Blogerka Zuzka: Ale jinak jsme docela normální...

Vždycky se mi nejlíp přemýšlí před spaním. Rekapituluji si hezky celý svůj den, přemýšlím, co by šlo udělat lépe, na co jsem se měla vybodnout, co mě rozčílilo.
Blogerka Zuzka: Ale jinak jsme docela normální...

Večer se mi chce neuvěřitelně strašně moc mluvit a můj muž z toho sice chvilkama kvete, ale je formát, a i když už je napůl v deliriu, stále mi všechno hezky odkývá a já jsem ve své podstatě spokojená, že komunikuje. Prostě, jakmile ulehnu do lůžka, mám většinou ty nejlepší výplody své fantazie.
 
Můj muž má takovou práci, u které musí pořád něco řešit a hodně moc mluvit. Tudíž, když přijde domů, je rád, že je rád a vymluvený je na celý den dopředu. Což tedy já špatně nesu. S našimi synáčky jsme totiž neuvěřitelně ukecaní, meleme v podstatě pořád. Starší syn dokonce i ze spaní a někdy produkuje takové perly, u kterých některým jedincům zůstává rozum stát, například:
 
SYN: Já bych moc chtěl tuhle autodráhu!
 
OTEC: To je moc drahé.
 
SYN: Ale není!!! Vždyť to stojí jenom jednu jedničku a tři devítky!
 
Nebo:
 
SYN: Mami, jak se jmenuje ten můj kamarád ze školky?
 
JÁ: A jak já to mám asi vědět?
 
SYN: Tak se nadechni a hluboce mysli.
 
Nebo:
 
SYN: Mami, larva má velký zadek. Tak ty jsi larva, ne?
 
Nebo:
 
JÁ: Dneska jdeme na den NATO.
 
SYN: Cože? Jdem na to??
 
Nebo:
 
SYN PO UPEČENÍ DALŠÍ VÁRKY SLADKÝCH VĚNEČKŮ: Mami, jsem věncomil. Tam je rum?
 
JÁ: Ne, jen tresť.
 
SYN: Cože? Trestaný rum?

Nebo:
 
SYN: Tyyyy jo, pod lampou lítá hejno malých komárů!!!
 
JÁ: To bude nejspíše sníh...

Nebo:
 
JÁ PŘI OBLÉKÁNÍ TRIČKA, NA KTERÉM JSOU ČTYŘI KRESLENÉ ZEBRY: Fuj, to triko nějak divně smrdí...
 
SYN: Smrdí, smrdí, co se divíš? Vždyť zebry normálně smrdí.
 
No, takže to je výcuc z rozhovorů s námi a našeho téměř sedmiletého syna. Nutno podotknout, že ten druhý, dvouletý ho mílovými kroky dohání:
 
SYN MLADŠÍ mě frustruje. Na návštěvě rodičů mého muže, společně se švagrovou a jejím mužem, byl spratek oděn do roláku, pod ním bodyčko. Jaké překvapení bylo, když jsme zpocenému synáčkovi servali rolák přes horkou hlavu a on měl na pupku nataženy moje červené spoďáry. Připadala jsem si, jako ve špatné reklamě na Fidorku.
 
SYN MLADŠÍ my ráno vysvětloval, že táta je kluk, brácha je kluk a já mu říkám: A já jsem holka!
 
SYN MLADŠÍ TÓNEM NEPŘIPOUŠTĚJÍCÍM ŽÁDNÉ NÁMITKY: Ne, ty nesi holka. Ty si mamufs!!!
 
Když jsem se naoko rozbrečela nad tou nespravedlivostí, syn mě pohladil a řekl: Nebul, mamufs.
 
Jednou jsme byli k večeru v obchodě, kde je pultík s grilem. SYN MLADŠÍ se pod ten pultík postavil, vzal si z něj brčko a poručil si: Jedno hyko. (Pozn.: Jedno mlíko.) Jelikož mě už nic takového nepřekvapuje, zvedla jsem oči v sloup a představila si ho, jak jde ve dvaceti do hospody, kde se ho zeptají, zda desítku či dvanáctku a syn řekne: Nic takového, přál bych si půllitra mlíka.
 
A nakonec muž, který těm dvěma směle konkuruje:
 
Náš nejmladší syn ne a ne smolit do nočníku. Opět se vytentil do plíny a muž - už naštvaný - honil synka po celém domě a hulákal: Ty čuně!!! Přijde na tebe hovnová víla a všechny hovna ti rozmaže po hlavě, jestli nebudeš kadit do toho nočníku!!!
 
Nebo muž jen tak suše podotkl od počítače směrem ke mě: Panebože, ty jít do obchodu se dvěma stovkama, tak uvalíš čtyři, které ani nemáš...
 
Ale jinak jsme docela normální... :-)

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře