Večer se mi chce neuvěřitelně strašně moc mluvit a můj muž z toho sice chvilkama kvete, ale je formát, a i když už je napůl v deliriu, stále mi všechno hezky odkývá a já jsem ve své podstatě spokojená, že komunikuje. Prostě, jakmile ulehnu do lůžka, mám většinou ty nejlepší výplody své fantazie.
Můj muž má takovou práci, u které musí pořád něco řešit a hodně moc mluvit. Tudíž, když přijde domů, je rád, že je rád a vymluvený je na celý den dopředu. Což tedy já špatně nesu. S našimi synáčky jsme totiž neuvěřitelně ukecaní, meleme v podstatě pořád. Starší syn dokonce i ze spaní a někdy produkuje takové perly, u kterých některým jedincům zůstává rozum stát, například:
SYN: Já bych moc chtěl tuhle autodráhu!
OTEC: To je moc drahé.
SYN: Ale není!!! Vždyť to stojí jenom jednu jedničku a tři devítky!
Nebo:
SYN: Mami, jak se jmenuje ten můj kamarád ze školky?
JÁ: A jak já to mám asi vědět?
SYN: Tak se nadechni a hluboce mysli.
Nebo:
SYN: Mami, larva má velký zadek. Tak ty jsi larva, ne?
Nebo:
JÁ: Dneska jdeme na den NATO.
SYN: Cože? Jdem na to??
Nebo:
SYN PO UPEČENÍ DALŠÍ VÁRKY SLADKÝCH VĚNEČKŮ: Mami, jsem věncomil. Tam je rum?
JÁ: Ne, jen tresť.
SYN: Cože? Trestaný rum?
Nebo:
SYN: Tyyyy jo, pod lampou lítá hejno malých komárů!!!
JÁ: To bude nejspíše sníh...
Nebo:
JÁ PŘI OBLÉKÁNÍ TRIČKA, NA KTERÉM JSOU ČTYŘI KRESLENÉ ZEBRY: Fuj, to triko nějak divně smrdí...
SYN: Smrdí, smrdí, co se divíš? Vždyť zebry normálně smrdí.
No, takže to je výcuc z rozhovorů s námi a našeho téměř sedmiletého syna. Nutno podotknout, že ten druhý, dvouletý ho mílovými kroky dohání:
SYN MLADŠÍ mě frustruje. Na návštěvě rodičů mého muže, společně se švagrovou a jejím mužem, byl spratek oděn do roláku, pod ním bodyčko. Jaké překvapení bylo, když jsme zpocenému synáčkovi servali rolák přes horkou hlavu a on měl na pupku nataženy moje červené spoďáry. Připadala jsem si, jako ve špatné reklamě na Fidorku.
SYN MLADŠÍ my ráno vysvětloval, že táta je kluk, brácha je kluk a já mu říkám: A já jsem holka!
SYN MLADŠÍ TÓNEM NEPŘIPOUŠTĚJÍCÍM ŽÁDNÉ NÁMITKY: Ne, ty nesi holka. Ty si mamufs!!!
Když jsem se naoko rozbrečela nad tou nespravedlivostí, syn mě pohladil a řekl: Nebul, mamufs.
Jednou jsme byli k večeru v obchodě, kde je pultík s grilem. SYN MLADŠÍ se pod ten pultík postavil, vzal si z něj brčko a poručil si: Jedno hyko. (Pozn.: Jedno mlíko.) Jelikož mě už nic takového nepřekvapuje, zvedla jsem oči v sloup a představila si ho, jak jde ve dvaceti do hospody, kde se ho zeptají, zda desítku či dvanáctku a syn řekne: Nic takového, přál bych si půllitra mlíka.
A nakonec muž, který těm dvěma směle konkuruje:
Náš nejmladší syn ne a ne smolit do nočníku. Opět se vytentil do plíny a muž - už naštvaný - honil synka po celém domě a hulákal: Ty čuně!!! Přijde na tebe hovnová víla a všechny hovna ti rozmaže po hlavě, jestli nebudeš kadit do toho nočníku!!!
Nebo muž jen tak suše podotkl od počítače směrem ke mě: Panebože, ty jít do obchodu se dvěma stovkama, tak uvalíš čtyři, které ani nemáš...
Ale jinak jsme docela normální... :-)