Blogerka Sabina: Mé módní obrození v říši králíků

Zdravím Vás všechny podruhé. V naší ložnici jsme už byli, tak kam dál? Jelikož právě zaskakuji, pojďte se mnou do krámu...
Blogerka Sabina: Mé módní obrození v říši králíků

Vedoucí toho shopu je moje sestra Kiki. Ona je módní znalkyně, práce v butiku luxusní dámské značky je pro ni jako stvořená. Respektive ona je k té práci stvořená. Bez jako, prostě je.

Žije módou - když je v práci. A jinak si užívá svou bezstarostnou existenci, coby dvacítka. A já, coby třicítka, nikoliv. (Pro zjednodušení ta čísla zaokrouhluju dolů - to moje by to ani nepotřebovalo, jde o ni...).

Ne, že by mě móda nezajímala vůbec, to bych snad ani nebyla ženská. Jenom se v ní nevyznám, nebaví mě fashion časáky, zkrátka ji beru tak nějak střízlivě.

A nebýt téhle mé brigády, nevím dál o celé slavné módě nic. Tohle údobí jsem si proto nazvala svým "módním obrozením".
Do toho, jak to chodí (daleko předaleko ode mě, když dřepím doma v teplákách), mě zasvěcuje jak má sestra, tak i bohaté zákaznice.

A takhle nějak vypadala má první zaškolovací lekce...

Kiki mě postavila před konzolu s visícím oblečením (prý štendr), a ať jí ukážu, kde začíná a končí jeden "luk".
Koukala jsem na ni a ona se rozesmála.
Nad mou neznalostí.

Pak mi vysvětlila, že to není JEDNO, kam třeba tenhle svetr pověsím.
Má své místo za kabátem a před košilí.
Prý jeden look znamená kombinaci všech k sobě patřících kousků, které si žena oblékne.
Začíná tím, co má na sobě svrchu, tedy kabátem, anebo bundou, pokračuje svetrem, kalhotami, sukní, tričkem...

Když vynechám, že mě tyhle blbosti vůbec nezajímají, což jsem jí dávala okázale najevo, tak uznávám, že to má logiku.
Jen nechápu, proč by to nemohlo být i jinak.
Které zákaznici by vadilo, kdyby "luk" začínal košilí, a konečně, kdyby se "luku" říkalo třeba komplet nebo souprava. :-)

Nic. Kiki mi zaníceně kladla na srdce tahle pravidla uspořádání obchodu, kdy všechno má své místo a právě tady to nevisí jen tak, pro srandu králíkům, jak dodala.

A pak mi představovala jednotlivé materiály. Nechyběl ani králík...

Připadala jsem si jak Alenka v říši divů, obzvlášť, když přišla nějaká dáma, a utratila nehoráznou sumu za něco, co by sehnala i kdekoliv jinde, a to za čtvrtinu ceny.

Jenže těm nejde o cenu. (A když, tak o vysokou).
Tady především běží o značku, (která má být zárukou kvality a dobrého vkusu), ač některé kousky vypadají jako ze sekáče.
Například tenhle nekonečně široký a stejně tak nevkusný pulovr...

Jenže o krásu naopak zase tolik nejde. Jak jsem pochopila.

Kdo jste viděl film "Ďábel nosí Pradu", tak jsem se na chvíli ocitla v kůži té hlavní představitelky, která asistovala Meryl Streepové.
Minimálně jsem stejně kulila oči.

Když mě Kiki pak začala učit rusky, jelikož dámy téhle národnosti u nás za módu utrácí nejvíc, sebrala jsem se a šla posvačit.
Bylo toho na mě moc, složitá kasa, lúky, fifleny...

Do toho se dostaneš! Letěl za mnou Kiki hlas.

To zrovna. Mě tohle všechno bláznění kolem značky a módy nechává klidnou. Nosím si své laciné kousky a jsem úplně spokojená.

Když jsem doma pak navlékla tepláky, a celá zdeptaná s sebou plácla na gauč k počítači, že se jako vrátím do svého nemódního světa, zaujal mě citát, co ho někdo (kdoví proč - asi kvůli mně), zrovna vložil na Facebook.

„Ženy, které nejsou pyšné na své šaty, bývají pyšné na to, že nejsou pyšné na své šaty.“

Mno.

Taky se Vám stává, že nějaký nahodilý nápis, či okolnost náhle rozlouskne Vaši aktuální myšlenku? Potvrdí, vyvrátí, anebo se do ní dokonce naveze?

Mně jako by se v tu chvíli někdo vysmíval.
Přitom chci být pyšná na své šaty!
Lepší starosti si horko těžko představím.
Ale jak se do toho dostat?

Však ono tě to dostane samo, jako bych slyšela Kiki...

Vyloučeno, říkám já.
Říkám dnes...

Těším se zase příště.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře