Náš nejmladší syn trpí utkvělou představou, že je multifunkční odšťavňovač. Je super výkonný a v oblasti odšťavňování nám otevírá netušené možnosti. Jeho specialitou je odšťavňování masa, ale poradí si i s rohlíkem či mandarinkou. Obsluha je snadná: kousek jídla vložíte do pusy, chvilku počkáte a šup, brilantně odšťavený kousek je vyplivnut na podlahu. Starší syn je zase přesvědčen o tom, že je buldozer. Jede a jede a detaily jako jsou dveře, zdi či kuchyňská linka neřeší. Uhnou. Já jen čekám, kdy vyvrátí jeden z mála pilířů mé bezmezné víry, že hlavou zeď neprorazíš. Kdyby mi dopředu řekli, jakou bude mít tahle legrace spotřebu, její pořízení bych přinejmenším znovu zvážila. Manžel poněkud naivně věří tomu, že problémy zmizí, bude-li je ignorovat. Neustále všechno odkládá v domnění, že nepříjemnosti za něj někdo časem vyřeší nebo se na ně prostě zapomene. Jediné, co tímto způsobem zaručeně mizí, je má trpělivost. Ale budeme to ignorovat a uvidíme. A já? Já se nemůžu zbavit dojmu, že k životu potřebuju především odšťavňovač, buldozer a zmizík, ale už to raději nikomu neříkám, protože si pak o mně všichni myslí, že jsem se snad úplně zbláznila.
Vaše Jana Modlitbová