Blogerka Darina se představuje: Jsem ráda, že se to tak „zvrtlo“

Poprvé v tomto roce jsem si v klidu sedla. Kávovar od Ježíška mi připravil výborné kafe, Šimonek si v klidu hraje s vláčky… To vypadá jako ideální chvíle pustit se konečně do psaní o tom, co jsem vlastně zač.
Blogerka Darina se představuje: Jsem ráda, že se to tak „zvrtlo“

Jmenuji se Darina. I když jsem vlastně měla být Karel. Před 30 lety jsem se narodila „dole bez“ a s tím nikdo nepočítal. Ale rodiče situaci zvládli a pojmenovali mě po nějaké bláznivé tetě. Ještě před šesti lety jsem bydlela s manželem v paneláku ve velkém městě, neuměla šít a připravovala se na závratnou kariéru učitelky češtiny a francouzštiny nebo možná kancelářské „krysy“.  Teď bydlím s manželem, synem a dvěma psy v domě v Jizerských horách, šiju dětské botičky a jsem fakt ráda, že se to takhle „zvrtlo“.

Kafe jsem dopila, pokusila jsem se do Šimona dostat oběd (neúspěšně), vyvenčila psy, umyla nádobí, vyluxovala, znovu zkusila do dítěte dostat nějaké jídlo (hurá, snědl tři sousta), uvařila si čaj a jdu pokračovat v představování.

Asi rok po svatbě jsme si s manželem řekli, že je nás zbytečně málo a že bychom si tedy mohli pořídit nějakého toho potomka. Manžel si hned představoval roztomilou holčičku, já zas rošťáckého kluka.Před necelými 3 lety se nám narodil roztomilý rošťák Šimon. Ty poslední tři roky byly nejkrásnější, ale i nejnáročnější v mém životě. Nesnáším nudu a se Šimonkem se opravdu nikdy nenudím. Pořád je co dělat, pořád je co řešit, takže i námětů, o čem psát na blog, bude myslím víc než dost.

Sice mě hodně baví být máma, ale už po půl roce na mateřské mi bylo jasné, že jenom to mi nestačí. Potřebovala jsem dělat i něco jiného a tak jsem se rozhodla zkusit začít podnikat. Plánovala jsem to už dávno předtím, než jsem otěhotněla, že se jednou na mateřské do něčeho pustím. Při venčení miminka jsem přemýšlela, co by to mělo být, čekala na nějaký ten převratný nápad. Ten nepřicházel, tak jsem to pro začátek zkusila s e-shopem s dětskými botičkami. Postupně jsem se dostala až k šití vlastní značky kožených capáčků. Já, která byla vždycky hrozně nešikovná a netrpělivá. Ale kupodivu jsemzjistila, že to je asi to, co chci dělat, co by mě mohlo bavit. Když jsem uspěla v Rozjezdech (soutěž pro začínající podnikatele) začala jsem věřit, že to možná není úplná blbost a zábava jen po dobu mateřské.

Rodičovská mi skončila před devíti měsíci. Šiju pořád, baví mě to čím dál víc a díky tomu, co dělám, jsem vlastně na rodičovské pořád a můžu si syna pořádně užít, než půjde v září do školky. A teď si to opravdu užívám maximálně, je s ním hrozná sranda. A pak se teprve do šití pustím pořádně a třeba se dostane i na některé z dalších nápadů, co mám v hlavě. Kromě „mamkování“ a šití mě baví pobíhat někde venku, hledat schované krabičky (geocaching), spát, cestovat, lyžovat, pádlovat, číst si, smát se.  Nebaví mě nakupovat, vařit, uklízet, brzo vstávat, bojovat s dítětem při jídle, hádat se.

To je pro dnešek vše. Zase musím jít dělat mámu a paničku a venčit, krmit, koupat, číst pohádku, ukládat. A pak budu přemýšlet, o čem vám napíšu příště.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články