Nepodařilo se mi tuhle konverzaci udržet v klidu, konstruktivitě a důvěře. V hovoru bylo postupně víc a víc křiku, výčitek a ublíženosti.
A vrcholem se stalo synovo prohlášení: „Stejně jsi jen ubohá ženská.“ Zůstala jsem jako opařená, pak už do mě vjel vztek a já křičela, co si to dovoluje... Velmi rychle poté jsem ale z dětského pokoje odešla a už v tu chvíli věděla, že syn uhodil na hřebíček.
Byla to jedna z těch pravd, které nám děti řeknou a pokud jsme ochotni si to připustit, dozvíme se, jak na tom skutečně jsme. Teprve, když přijmu a uvidím problém, mohu s tím něco dělat.
Já si opravdu někde v hloubi duše o sobě myslela, že jsem ubohá ženská. Můj táta mě na úplném začátku mého života razantně odmítl a já si z toho vzala, že si musím lásku mužů zasloužit a upřednostňovala je. Také proto mám dva syny, tedy hodně studijních příležitostí. :-)
Musím říct, že v tu chvíli, kdy mi to řekl, se mě to velmi dotklo a hlavou se mi honilo spousty nepřátelských myšlenek plných strachu a obvinění. Po odhalení „pravdy“ mě napadlo, že lidé ubližují jen tehdy, kdy pociťují nedostatek lásky, úcty, důvěry. A tak jsem mu odpustila, omluvila se a tím se vrátila k přijetí a lásce. Věřím, že jakékoli přestupky a prohřešky dokážeme odpustit a obnovit si tím víru v dobro našich dětí, osvobodit sebe i je. Dáváme tím jim i sobě ten největší dar. DAR BEZPODMÍNEČNÉ LÁSKY. Dar, kterým uzdravujeme celou svoji rodinu a celý svět.
Čím více dokážu sebe i své syny přijmout, nacházet příčiny potíží, odpouštět a nastavovat pevné hranice, tím více si mě – ženy váží. Moje stránky: www.terapieodpustenim.cz.