Třeba dneska. Izáček si počůral postýlku, já jsem mu ji začala přestýlat, ale pak jsem zametala piškoty, zatápěla... Zapomněla jsem povlíknout peřinku. Když jsem se vracela ze sklepa, vymyslela jsem tuhle říkanku: „Kvásek, těsto, peřina, my jsme velká rodina.“ Dobrý. Zapla jsem troubu asi na 30°C a dala do ní kvasnice s cukrem a vodou. Teď to tam může třičtvrtě hodiny pracovat, a já jsem si zatím vzpomněla na další úkoly, tentokrát úplně nahoře. Takže jsem přidala druhou sloku: „Dva nočníky, dotazník, život nemá nárazník.“ Samozřejmě jsem si ze shora zapomněla přinést hrnky na čaj a flašku na mlíko, takže jsem stejně lítala jak pometlo.
Nejhorší bylo ovšem udržet to v hlavě, dokud se nedostanu k tomu, abych vám o tom napsala.
Gerdička byla nemocná. Měla horečku a křičela. Viděla prý nějaké červené strašidlo. Můj muž se v tom vyzná, a tvrdí, že to byl Moteman (snad to píšu správně). Prej se jinak v poslední době vyskytoval na Ukrajině, v Guatemale a někde v Německu. Hm. Nasadili jsme pitný režim (to znamená nepřetržitý přísun teplého čaje a kontrola, jestli ho fakt vypije), Panadol sirup, a když se to opakovalo druhou noc, vzala jsem ji k nám do pokoje, aby se ostatní děti vyspaly. To znamená, my jsme se mačkali v jedné posteli s mužem, já trpěla, protože když se nemůžete moc hýbat, bolí klouby mnohem víc, ve druhé posteli spala Gerda a vedle ní přitulený Ikárek. Gerda nám sdělila, že se jí v našem pokoji líbí víc než u dětí, protože tam může spát s kočičkou, a vytuhla. Do rána tvrdě spala a ráno mi sdělila, že má veliký hlad. To je u ní známka, že je vše v normě.
Odhalila jsem tajemství oranžového sněhu, který se jednoho rána objevil u nás na zahradě. Když jsem šla dnes vysypat popel, všimla jsem si v jednom výkopu pohozeného obalu od kurkumy. Taky tam teda bylo oregáno, zelený čaj a přes cestu nastavený drát, což je oblíbená hračka mého staršího syna, ale to s tím nejspíš vůbec nesouvisí.