Blogerka Monika: Jak jsme jeli i s bývalým na výlet

Na konci minulého týdne jsme se Štěpánkem a jeho tatínkem vyrazili na výlet.
Blogerka Monika: Jak jsme jeli i s bývalým na výlet

Byla to forma oslavy Petrových 35. narozenin, na kterou nás pozval i s velkorysou pozvánkou, přijali jsme ji. To i přes to, že teď spolu nejsme, ale dochází mi, že mi je smutno a to hodně moc.

Myslím, že to byl velmi dobrý nápad, tedy předtím jsem si to možná nemyslela a vlastně se bála toho, co se to ode mě chce a proč mám jezdit někam s někým, kdo mi tolik ublížil. Tedy vlastně oba jsme si asi ubližovali a už to nebylo únosné, ale takhle zpětně začínám některé věci vidět jinak a to i ty materiální. Tak třeba je pro mě hodně náročné a přitom hodně přínosné se muset postarat o sebe i Štěpánka a to jak finančně, tak emočně, i časově.

Vyrazili jsme v pátek odpoledne a cestou jsme se zastavili odvolit našeho nového pana prezidenta. Nikdy bych neřekla, že mě bude tolik rozčilovat dění okolo volby, ale opravdu nerozumím některým názorům lidí okolo sebe a podle mě to vlastně ani nejsou názory, ale jen kolektivní myšlení, kdy člověk raději podpoří někoho, o kom mu říkají jiní, že je dobrý a je to Čech. To se nedá nic dělat, vím, ale…

No k našemu výletu se nějak nemůžu dostat, že?

Potom jsme tedy jeli kamsi, já nevěděla kam, bylo to překvapení. Ale po dvouhodinové cestě jsme dojeli do Dětenic, kde se ukrývá starodávná krčma s řekněme poněkud opravdu zastaralými zvyky.

Po příchodu nám místo dobrý den, řekli: pozdrav pánbůh a místo co si dáte k jídlu, prosím, řekli: co budete žrát a jaké chcete chlastání do pupku…

V takovémto duchu pokračoval celý večer, ale s tím, že jsme shlédli ještě představení čarodějnic, rytířů, vrhačů nožů a kněze snažícího se polepšit hříšnici.

Večer proběhl, řekla bych, mimořádně dobře a byla i sranda. Po dlouhé době jsme s Petrem mluvili, bez předsudků, no maličko možná ano, mám s ním pořád totiž pocit, že bych se měla omlouvat za to, co dělám nebo, jak mluvím, ale zdaleka to nebylo tak jako dřív. Po náročném večeru jsme se uchýlili do hotelu, uspali Štěpánka a sami usnuli taky.

Druhý den jsme po vydatné snídani navštívili hrad Staré hrady asi 15 km od Dětenic, kde jsme v podzemí viděli spoustu skřítků, čarodějnic, čertovskou školu, vodníky a obra a slyšeli jsme spoustu pohádek z vyprávění templářského mistra.

Všem moc doporučuji tohle místo, je to tam krásné i takhle v zimě. :-). Tedy, nejezděte tam, když je mínus 12, jako my, ale i tak jsme si to užili, dárky rozdali, objevili pár bolestných a naopak pár krásných míst ve svých duších a spokojeně jsme dojeli všichni domů i když každý na jiné místo.

Monika

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře