Blogerka Jana: Veselé Velikonoce?!

Velikonoce miluju, ale na druhou stranu také moc nemusím… Miluju je, jelikož se nám již několikátý rok daří být zároveň skvělými rodiči, kteří umožní svým dětem, aby je prožily opravdu naplněné různými tradicemi a zvyklostmi.
Blogerka Jana: Veselé Velikonoce?!

Dokonce já sama jsem tyto zvyklosti nikdy nezažila, tak mě těší, že mé děti budou mít zážitky, které si mohou odnést do šťastné budoucnosti. A také si zároveň užívám romantický víkend se svým manželem. No a jak se podařilo skloubit tyto dvě věci dohromady? Manžel, má v jižních Čechách úžasné příbuzné, kteří velmi rádi pohostí na Velikonoce nás všechny včetně babičky. Děti chodí už od pátku na nějaké pochody s řehtačkami a koledují několik dní v kuse. V neděli mají tradiční pochod s pečením buřtů po cestě a v pondělí jako všude jinde koledují. No a my s manželem se tam jednu noc zdržíme, probereme všechny novinky a další den hupky dupky do auta a vyrážíme směr romantické ubytování v hotýlku někde v okolí. V něm si oba odpočineme, užijeme si jeden druhého i s vědomím toho, že jsme „suproví“ rodičů pro své děti.

No ale pak nastává ta část Velikonoc, kterou já fakt nemusím. Prostě chtě nechtě se musíme v pondělí pro děti vrátit a mně nezbývá, než podstoupit mnou velmi nemilovaný rituál vyplácení pomlázkou. Já vím, že to má být, abych neuschla nebo tak nějak. Ale přesto to fakt nesnáším, protože mám dojem, že je to situace buď bolestivá - to v případě, že si koledníci neberou servítky, anebo velmi trapná - to pokud to dělají tak jako symbolicky a vy jim ještě ten zadek ochotně nastavíte. No a prostě nechápu, kde se vzal zvyk mlátit ženský…

Mluvila jsem o tom se svým mužem a vypadalo to, že mě i trochu chápe, ale nepřišla jsem na to, jak se tomu vyhnout, aniž bych se dotkla našich úžasných příbuzných, kteří prostě tyto tradice milují a uznávají a ještě je předávají našim dětem.

Nakonec jsem si řekla, že holt to nějak ustojím a nebudu to řešit a s tímto vstoupila do baráku. Situace naštěstí nakonec proběhla i celkem nebolestivě a netrapně, jelikož se na mě vrhli s upřímnými rozesmátými tvářemi a dali mi fakt jen pár celkem nebolestivých ran a jelikož jsem byla od svého prozíravého manžela vybavena čokoládovými vejci, tak jsem byla velmi rychle vysvobozena z tohoto mnou nemilovaného rituálu.

Jo a cestou domů nás synek s naprostou upřímností a radostí v hlase informoval, že miluje Velikonoce, jelikož může namlátit holkám. Na to se na mě manžel otočil a řekl, že na tom mém odporu možná přeci jenom něco bude.

Takže má závěrečná bilance Velikonoc je: romantika a porozumění od manžela, a nakonec si můžu oddechnout, že tedy ještě další rok neuschnu, protože, co kdyby na tom fakt něco bylo.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře