Blogerka Sabina: Zvu Vás na projížďku!

Dneska Vás vezmu s sebou do auta. Trochu se projedem. Ale jestli spěcháte, tak si vemte radši taxi…
Blogerka Sabina: Zvu Vás na projížďku!

Vjíždím takhle do ulice, kde po celé straně v protisměru stojí řada zaparkovaných aut.

Tím pádem, pokud to ulici zúžilo natolik, že dvě auta proti sobě neprojedou, přednost mám .
Nemám překážky na své straně, jak nás učili v autoškole.
Později uvidíte, že pár překážek na své straně mám, ale to se týká spíš mé hlavy...

Na silnici měl překážky on. Ten, co vyjel proti mně. Měl velké auto na vysokých kolech. Terrénní. Černé. Toto je vyčerpávající popis jeho vozu. :-)

Mé auto není tak "agresivní" na pohled, a myslím, že ani já za volantem nebudím zrovna respekt. On ho budil. Chlápek v tmavých brýlích. Stáli jsme proti sobě a vyčkávali, kdo první vycouvá. Kdo ztratí nervy. Dlužno dodat, že když do tohohle šel, pak asi neměl v úmyslu je ztrácet.

Já taky ne, ale to nemám nikdy a bohužel to nemá žádný vliv na to, jestli je ztratím.

Vjela jsem na chodník po své pravici a objela ho.
Jenže tak snadno mu to neprojde!

Na chodníku jsem zastavila, ještě než on se rozjel.
Zmáčkla jsem čudlík - drsně - a mý okýnko sjelo dolů.
Překvapeně se na mě podíval - asi to nikdy neviděl.

„Neměla jsem náhodou přednost?“ Nadhodila jsem mu podnět k zamyšlení.
„Chytrá holka...“
„Měl jste vycouvat!“ Pustila jsem se do něj.
„Nebo ty mě objet.“
„Ale takhle to bejt nemělo!“ Zafňukala jsem. Ztráta nervů podruhé.
„Hlavně, že jsme si to vyjasnili,“ posunul si prstem brýle víc na oči, zmáčkl čudlík na svém okénku - znal to, a šlápl na plyn.

A já stála na chodníku, kde mi do auta zrovna plácnul nějaký student svou neopotřebovanou dlaní, aby mi dal najevo, že mu překážím v cestě na přednášku.

Ale ještě nevystupovat! Jede se na Žižkov...

Jede se, jede se, a najednou za zatáčkou, z ničeho nic, kolona aut.
Ale opravdu hodně dlouhá, takovou zácpu jsem teda nečekala. Do teď se jelo tak plynule...

No nic, tak jsem se zařadila a čekala, až popojedem.
Najednou kolem projelo auto. Nějakej šmejd zas předjíždí po tramvajových kolejích.
Vsadim se, že se nám tam bude chtít vecpat.
A vsadim se, že ho někdo pustí, vždycky se najde nějakej dobrák.
Projelo druhý. A třetí.
To si dělaj prdel!
Takhle tady budu stát ještě zítra.

(Teď je čas zavolat si to tágo...)

Já opřela hlavu do sedadla a trpělivě čekala. Nebudu se nervovat.
Na začátek kolony jsem nedohlédla, tak jsem se mohla jen domnívat, že se tam buď něco stalo,anebo je holt skutečně taková zácpa.

Dívala jsem se průhledem zadními a čelními skly aut před sebou, jestli nezaznamenám konečně nějaký pohyb kupředu. Jenže jsem nezaznamenala vůbec žádný.
A pak jsem si toho všimla. V autě přede mnou nikdo není. Ani řidič.

Kolem řady zaparkovaných aut prosvištělo další auto.
Tak jsem pomalu vyrazila taky...

(Vy už budete zřejmě v cíli, tak se zas uvidíme příště!)

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články