Ahoj, zdravím čtenáře právě těchto řádků. To je samozřejmě jasné, protože těžko pozdravím někoho, kdo to nečte.
Dnes je to pro mne zcela poprvé, co píšu pro úplně neznámé lidi a tak jsem trochu nervózní. Měla jsem pocit, že stačí jen tak usednout k PC a do něj v rychlosti naťukat pár úvodních vět, ve kterých se trochu představím, a pak už to půjde úplně samo. To se mi v tenhle moment moc nepotvrdilo, jelikož první věty píšu a zase mažu. Tudíž doufám, že mne prvotní obavy opustí a já se dostanu k lehkosti vyjádření toho, co bych ráda.
Nejprve tedy pár seznamovacích informací:
Jmenuji se Jana a je mi stále ještě 35 let. Naší domácnost obývá celkem sedm členů. Což zahrnuje moji maličkost, manžela, dvě děti, babičku (manželova máma), synovce a jeho přítelkyni. Děti se jmenují Bára (11 let) a Honzík (brzy 10 let). Ještě s námi žije úžasná psí slečna Iris a pro mne neoblíbený kocour Mourek.
Bydlím na místě, které jsem si vysnila ve svých nácti. Moje tehdejší požadavky byly: Chci bydlet na vesnici – jelikož miluju přírodu a také v Praze – jelikož jinde bych hůře sháněla práci. No a tak bydlím na statku na okraji Prahy.
Svojí pracovní činnost mám rozdělenou do několika oblastí, což mi velmi vyhovuje. Plánuji si směny dle svého přání a ještě mám spoustu času na věnování se tomu, co mě baví. První oblastí je telefonická krizová intervence (zjednodušeně si povídám s dětmi, které něco trápí), pak jsem se také dala na školkové děti, kterým se budu věnovat tak dvě odpoledne týdně – pro mě akorát doba na to si pohrát a nezešílet. A ještě se věnuji, asi pro ženu „nejoblíbenější“ činnosti a tou je přeci úklid. Holt babička přestala mít sílu, tak jsem to po ní u manžela ve firmě převzala.
Jinak mě hlavně baví život, pak slunce a čtení knih na zahradě. Pak procházky a někdy i běházky (to je chvíle běhu, chůze, pokus o běh, chůze…).
V dnešní době s ohledem na mateřství mne nejvíce štve kult profesionálního rodiče a za toho se rozhodně nepovažuji.
Myslím, že zatím stačilo a uvidím, co zase příště vyplodím.