No ale řekla jsem si, že pokud chci brát svůj život tak, jak je, a i sebe sama se vším všudy, tak bych neměla korigovat věci, které jsem o sobě schopna prozradit. Vlastně si myslím, že ke skutečné svobodě každého z nás patří to, že se přestaneme stydět a přetvařovat. Že vlastně nemá cenu ze sebe dělat někoho jiného. Stejně na nás většinou každý pozná, když něco hrajeme. Možná ani netuší přesně, co mu na nás nesedí, ale ví, že něco je divné.
No a teď k tomu kurzu. Zatím jsem v podstatě začátečník, takže se zabýváme hlavně hledáním a nastavováním vlastních hranic. Dále se učíme říkat vědomě NE tomu, co nám není příjemné. No a k tomu zažívám spoustu velmi příjemných zážitků. Ať už se to týká spousty super dotyků, nebo taky skvělé energie a přijetí, které v kurzu jsou.
Upřímně, než jsem si dovolila do tohoto kurzu jít, tak jsem musela projít celkem dlouhou cestou. Nejprve jsem studovala knihy s touto tematikou. Moc mě to zaujalo. Zejména jako možnost, jak využít svoji sexuální neboli životní energii. Pak také jako možnost, jak prohloubit vztah sám k sobě a následně i ke svému partnerovi. Přišlo mi to fakt skvělé, a tak jsem neváhala a jala se nadšeně o svých získaných poznatcích informovat i svého manžela. Myslela jsem si, že TO se mu přece MUSÍ líbit. No samozřejmě jsem se v předpokladu spletla a manžel rozhodně nepojal touhu se se mnou vydat do zákoutí tantrických způsobů objevování společné sexuality. Takže pak pro mě nastalo několikaleté vyčkávací období, zda si to můj manžel přece jen nerozmyslí. Donutit k tomu fakt nikoho nelze. No a když jsem pak došla k závěru, že bych mohla čekat až do důchodu, nebo se vůbec nedočkat, tak jsem se rozhodla začít s tímto sebeobjevováním sama.
Nejprve jsem si našla kurz určený pouze pro ženy a těšila se, jak bezpečně začnu. Ten kurz se nejprve přesunul do Ostravy, a i to jsem byla schopna akceptovat, ale nakonec byl zrušen úplně, takže tudy má cesta asi nevedla. Manžel viděl, jak jsem zklamaná, že mi to nevyšlo, že mě nakonec sám podnítil, ať si rychle najdu něco jiného, jelikož dle jeho slov stejně ví, že ho to nemine, tak ať už to tu je. Říká se, že náhoda přeje připraveným, a tak i já chvíli nato potkala v hospodě lektora tantrického kurzu v Praze, a měla tak příležitost dopředu zjistit, zda k němu mám důvěru. No a tak už „kurzuju“ a jednou týdně se setkávám s podobnými nadšenci, kteří rádi prozkoumávají nové věci, a opravdu mě to moooc baví.
Z mého příběhu podle mě vyplývá, že když vás to někam fakt táhne, tak je dokonce i možné, že vás to bude i moc bavit. I když to může vypadat jako něco netradičního, zvláštního, společensky ne úplně přijatelného. Ale nakonec svůj život stejně žijeme jen sami pro sebe a pravděpodobně nedostaneme medaili za to, čeho všeho jsme se vzdali.