Sem tam brigádně vypomáhám v butiku s dámskou značkovou módou, což je pro mě vítaným zpestřením mých ustaraných domácích dní...
Představit se Vám a nepřipadat si přitom, jako když soutěžím v Azet kvízu, to je pro mě kumšt. A tak jsem se rozepsala. Když jsem si v posteli před spaním spisovala už desátou stránku, můj muž už nějakou chvíli toužil po mé ruce. Aby se chopila péra. Kovového – jde o takovou metličku k masírování hlavy, péro tomu říkáme my. A tak jsem rychle zakončila svou slohovku, a začala ho „pérovat“.
Přitom povídá: Už to máš hotový?
A já na to, že snad jo.
A on to chtěl přečíst. Deseti stranami o sobě bych ho umořila, tak jsem ho odbyla s tím, že je to hrubá verze. Jenže on rozuměl „hloupá verze“, načež jsem musela uznat, že má pravdu. Už pro ten rozsah. Nechtělo se mi s ním rozebírat, proč se dělám s hloupou verzí, a tak jsem to radši smazala s tím, že Vám na úvod napíšu přesně tohle. Ono mě to nakonec vystihuje nejlíp.
Těším se s dalším článkem, příště už na ostro!