Batole a sourozenec: Konec výsad jedináčka

Na druhé dítě jste se těšila jako malá a malovala jste si, jak váš dosavadní jedináček bude nadšený, že má doma sourozence. Jenže teď vypadá, že šťastný není ale vůbec. Nevěšte hlavu, ono se to podá…
Batole a sourozenec: Konec výsad jedináčka
Každé dítě je samozřejmě jiné, ale srovnat se s tím, že se náhle o pozornost svých nejbližších musí dělit s „nějakým“miminem není jen tak. A dá to zabrat většině dětí tak náhle odsunutých na druhou kolej. I ten nejhodnější mrňous se může začít náhle chovat jinak, aby se vyrovnal s bolestí, že už není číslo jedna. A není to znak sobectví nebo špatného charakteru, je to jen prostá obrana malého človíčka.
 
„Když se narodil Tomáš, byly naší Marušce dva roky. Už když jsem malého čekala, vyprávěla jsem Marušce o bratříčkovi, aby se na něj těšila. A zdálo se, že se opravdu těší. Ovšem když jsem se vrátila z porodnice s miminkem, bylo všechno jinak. Dřív tak veselá Maruška byla najednou zamlklá, špatně spala, často bezdůvodně brečela, nechtěla jíst a hlavně nechtěla být s Tomáškem ani v jedné místnosti. Kdykoli jsem kojila, ostentativně odcházela z místnosti. Trvalo skoro půl roku, než se vše vrátilo k normálu. Ale dalo nám to zabrat,“ svěřuje se čtyřiatřicetiletá Františka Weberová z Náchoda.
 
Připravit na sourozence se u malých dětí nedá
Chování její dcery ale bylo naprosto normální. I když se jí maminka snažila připravit na příchod sourozence do rodiny, dvouletá holčička byla nakonec z narození sourozence zmatená. „Dítě v tomhle věku si ještě nedokáže vysvětlit velkou změnu v rodinném rytmu. Svého sourozence, se kterým si navíc nemůže hrát, musí být zticha nebo matce s péčí o něj pomáhat často bere za vetřelce. Nepříjemného vetřelce, který mu sebral mámu. A takovému je třeba se pomstít. Způsob pomsty pak závisí na naturelu i věku dítě,“ vysvětluje psycholožka Marta Boučková a dodává, že i když se rodiče sebevíc snaží, nelze batole na příchod sourozence v podstatě připravit, protože tuto informaci prostě neumí spracovat, neví, co si pod pojmem bratříček nebo sestřička představit.
 
Agrese
Jinou zkušenost má Agáta Lohniská z Vlašimi: „Chtěli jsme mít děti s co nejmenším věkovým rozdílem, aby si opravdu rozuměly a měly mezi sebou blízký vztah. Sára se nám tedy narodila, když bylo Martinovi rok a tři čtvrtě a to co následovalo příštích sedm měsíců bych nepřála snad ani nepříteli. Martin byl vždy velmi temperamentní dítě, ale po narození Sáry se z něj stal agresivní ukřičený kluk, který dělal jen samé naschvály. Jak jsem nechala malou chvíli bez dozoru, už se drápal k ní do postýlky, kroutil jí ruce, kousal ji, snažil se jí bít a jednou ji dokonce shodil z přebalovacího pultu, naštěstí jsem byla jen krok od něj a stačila malou chytit.“
 
To že se někteří starší sourozenci chovají k těm „novým“ agresivně nutně neznamená, že máte doma zlé dítě. Jen je to prostě jeho způsob vyrovnání se s novou situací. Takové – většinou živější a temperamentní dítě rozhodně nechce miminko zranit, ale dává najevo tak svůj postoj. Bohužel trochu bolestný způsobem. Podle psychologů je třeba takovému dítěti dávat najevo lásku, pochopení a věnovat mu pokud možno každou volnou chvilku. Což je ovšem velmi náročné na nervy, takže pokud občas prostě „ujedete“, nic si nevyčítejte. Svému potomkovi se snažte vysvětlit (pokud jste to fakt přehnali, tak i omluva je na místě), že vaše nepřiměřená reakce byla pro změnu odpovědí na jeho chování. Že vás to mrzí a rozhodně ten křik nebo výprask neznamená, že ho už nemáte rádi.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Já jsem taky mimimo!
Byla jste pyšná, že vaše holčička nebo kluk byli nejšikovnější z okolí. Od roka už jsou bez plen, najíst se umí jako dospělí a mluví tak, že vám ostatní matky na hřišti jen závidí. Tedy záviděly. Až do doby, než se doma objevilo miminko a z vašich „nejšikovnějších dětí na světě“ jsou najednou mrňata, co žvatlají, vyžadují pleny (když ji nedostanou, tak to samozřejmě pustí), předstírají, že neví, co je lžíce a chtějí zase kojeneckou flašku na pití. Že to znáte?
 
„To bývá nejčastější projev při narození sourozence. Některé, zvláště malé děti do tří let mohou na narození sourozence zareagovat tzv. vývojovým regresem. To znamená, že dovednosti, které dítě bezpečně ovládalo, jakoby „zapomene“. Začne se například pomočovat a je nutné mu opět dávat pleny nebo odmítá mluvit, jíst z talíře lžící a vyžaduje krmení. Chce prostě dělat všechno jako malý sourozenec, na kterého prostě žárlí. Upoutává tak na sebe pozornost. Pokud mu jí dáte dostatek, miminkovské projevy zase brzy odezní,“ vysvětluje PhDr. Marta Boučková.

Bože, co si počnu?
…zoufá si většina rodičů, jejichž starší děti vnímají sourozence jako konkurenta a „zpříjemňují“ rodinný život, jako se dá. Jednoznačná rada bohužel neexistuje, jediné, co dříve nebo později zabírá, je láska. Lakonické a stokrát omleté? Ale pravdivé. Laskavé zacházení zmůže ve finále víc než vařečka, nadávky a výčitky typu: Ty snad nejsi ani moje dítě. „Nejsem zastánce zbytečného rozmazlování, ale na druhou stranu v době narození dalšího potomka ho vzhledem k tomu staršímu dítěti rodičům přímo doporučuji. Alespoň v prvních týdnech. Aby vědělo, že není na druhé koleji, že ho rodiče pořád milují. Takže nezlobit se na něj, nevylévat si zlost z nevyspání a vycházet mu vstříc jak jen to jde. Pochopitelně ne tak, že dostane hračku za deset tisíc. Ale tak, že se mu budou rodiče věnovat, chodit s ním do kina, do zoo, prostě dělat, co má rádo. A ještě jednu věc všem radím. Aby o budoucím sourozenci dítěti řekli včas. Odložit tuhle novinu až po narození miminka by mohlo přinést velký stres a mít pro jeho vývoj závažné důsledky,“ doporučuje pediatrička MUDr. Alena Bohdanecká.

Kdy hledat pomoc odborníka?
Většina dětí se s narozením mladšího sourozence velmi rychle vyrovná, zvláště pokud má vaši dostatečnou podporu a pozornost. Takže, ač je to složité, snažte se držet nervy na uzdě a staršího trochu rozmazlujte. Někdy ale bohužel ani laskavá náruč nepomůže a pokud zvláštní projevy vašeho dítěte trvají dlouho, je dobré obrátit se o pomoc k odborníkovi. Nejprve zajděte za svým pediatrem, který vám poradí nebo případně doporučí některého z dětských terapeutů. A kdy nastává ta práva chvíle?
 
Pokud se u staršího sourozence objeví reakce velmi neobvyklé nebo nebezpečné pro něho či okolí.
 
Jestliže má dítě psychosomatické potíže - dlouhodobě odmítá jídlo, nespí, je náhle melancholické a má problémy se stolicí (některé děti stresem zadržují kakání).
 
Když projevy zvláštního chování trvají u dítěte déle než půl roku (šest měsíců je podle odborníků hranice, kdy se dítě postupně vyrovná s bratříčkem nebo sestřičkou).

Text: Eliška Zikmundová
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře