Blogerka Renée: Bandáž mi komplikuje rychlost snídání

Ahoj holka, včera jsem na tebe myslela, že ti potřebuju napsat. To byl zase den! Ve dvanáct jsem potřebovala být v práci, kde jsem věděla, že na mě čekají tři klienti docela krátce za sebou. Ráno jsem si dobrovolně udělala stres hned ze začátku.
Blogerka Renée: Bandáž mi komplikuje rychlost snídání

Ptáš se, jak se to mně může stát? No, taky jsem jenom člověk a matka zároveň. :-) Protože šly děti pozdě spát, tak jsem si řekla, že je nechám malinko dospat. Ale to bylo hned řečí: „Mamí, proč jsi mě nevzbudila, vždyť víš, že chci vstávat v sedm, abych všechno stihnul!“ Anebo: „Mamí, já potřebuju kakat!“ anebo: „Mamí, já chci svoje ranní kafíčko (rozuměj Vitakávu)!“ a tak dál. No, jsem na dlouhou dobu z pozdějšího spaní vyléčená!

Celá splavená jsem Broníka dovedla do školky v půl devátý. Tam jsem dostala vynadáno, že mám děti vodit do čtvrt. Joo… Cestou domů jsem si rekapitulovala, co potřebuji ráno stihnout: udělat si snídani, sníst ji (ono se to lehko řekne, ale hůř udělá s tou bandáží žaludku, chvíli to trvá, než tu mrkev s jablkem protlačím tím malým otvorem), uvařit si oběd, dojít nakoupit, protože nemám strouhaný sýr na oběd a spoustu dalších zdravých věcí, dát prát pračku, dojít na poštu a ještě dalších pár věcí by se našlo. Řeknu ti, že se mi trošku zvedl tlak. Naštěstí ten můj je nízký, takže jsem to přežila ve zdraví.

Za ty tři hodinky jsem všechno zvládla. To se ale dostanu do módu, že nevím, kde mi hlava stojí. Jedu jako automat. Vyjedu autem z garáže, dojedu ke kostelu a radši se vracím, jestli jsem opravdu zavřela garáž, protože si na to zaboha nedokážu vzpomenout. V krámu celou dobu telefonuju, probírám důležité pracovní záležitosti, u toho koukám na papírek, bezmyšlenkovitě hážu věci do košíku, těsně před kasou telefon ukončím a jak vyndávám zboží na pult, tak zjistím, že jsem si nezvážila ovoce a zeleninu. Hm. A taky nekoupila jogurty. Ale co, tak zase někdy příště.

Tenhle mód je moc fajn. Děkuju svému mozku, že je tak chytrý a že si do podvědomí ukládá všechny činnosti, které jsem se kdy naučila.

Přesto se ale chci pochválit. I když jsem na ně skoro zapomněla a musela běžet dvě patra nahoru, vzala jsem si do práce své tepláky, abych si zacvičila Pět Tibeťanů v té krátké chvilce mezi klienty. Chvíli jsem hudrovala něco ve smyslu, že zapomnětlivost matka turistiky, ale nakonec mě cvičení báječně uklidnilo a do večera už šlo všechno hladce.

Práce s klienty mě baví. Baví mě vidět, jak se posunují ve svém životě dál. A občas, světe div se, si poradím zároveň i s tím já sama. Něco ve smyslu jako: „Váš mozek se dobře dokáže soustředit jenom na jednu věc. Proto vám radím, vypněte mobilní telefony, notebooky a pak dělejte jednu činnost za druhou postupně. Budete se na to soustředit a vše budete mít pod kontrolou.“

Jak to děláš ty? Taky stále přeskakuješ od jedné věci ke druhé jako já, nebo máš věci pěkně popořádku?

Moc tě zdravím a zase někdy,
Renda

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře