém dosavadním životě nikdy nesetkal.“
Nechci riskovat
Radostnou zprávou pro nastávající maminky ze západních Čech je otevření nových prostor plzeňské gynekologicko-porodnické kliniky. Po letech se dočkají odpovídajícího a důstojného prostředí pro tak významnou událost v životě, jakou porod dítěte je. Dobrou zkušenost udělala Slávka Pechová také s privátními gynekology, kteří pochopili, že není jejich konkurencí, ale prodlouženou rukou. A jak vidí diskutovaná témata z oboru, jako je alternativně vedený porod? „Podporuji co největší informovanost matek i otců. Ženy potom můžou průběh korigovat tak, aby probíhal co nejvíc přirozeně a komfortně. Ať už si volí různé pomůcky, úlevové i porodní polohy. Ve chvíli, kdy matka přivádí dítě na svět, si určitě zaslouží důstojné a intimní prostředí a také psychologický přístup personálu. Nejsem příznivkyní porodů doma. Tisíc případů proběhne hladce a tisící první ne. Kdo na vlastní kůži zažil, i když u nás k tomu naštěstí dochází málokdy, život ohrožující a náhle vzniklé komplikace při porodu, ví, že pak rozhodují minuty. A na takové situace nejsme připraveni. Ani porodníci, kteří jsou motivováni především svým ziskem, nechodí za peníze k domácím porodům. Je to příliš velké riziko.“