Když jsem ho potkala, vypadal, že neumí napočítat do pěti. Byl milý, upovídaný. Ani si nevzpomenu, kdy to poprvé začalo, protože toho bylo tolik, že mi to už někdy splývá. Ale asi po třech měsících našeho vztahu mě začal mlátit. První to byly takové ty výchovné facky, jako že si je zasloužím. Na druhý den omluvy, dárky. Že už se to víckrát nestane. Jenže se stalo a stupňovalo se to, bohužel.
Spousta lidí tomu bylo svědkem, jak jsem kolikrát přišla zbědovaná, s modřinami na těle, ale všichni dělali, že to nevidí. Možná čekali a ťukali si na čelo, proč s ním jsem, husa, proč neodejde. Jenže ono to nejde... Když vám denně někdo říká, jaká nejste kráva, tak tomu po čase uvěříte. Vaše ego klesne na bod mrazu, ba ještě hlouběji a pomoc od nikoho nečekáte, nevěříte v to, že by vám někdo vůbec pomoct mohl.
Nemohla jsem od něj utéct, držel mě od všech lidí, zamykal mě, týral fyzicky i psychicky. Když jsme šli po veřejnosti, dělal, že mě objímá, ale ve skutečnosti mě škrtil. Dělal to tak, aby to prostě nikdo nepoznal, já nemohla ani pípnout, protože jsem věděla, že mi stejně nikdo nepomůže.
VY byste pomohli nějaké ječící hysterce na ulici???
A tak jsem se bránila, jak se dalo. Jenže ono se to většinou nedalo, vrátil mi to i s úroky. Visela jsem ve vzduchu opřená o stěnu, on mě držel pod krkem, kopal mě do břicha, kyčlí, škrtil mě, znásilňoval mě. Až jsem byla samozřejmě těhotná. Myslíte si, že ho to zastavilo? V žádném případě, několikrát mě jako těhotnou mlátil do břicha, mlátil mě vlastně ke konci neustále. A mě to začalo být jedno, bylo mi jedno, jestli mě zabije, aspoň budu mít klid…
Teprve nedávno jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí. Různě se nám v průběhu našeho šíleného vztahu objevovaly a ztrácely peníze. Nedávno mě kontaktovala jeho bývalka, se kterou byl po mně. Ta to odnesla ještě hůř, ale tohle tady rozebírat nebudu. Z malých kostiček jsem si poskládala celý obrázek. Jeho bývalka mi sdělila, že byl feťák. Jakto, že jsem to na něm nikdy nepoznala? Nikdy přede mnou nic nebral, ale vysvětluje to nejspíš tu jeho agresi, když nic nevzal, byl agresivní, když vzal, byl milý. Jelikož neměl peníze, chodil za každou korunu hrát automaty, aby měl na své dávky. Proto se vždycky peníze záhadně ztrácely - z ničeho nic ztratil peněženku, kde byly naše poslední peníze, najednou se peněženka zase objevila, samozřejmě bez peněz. A tak různě. Dozvěděla jsem se, že ho zavřeli za vaření pervitinu. No alespoň nějaká spravedlnost je.
Narodil se mi chlapeček. Teď už má pět let, je zdravý – chválapánubohu. Doufám, že po něm nikdy nebude. Nemá ho ani napsaného jako otce v rodném listě.
Mě nakonec zachránila moje matka s mojí sestrou. Díky za ně, protože dneska bych už nejspíše nebyla mezi živými.
A VY, jestli se vám zdá něco podezřelého na sousedech, nebo komukoliv, zakročte, dokud je čas. Týraná osoba od svého tyrana nikdy neodejde. Nemá na to a nikdy mít nebude. Potřebuje pomoc. A velkou. A pozor na to, i když uděláte první krok k záchraně takového člověka, dávejte na něj velký pozor, protože i přes to všechno je schopen utéct a ke svému tyranovi se vrátit.
Na každou svini se vaří voda, doufám, že i na tyrany jednou dojde!