Blogerka Zuzka: Nesnáším oslavy

Nesnáším oslavy. Oslavy jakéhokoli druhu. Jsou únavné a stojí strašnou spoustu peněz.
Blogerka Zuzka: Nesnáším oslavy

Ať už oslavu pořádáte, popřípadě se na ni chystáte, ani jedno není výhodné. Pokud ji pořádáte, platíte morové peníze za jídlo, pití, ztrácíte čas vyráběním jednohubek, dvojhubek a všech těch různých nesmyslných pamlsků, ze kterých se stejně akorát tloustne, a vše musí být perfektní a dokonalé. Nakonec stejně všichni všechno sežerou a ve výsledku vám zůstane doma leda nepořádek a vy budete sotva plést nohama, protože než naskládáte veškeré nádobí do myčky a uklidíte všudypřítomné drobečky a vymydlíte sklenky od rtěnek, budete toho mít tak akorát plné zuby… No, možná, že toho máte plné zuby.

Pokud jste na oslavu zvaní, vždy musíte přinést nějaký prezent. Třeba už v podobě lahve, která ještě nikdy nikoho neurazila, protože: buď se vypije, nebo je to značka, kterou naopak nikdo nepije, a tudíž máte v ruce jeden z budoucích putovních dárků, který se vám možná za nějaká ta léta, poté co jste ji věnovali svému bratranci, znova ocitne v ruce. Popřípadě jsou dary rozlišovány: zda jdete na narozeninové kulatiny, svátky, nebo pátky, popřípadě vás na oběd pozval prezident, či zrovna v sobotu budete anglickou královnou pasováni na sira. To už by pak chtělo rozhodně květiny, ať neurazíte, a něco mnohem hodnotnějšího – třeba kladrubského bělouše, kterého stejně nikdo nebude chtít.

Nejpříšernější jsou oslavy rodinné. Všichni se zdvořile zubí, děti rozežraně lítají vzduchem, jelikož se čtvrt roku neviděly a jsou si vzácné, s postupem času rumění pánové poodepínají buntky (pro nerozumějící: poklopce), jelikož jejich kalhoty nejsou schopny pojmout ten nápor najedených panděr, a povolí stejně už tak příšerně uvázané kravaty, aby se jim lépe dýchalo. Dámy sedí s nohou přes nohu, chápavě se usmívají na vše kolem, jsou několikrát pobízeny, ať taky něco sezobnou – vždyť vůbec nic nejedí, sem tam okřiknou svého prolétnuvšího smrada, aby babička mohla vzápětí říct: „Ale nechej ho, vždyť je to ještě dítě!“

Já osobně nesnáším taková ta vánoční a velikonoční posezení. Vánoční z toho důvodu, že člověk má pár dní volna, aby si užil rodiny a klidného času nicnedělání, místo toho hekticky pobíhá od jedněch babiček k druhým. A Velikonoce… Ach jo, ty bych zrušila úplně – bydlíme na dědině, tudíž tady se musí ženská popleskat alespoň symbolicky, ale prostě MUSÍ. Nesnáším to.

Z výčtu všech možných i nemožných oslav mě fascinují oslavy dětské. Dospělý člověk má z chumlu dětí leda nervy v kýblu, ale když ony jsou tak krásně bezprostřední! Hrají hry, s chutí snědí, co jim dáte na talíř, zasmějete se s nimi, jsou rády, že nějaká oslava vůbec je. Ty jiskřičky v očích za to stojí, no ne?

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články