Batole na nevybitelnou baterii…

Jako by po roce mezi rodiči a dětmi existoval nenápadný přesun energie. Batoleti narůstá, máma s tátou padají na ústa...
Batole na nevybitelnou baterii…
Podle odborníků se stres mámy batolete plně vyrovná stresu leteckých navigátorů hlídajících, aby se letadla na obloze nesrazila. Pořád ve střehu, oči aby měly nejen vepředu, ale i na zádech, a předvídaly situaci o pět kroků napřed.

Proč pobíhají?
„Myslela jsem si, že dlouhá procházka po lese naši Fanču unaví natolik, že si doma v klidu na chvilku sednu. Omyl. Lehce si schrupla v kočárku cestou domů a pak začala zběsile obíhat okolo gauče v obýváku a chtěla po mně, abych ji honila...“ Rita Samková z Litomyšle nám na příkladu skoro dvouleté dcery Františky popsala poměrně normální jev. Vysvětlení, proč batolata tak ráda pobíhají, je podle brněnské pediatričky Kateřiny Hubálkové zcela jednoduché. Baví je to!

Proč je to baví?
Ale proč? Donedávna se batolata na svých vratkých nohách přesunula leda tak přes místnost, a najednou jsou šokovaná novými možnostmi. Dostanou se kam chtějí, a navíc rychleji, než čekala! Přidejte ještě neschopnost umění rozložit si vnitřní síly. Batole dusající radostně kaluží nerozumí, proč by mělo poslechnout maminku a přestat, když ho to tak v daném momentě zaujalo! Nedělá naschvály, jen prostě nechápe. Další věc, kterou naše „turbomrně“ nebude ještě nějaký čas zvládat, je odhad vlastních sil. Řádí, řádí... až do samého vysílení. Ještě před minutou se je maminka marně snažila odchytnout v parku, a najednou sebou praští na cestičku, přímo doprostřed největší špíny a z přetaženosti bulí.

Řádění i zklidnění
Na rozdováděné temperamentní batole se musí strategicky. Dítě musí mít v denním rozvrhu časoprostor, kdy mu umožníte dostatečně se vyřádit, takzvaně vypustit páru, a pak naopak zklidňující zónu. Ne dítě, ale maminka (nebo osoba hlídající) určuje, kdy se mrňous do sytosti vylítá, vyskáče a kdy smí i vykramařit hrnce z kredence... A pak zase přichází čas na útlum. Ten si ovšem žádá předpřípravu – potomkovi předem ohlašujete svoje očekávání. Nemá žádný význam halasit: „Už nikam neutíkej, jdeme domů na oběd!“ Zkuste spíše: „Míšo, chyť se mě teď hezky za ručičku a půjdeme na moc dobrou bramborovou kašičku s kuřátkem. Že už se těšíš jako já?“

Tvor emotivní
Ovšem dolovat ze sebe klid a mateřskou vyrovnanost, když jsme uhoněné, a navíc máme zpoždění, dá v daný moment fušku, ale aspoň se o to pokuste. Batolata mají totiž ještě jednu výtečnou vlastnost – jsou to velmi senzitivní radarky okamžitě monitorující naši nervozitu. Čím je matka nervnější, tím víc se její neklid přenáší i na ně, a je s nimi složitější pořízení. Nemá-li pod kontrolou své fyzické možnosti, pak o emocích to platí dvojnásob. Neočekávejte tedy nadšení, když se mu sice vlídně, leč důsledně snažíte zabránit dělat to, co chce.
 
Klepněte pro větší obrázek 

Stáhnout plamínek
Výbuchy vzteku v samoobsluze, když vám nepřijde jako nejlepší nápad, aby Honzíček strkal do pyramidy konzerv s hráškem, je krajně nepříjemný... ale ze strany dítěte vlastně normální. Osmnáctiměsíční až dvouleté dítě se teprve musí naučit, že svět je sice velký, ale plný hranic a mantinelů. Stejně jako se to v jeho věku učily ty přemoudřelé paní, co ve frontě na pokladnu pobouřeně remcají: „Tohle mi moje děti nikdy nedělaly!“ Místo plácání přes zadek a přes ručičku „Cos to udělal“ – ostatně to je spíš divadlo pro ostatní okukující – „aféru“ nerozmazávejte. Uznejte pocity zlobila „Vím, že se ti nelíbí, že ti nedovolím kácet plechovky, ale to se prostě nesmí“ a snažte se odpoutat jeho pozornost běžnou nebo naplánovanou činností: „A teď jedeme ještě pro chleba a rohlíky.“
 
Rozzuřené dítě význam vašich slov sice možná ani nevnímá, zato registruje klid nebo neklid vaší reakce. A tím plamen jeho vzteku buď přiživíte, nebo naopak postupně stáhnete.
 
Uklidňovací taktiky
 
Žádná kázání – zjednodušujte
Dlouhé proslovy nemají význam. Pobíhající mrně v čekárně, na úřadě či v obchodě zpacifikuje vlídné a strohé: „Neběhej. Teď se drž u mě.“
 
Buďte blízko vedle něj
„Snižte“ se na jeho fyzickou úroveň – sedněte si k němu na bobek, nebo vedle něj na podlahu, aby vám vidělo do očí. Když ne něj mluvíte, pevně ho držte za ramínka.
 
Kouzlo možnosti výběru
Dítě zaujme, zaměstná, a tím i zklidní, když mu dáte v rámci možností vybrat. Pocit, že může přece jenom něco ovládat svojí vůlí, ho uklidňuje. Do této kategorie rozhodovacích pravomocí patří třeba: „Chceš si kousat rohlík už teď cestou domů, anebo to vydržíš?“
 
Objetí & teplá koupel
Na rozdováděné nebo rozběsněné dítě platí „doteková terapie“. Prostě je vezměte do náruče. Někdy ani to neplatí, bude se zuřivě svíjet a řvát. Jste-li doma, zachrání vás koupelna. Napusťte do vany TEPLOU vodu, dejte do ní oblíbené plovací hračky a dítě tam posaďte, buďte u něj a vyprávějte mu pohádku nebo zpívejte.
 
Bez plyšáka (hadráka) ani na krok
Určitě vám v krizových chvílích napomůže oblíbená hračka mrňouse. Zde je zkušenost maminky Simony Jafkové. „Sice jsem si připadala trochu jako blázen, když mi z tašky – ať jsem šla s Bertíkem kamkoli – čouhal látkový jezevčík, ale bez něj bych ho nezvládla. Autíčka a minizvířátka v kabelkách jsou poznávacím znamením matek batolat.

Text: Jana Trnková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře