Blogerka Andrea: Jsem tolik hrdá na to, že jsem žena!

Jsem tolik hrdá na to, že jsem žena! Mám svou vlastní rodinu, své vlastní dobře vychované děti, svého vlastního milujícího manžela; je to svým způsobem výsledek mého celoživotního působení! A tahle moje práce je jen jedna větev mého života.
Blogerka Andrea: Jsem tolik hrdá na to, že jsem žena!

Jsem jako žena předmětem marketingových studií, protože ženy hýbou trhem. Jsem jako žena předmětem reklamních studií, protože ženy hýbou obchodem. Velice dobře si uvědomuji, že já jako žena mám v dnešním světě velice výjimečné postavení – jsem totiž výdělečně činná a často jsou mé příjmy úžasně vysoké – tedy mohu si dovolit utrácet. Navíc mě nesvazuje typicky mužský strašák – problém s uživením rodiny. Své příjmy samozřejmě investuji do rodiny, ale sama se nikdy neošidím. Mám totiž ženský přístup: Vydělávám? Zajišťuji chod rodiny? Přispívám významnou měrou do rozpočtu? Pak si právem zasloužím odměnu – a jdu si koupit něco hezkého na sebe, něco do bytu, šperk; vždy se najde něco, co nutně potřebuji a vždy se najde důvod se odměnit. :-)

Já se například ráda odměňuji. Uvědomuji si cenu mého neustálého shonu za pořádkem v domácnosti, připraveností dcery do školy, skvělým výkonem v zaměstnání, pohodou v manželství… Mám-li být ten, kdo po ostatních sklízí většinu nepořádku, pak musím být ten, komu se projevuje vděk! Jsem-li to já, kdo zajišťuje pohodu doma a dobrou náladu, pak se musí v první řadě zohlednit moje přání, když na to přijde chvíle! No není to nádhera? Kam se podíváte, tam jsou ženy zvláštní kategorií. A vůbec nevadí, že je to někdy negativisticky laděné, jako např. ženy řidičky.

Jsme prostě výjimečné, svět se točí kolem nás; jen kolem nás jako řidiček se debatuje, jen my jsme středobodem mužských fantazií i jejich básní a písní, jen my můžeme mužům dát děti, jen my uklidíme tak, že se celá rodina cítí dobře, jen my uděláme tu skvělou domácí pohodu. Buďme na sebe hrdé! Nepodceňujme se! Nezávidím feministkám. Přesněji, trochu je lituji. Nenechat si dát přednost, nenechat si pomoci do kabátu, odstrčit židli, políbení ruky, všechny ty galantnosti – jen blázen se nechá dobrovolně o tohle připravit.

A po čem my ženy poslední dobou nejvíc toužíme? Chceme muže, který nás bude brát jako rovnocenného partnera. Chceme vykonávat stejné povolání jako ONI. Chceme mít stejný dostatek volného času a věnovat se svým koníčkům stejně jako ONI!!! Chceme být stejně dobré i fyzicky jako ONI! Jenže zároveň přece chceme, aby se nám dvořil, aby nás miloval, aby nám plnil přání, co nám na očích vidí, chceme DŮKAZY LÁSKY! Přesto přese všechno a právě proto – my nikdy nebudeme jako oni! Jsme ženy! A jen jako ženy můžeme vyžadovat právě takovou pozornost od mužů, která nám dělá dobře. Tu ho necháme, aby nás pozval na večeři, tu ho necháme, aby nám koupil šperk, tu ho necháme, aby nám poskytl něco dalšího atp. Muže to těší! Oni jsou rádi, že nám mohou vyhovět a my je za to samozřejmě odměníme.

Hýbeme světem! Pokud chceme a umíme to. A muži se těší z naší přízně, jsou rádi, že jsou naši hrdinové, že je správně umíme ocenit. Jsme zkrátka jin a jang. Jsme potřební navzájem. Není důvod hrát si na něco jiného, není žádoucí popírat svou ženskou roli, není hezké muže podceňovat nebo ponižovat. Dejme jim jako ženy šanci se nám dvořit. Užijeme si to obě strany – klidně se vsadím.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře