Blogerka Jana: Dámy a pánové, hrdě do pomluv!

Dnes se mi chce napsat něco o tom, co si vlastně myslím o tom, co lidé říkají. Předesílám, že samozřejmě se má teorie týká i mě samotné.
Blogerka Jana: Dámy a pánové, hrdě do pomluv!

Moc ráda poslouchám i čtu lidské příběhy. Akorát je většinou poslouchám přes takový jednoduchý filtr. Když mluví lidé o druhých, tak tím vlastně prozrazují jen svůj vlastní svět. Cokoli řeknete nebo napíšete o jiných, vypovídá jen a jen o vašich kvalitách. Takže pokud často cítíte chuť někoho pomluvit za nějaké nevhodné chování nebo život, tak tím jen prozrazujete vlastní neschopnost se s danou vlastností či strachem vyrovnat sám u sebe. No, a když se naopak snažíte mluvit o ostatních jen a jen krásně, tak zase ukazujete strach z toho, abyste náhodou nevypadali příliš negativně.

Jakmile používáte ve větách slova „měla bych“ a „chtěla bych“, jen tím vyjadřujete to, že si myslíte, že tak je to správně, ale vlastně se bojíte přiznat, jak to skutečně cítíte.
No a proč to podle mne takhle děláme? Vlastně z žádných špatných důvodů. Prostě se jen snažíme získat na tomto světě trochu lásky nebo pozornosti, což je vlastně taky energie, kterou považujeme za lásku.

Když se snažíme být milé a nekonfliktní, tak říkáme ostatním – buďte na mě taky tak hodní, jelikož se sama konfliktů bojím. No a pokud jsme naopak negativní a pomlouvačné, ukazujeme, že my jsme lepší, a tudíž si zasloužíme více ocenění a lásky než ti nehodní.
Vůbec jakékoli hodnocení druhých odkazuje na nás samotné. A vlastně se vůbec nedivím, že to takto často děláme. Vždyť jsme takto byli vychováni a neustále jsme my všichni nějak posuzováni. Takže v rámci pravidla, že nejlepší obrana je útok, ho často volíme, abychom nebyli my sami posuzováni. 

No a co z toho pro mne vyplývá? Když čtu občas bulvární noviny nebo nějaké komentáře na internetu, tak to prostě čtu jako noviny o novinářích a komentáře o pisatelích a fakt se tím často i pobavím.  A když slyším sama sebe říkat nějaká hodnocení a pomluvy, jsem si zároveň vědoma, že mluvím o svých bolístkách. To mi umožňuje tyto bolístky vytáhnout na světlo, alespoň sama před sebou, a někdy je i vyléčit. Pak už se s tím ve svém okolí vůbec nepotkávám a to je potěšující.

Takže, dámy a pánové, vyzývám vás! Hrdě do pomluv a hodnocení všeho druhu, a k tomu to můžete vzít i jako podnět pro vlastní sebepoznání.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články