Batole dobře mluví díky... dobrému začátku

A ten je totožný s okamžikem, kdy se vynoří na svět z matčina břicha. Proto nic neodkládejte.
Batole dobře mluví díky... dobrému začátku
Hned zkraje disponujeme jednou obrovskou výhodou, ze které se dá vycházet: Nemluvně má zájem o lidský hlas a přirozenou snahu poslouchat a soustředit se, když někdo mluví, vrozený.

I. STUPEŇ:
 
Kojenecká přípravka
Pro vývoj dětské řeči je zcela zásadní období plné mluvení a naslouchání, i když velká většina mrňousů do svých prvních narozenin nevydá z úst jediné srozumitelné slovo. Jenže ono musí napřed hodně poslouchat a porozumět, a až teprve potom je schopné produkovat vlastní smysluplná slova. V mateřství mají největší cenu ty věci, jejichž efekt je znát až později – tedy hodiny zpívání a povídání si s dítětem.
 
0–3 měsíce:
Reakce na mámin hlas
 
Co se očekává
Miminko slyší maminčin hlas a za jeho zvukem se otáčí. Když je spokojené, vrká, brouká si. Když je nespokojené, umí brečet „různými styly“, podle kterých cvičené mámino ucho pozná, jestli má hlad, nebo ji jen tak přivolává.
 
Jak dítě podporovat
Čím víc na něj mluvíte nebo mu zpíváte, tím lépe, i když obsahu zatím nerozumí. Mluvte blízko něj i s partnerem nebo babičkami a dědečky. Kojenci dělá dobře maminčin hlas a úsměv, z jejího hovoru s dalšími osobami se učí vnímat jiné hlasy. Mělo by mít ovšem pauzy (spánek k odpočinku a „vstřebávání“ nestačí).
 
4–6 měsíců:
Už umí souhlásky b, p, m
 
Co se očekává
Miminko vydává zvuky „b“, „p“, „m“ a dokáže si už cíleně vynutit reakce okolí speciální naléhavou „hlasovou produkcí“. Jde o první rozumově řízené dovolávání se pozorování.
 
Jak dítě podporovat
Půlroční miminka milují, když si je drží máma blízko obličeje, aby se jí mohla koukat do očí. Zřetelně vnímají matčin úsměv. Mluvte na ně a také napodobujte, když dítě brouká. Mimino vás odmění velkou spokojeností a také snahou vás napodobit.

6–9 měsíců:
Zábava se zvuky
 
Co se očekává
Kojenec si hraje se zvuky a spojuje slabiky. Rodiče se někdy mylně domnívají, že už mluví, protože některá spojení připomínají slova jako „bababa“ nebo „tatata“. Velmi citlivě reaguje na to, když z matčiných slov vnímá hněv. Instinktivně rozlišuje rodičovské špatné a dobré nálady.
 
Jak dítě podporovat
Teď už byste se mu měli opravdu intenzivně věnovat pravidelnými komentáři a hrátkami. Povídat si s ním o hračkách (Koukej, kdo s tebou hajá, méďa. A koukej jak je chlupatý...), doprovázet jakoukoli činnost a manipulaci s ním popisem toho, co děláte (Ták a teď natáhneme dupačky na nožičky, přetáhneme je přes bříško...). Děti v tomto věku rozchechtávají hry typu: „Udělej kuk“ nebo „Vařila myšička kašičku“, zvlášť když je spojíte s pohyby. Rozvíjíte ho i otázkami: „Kde je táta? Kde máš nožičku?“

9–12 měsíců:
Už něčemu rozumím
 
Co se očekává
Dítě, na které dospělí dostatečně mluvili, začíná v devíti měsících rozumět jednoduchým slovům. Když se zeptáte „Kde je máma?“, podívá se na vás, případně i ukáže. Chápe význam slova „ne“, zvlášť když je spojeno s gestem vrtění hlavy. Gesta vůbec pro něj mají velký význam. Například když se na vás podívá a zvedne ruce, jasně vyjadřuje, že chce z postýlky ven. Jindy vám podá hračku, protože si s vámi chce hrát. V tuto chvíli je ve fázi, kdy víc rozumí, než je schopno slovně vyjádřit. (A někdy ho ta nemohoucnost rozčiluje.)

10–11 měsíců:
Tehdy si už miminko uvědomuje, že se použití nějakého zvuku vztahuje k určitému předmětu. Může mu ale ještě nějaký ten den trvat, než se „rozhodne“, jaký zvuk má užít jako název. Například slovem „mů“ označí medvídka. Později medvídkovi říká „dan“, ale mamince je jasné, že myslí pořád tu stejnou hračku. „Nesmysly“, které používá, by dospělí měli brát vážně jako skutečné slovo, pokud je jasné, co jím dítě označuje. Smyslem řeči je přece dorozumívání. Když máma ví, že chlapeček výrokem „gig“ míní autobus, znamená to, že s ní mluví.
 
Jak dítě podporovat
„Ukaž, kde máš uši? A kde máš zadeček?“ Dotkně te se uší, dotkněte se zadku jednou dvakrát a bude to dělat samo. Schovávejte hračku pod peřinku, zatímco se dívá a pak mu ji pomáhejte najít. Tohle mrňousky v necelém roce náramně baví a jsou ještě šťastnější, když s nimi jejich radost sdílíte. Velmi rádi ukazují na nějakou věc nebo ji podávají a očekávají, že o ní budete mluvit. „Ty jsi mi dal své autíčko? To je ale krásně zelené a jaká má vepředu světla...“ Jeho mozeček všechno zaznamenává.
 
Klepněte pro větší obrázek 

II. STUPEŇ:
 
Batolecí školička mluvení
V tomto období se slovní projevy batolat diametrálně liší. Některé batole je v patnácti měsících na úrovni dvouletých dětí, jinde je to naopak.

12–15 měsíců:
Víc rozumí, než řekne
 
Co se očekává
Batole v tomto období umí říct dvě až čtyři slova, ale rozumí přibližně dvaceti pěti. Na požádání podá hračku, umí vyjádřit, co od vás chce i beze slov tím, že se na věc podívá, natáhne po ní ruce nebo brouká. Svoji rodinu baví tím, že začíná pojmenovávat okolní svět nedokonalými, vlastními termíny. Ukáže na vlak a řekne „húú“, starší bratr (ve skutečnosti se jmenuje David) je „Ďod“ a mámě říká „má“. Návštěvník zvenku mívá občas pocit, že se octl u mimozemšťanů – nejbližší mrňouskovi rozumí, on je ovšem zcela mimo.
 
Jak dítě podporovat
„To je hrníček. To je Tomíkova čepice. To je dům. To je deštník.“ Mluvte s ním o všech věcech, které držíte v ruce nebo je společně vidíte. Pokládejte mu otázky. „Kdo to tu běží? Ano, správně, pejsek.“ A odměňte jej projevem nadšení, když věc pojmenuje správně. Čtěte mu jednoduché pohádky z obrázkových knížek a nuťte jej, aby se snažilo obrázky pojmenovávat... Komentujte svět: „Hele, to je veliký strom. A co na něm roste? Zelené lístečky...“ Čím víc se mu teď budete věnovat, tím víc se vám odmění.

15–18 měsíců:
Složitější gesta
 
Co se očekává
Batole už nejen ukazuje, ale zvládá i složitější gesta a slova, když po vás něco chce. Chytne mámu za ruku, ukáže na rohlík na talíři a řekne „papu.“ Nebo podá kabátek, ve kterém s ním chodíte na procházku, a řekne „pápá“, čímž jednoznačně ukazuje, že by se rádo proběhlo.
 
Jak dítě podporovat
Nechte mu dost času, aby se „vymáčklo“, co vlastně chce. Dítě například přijde, kroutí se a snaží se vám sdělit, že chce nočník. Tady netrpělivost typu „Aha, ty chceš kakat, tak rychle“ vyloženě škodí. Místo toho se ho ptejte na různé věci způsobem, aby nemohlo jen pokývat nebo zavrtět hlavou, případně odpovědět jednoslabičně. I když je jasné, že potřebuje na záchod, zeptejte se: „Tebe bolí bříško, nebo chceš kakat?“ A když odpoví kakat, rozviňte to: „A víš, kde je nočník? Honem pro něj poběžíme spolu.“ Děti v tomhle období zbožňují hry „na jako“. Jdeme spolu vařit oběd, šáša chce ale také. Může nám pomáhat?“
 
2–3 roky:
Vývoj mílovými kroky
 
Co se očekává
V tomto období probíhají v hlavičce dítěte bouřlivé procesy. Hraje samo se sebou smyšlené hry... V souvislosti s jeho duševním vývojem se dostavují dosud největší pokroky v mluvení. Nemusí přicházet posloupně, jde o skoky. Jeden týden říká jednoduché věty a následující nás šokuje jejich složitostí a je schopné vám říct, jak se jmenuje celým jménem.
 
V průměru ale platí, že batolata v tomto období spojují víc slov dohromady a tvoří jednoduché věty, odpovídají na jednoduché otázky. Vyvinutější batole už specifikuje. Ve dvou a půl letech už zvládá odpovědět na složitější dotazy.
 
Jak dítě podporovat
Podporujete jej jakýmkoli dialogem. V tomto období je dítě doslova jako savá houbička – vstřebává všechny vjemy. Naučí se svoje jméno i místo, kde bydlí, má rádo, když se s ním bavíte o počtu a tvarech věcí, na které ukazuje. Má rádo hádanky. Když si s ním „čtete“ obrázkovou knížku, chtějte, aby vám vyprávělo příběh. Můžete jej směrovat navigačními dotazy. Dvou- až tříleté děti mají často vyřídilku doma, ale „venku“ mlčí jako zařezané.
Mluvení podporuje čtení pohádek a básniček a samozřejmě mají velkou výhodu batolata se staršími sourozenci. Ti je „táhnou nahoru“.
 
Nepoměřovat!
„Ukecané“ děti jsou zdrojem pýchy – brzké mluvení je přece důkazem inteligence. Naproti tomu chlapeček nebo holčička, kteří ještě ve dvou letech víc ukazují, než pojmenovávají, vzbuzují podezření, že mají delší vedení nebo že se jim rodiče dostatečně nevěnují... Ten druhý případ nemusí být pravda, protože v tom, jak brzy dítě mluví, může hrát roli i genetická dispozice – zeptejte se prarodičů v kolika letech začala mluvit maminka nebo tatínek dítěte a hned budete doma. Svou roli sehrává i to, jestli jde o chlapečka nebo holčičku, chlapečci bývají na mluvení línější.

Kdy se začít znepokojovat
Pokud máte čisté svědomí, s dítětem si povídáte, jak je nejvíc možné, znepokojovat byste se měli začít kolem třetího roku. Pokud tříleté dítě nemluví, říká jenom slabiky nebo jeho slovní zásoba obsahuje pouhých třicet slov, už se dá hovořit o opožděném vývoji. V tuto chvíli překousněte smutek nebo stud a rozhodně navštivte odborníky. Čím dříve, tím lépe – posledními okamžiky pro začátek logopedické péče je totiž věk okolo pěti let. Prostě než dítě nastoupí do první třídy.
 
Text: Jana Trnková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře