Světe, div se! Přišla jsem na to, že je to opravdu pravda! Mám se skvěle. Tahle nemoc – chci podotknout, že Broníkovi opravdu kromě teploty nic není – je pro mě možnost se zastavit, zůstat doma, trávit čas se synem, malovat barvičkami na sklo, tulit se, nechat se „vláskovat“ a tak vůbec. Před dvěma lety bych měla nejspíš ze stávajícího stavu trauma. Copak bych tenkrát mohla přesunout schůzky? Copak bych mohla tenkrát nevydělávat peníze? Copak bych tenkrát mohla nedělat něco „smysluplného“ jako nakupovat, uklízet, prát nebo něco podobného??? Jsem ráda, že je teď, a ne tenkrát. :-) Baví mě to, užívám si to. Děkuji za to, že mám tuhle možnost.
Jak jsem dospěla k této změně postoje? Přehodnotila jsem své osobní postoje. A taky jsem přišla na to, že aby byl člověk šťastný, měl by víc času věnovat přítomnému okamžiku. Přítomný okamžik, přítomný okamžik. To asi slyšíš každou chvíli, viď? Otázka je, jestli vlastně víš, co se tím myslí.
Vysvětlím ti to jednoduše. Náš mozek „přemýšlí“ dvěma hlavními způsoby. Buď mu běží myšlenky – informace – a dělají to vlastně neustále. Co budu vařit k obědu; proč se ten chlap na mě tak divně dívá; co musím dneska všechno zvládnout; jaký to bylo včera úžasný; a tak jinak. Dokážeš jet autem z Prahy do Brna, a ani si nevšimneš, jak rychle ta cesta uběhla, najednou jsi v cíli. Znáš to? Druhý způsob je smyslový, pocitový. Čichám čerstvou kávu; poslouchám ptáčka, jak zpívá; cítím na kůži, jak svítí sluníčko; pozoruji, jak si děti hrají. Když se budeš plně věnovat těmto činnostem, zjistíš, že se pak už špatně přemýšlí o tom, co bude k obědu. Další příklad. Jsi v posilovně a dáváš si do těla. Potíš se, dáváš si dobrovolně zabrat, soustředíš se na to, abys cvik dělala pořádně. Taky nevymýšlíš, co budeš dělat hodinu po cvičení. Je to tak? Budeš-li se plně věnovat druhému způsobu používání mozku, užíváš si přítomný okamžik. Jak se cítíš, když pozoruješ plně sněženky ve sněhu a svítí teplé sluníčko? Jak se cítíš, když ráda jezdíš na kole, díváš se kolem sebe, cítíš, jak ti vítr čechrá vlasy? Řekla bych, že se cítíš fajn. Tedy chci říct, že já se stoprocentně cítím moc dobře. Jeden z mých receptů na spokojený život je tedy užívat si přítomný okamžik.
Tak jestli máš chuť chvíli si užívat, dělej, pokud možno, všechny věci naplno. Naplno se miluj, naplno si užívej přírodu, když jsi na procházce, naplno vychutnávej chuť oběda, naplno cvič, naplno poslouchej hudbu, ale třeba taky naplno vař a měj radost z uvařeného jídla, naplno žehli a měj radost, jak prádlo voní. :-) ŽIJ NAPLNO. Napiš mi, co si užíváš naplno ty. Však víš, že jsem zvědavá ženská. :-)
Tvoje Renda