A už víte, jak se bude jmenovat?

Tak zní většinou první reakce na zveřejnění vašeho sladkého tajemství. Nejde totiž vůbec o maličkost. Jméno je nedílnou součástí osobnosti…
A už víte, jak se bude jmenovat?
Když se budete držet striktně doporučení z internetu a různých chytrých článků, dojdete k názoru, že na potomka budete nejspíš pokřikovat „Hej ty, pojď sem!“ A že Indiáni byli mnohem chytřejší než celá slavná evropská civilizace, když nejdřív počkali, jak se klučík nebo holčička projeví, a až poté mu vybrali jméno na míru povahy či vizáže. Rad najdete všude na kila, chvílemi i bohužel protichůdných.
 
Jméno by nemělo být příliš ovlivněné módní vlnou. Deset Honzíků a šest Adélek v jedné třídě není zrovna ideální. Dítě si může připadat tuctově. Jenže:
Co je netuctové a zároveň ne příliš výstřední jméno? Realita je ještě košatější. „Řekla jsem si, že příjmení Veselý, má poměrně hodně lidí, a tak nebude od věci, když zvolím zlatý střed: neobyčejné, ale ne úplně neobvyklé,“ svěřila se internetu se svým hledáním Michaela Veselá. A jsme u prvního zádrhele: Co to je: „neobyčejné, ale ne úplně neobvyklé jméno?“ Netuctovost může spláchnout módní vlna vyvolaná médii: Před filmem Adéla ještě nevečeřela patřily „Adušky“ více méně k výstřelkům a relikviím slečen z prvorepublikových lepších rodin. Poté se stalo jedním z nejfrekventovanějších dívčích jmen. Pokračovat bychom mohli vítězstvím českých hokejistů v Naganu v roce 1998 a rozšíření jména Dominik.
 
Na každé jméno se najde nadávka
Ale zpět k paní Veselé. „Na papíře defilovalo několik jmen, která jsemv tíze zodpovědnosti konzultovala s několika lidmi. Hlavně však s dětmi, vždyť právě děti pak budou vymýšlet případné posměšky. A já chtěla vybrat jméno, na které posměšek neexistuje. Cha! Existuje. Na každé!“
 
Jménu dává význam jeho nositel
Urostlý Metoděj Motyčka zní komicky v telefonním seznamu, ale sladce a roztomile slečně, která se do „Metáčka“ zamilovala. A naopak neutrální Lenku nebo Pavlu zlé mstivé intrikářské nositelky promění v lidech, kterým ublížily, ve sprosté slovo. Příkladem totální „popravy“ jména je před druhou světovou válkou i v Čechách tolik oblíbený Adolf.
 
Souznění s příjmením je důležité, ale co osobnost?
Nováci, Novotní, Svobodové nebo Moravcové jsou na tom výrazně lépe než rody jménem Pomeje, Pobříslo nebo Mrkvička. Henriete Nováková zní méně řekněme výrazně než Henriete Mrkvičková a herečkou Aňou Geislerovou zpopularizovaný Bruno Svoboda než třeba Bruno Pomeje. Potíž je v tom, že nevíte, jestli vaše dítě bude sebevědomý extrovert hrdě nesoucí kombinaci Oliver Chrt nebo nejistá plachá introvertka Běla Cikánová, Bára Divá či Anděla Čertová. A to se ještě holčičky mohou utěšovat, že se při troše štěstí z pasti svého jména vyvdají. Syn současného premiéra Nicolas Topolánek nebo syn jistého pražského manažera Lev Harth to mají navždy!
 
Jméno s tradicí: úcta, nebo manipulace?
„Strašně se mi nelíbí jméno Miloš, i když se tak jmenuje můj muž. Když jsem otěhotněla a mělo to být první vnouče v rodině a tchán – Miloš, jak jinak – okamžitě rozhodl za mne. Začal vykřikovat, že Miloškovi nejmladšímu snese modré z nebe. Nesnáším manipulaci, a tak jsem si postavila hlavu. Prohlásila jsem, že moje dítě se tak jmenovat nebude, i kdybych se měla rozvést. Celých devět měsíců na toto téma probíhaly vzrušené diskuze, manžel se vztekal, tchán se mnou nemluvil. Kdybych nebyla do dodržení rodové tradice tak tlačena, možná bych i ustoupila, ale takhle jsem to brala jako zásah do své rodiny. Naštěstí se narodila holčička, u té mi nikdo žádné jméno nevnucoval a problém se vyřešil sám od sebe.“ Zavzpomínala Hana Pečínková na poněkud výbušnou atmosféru spojenou s výběrem potomkova jména (později narozený syn se nakonec jmenuje Adam a dnes je mu třináct).
 
Klepněte pro větší obrázekJméno s osobním příběhem a rodinným tajemstvím
Některá jména v sobě nesou emoce a hluboce skryté významy a příběhy, jejichž smysl chápe jen samotná rodina. „Byla jsem strašně dopálená, že mi rodiče dali jméno Vojtěška. ‚A brácha se jmenuje Jetel, ne?‘ pošklebovali se mi spolužáci. Co bych dala za neutrální Janičku, kterých bylo ve třídě pět!“ vzpomínala jedna moje spolužačka, která se v záplavě Janiček a Haniček vyjímala, jako kdyby se z minulého století přenesla pomocí stroje času.
„Jednou, to mi bylo třináct čtrnáct, jsem poněkolikáté doma vyváděla. Až to máma nevydržela, vytáhla starou krabici a ukázala mi fotku jakéhosi pána: To byl Vojtěch, první manžel tvé babičky. Za heydrichiády ho popravili. Babička se po válce znovu provdala za tvého dědečka a narodila jsem se já a teta Jitka. Celý život ale byla smutná. Když ses měla narodit, těžce onemocněla. Dostala si jméno po muži, kterého milovala, a dostala si ho proto, aby měla babička motivaci k životu. Udělala jsejí tím nesmírnou radost a opravdu se na chvíli vzchopila.“ Dnes je Vojtěška na své jméno pyšná a dceru pojmenovala také tak. S tím rozdílem, že jí důvody, sotva z toho dítě mělo rozum, pro jistotu vysvětlila...
 
Co z toho všeho na závěr vyplývá?
Každé jméno je krásné nebo škaredé podle toho, kdo a jak je vysloví – říkávaly moudré babičky a měly jako obyčejně pravdu. Velmi často se tak stává, že si nás jméno pro dítě najde samo. Prostě to tak najednou vyplyne. Koneckonců v Čechách zatím nežije osoba, které by někdo nějaké jméno nikdy nevybral...
 
Pravidla správného výběru jména
Nemělo by ale být ani příliš extravagantní. Nevíme totiž, jestli dítěti permanentní vyčnívání v kolektivu nezačne vadit. Může se stát i terčem posměchu.
 
Mělo by souznít s příjmením. Některé kombinace totiž připomínají rodičovskou pomstu za nechtěné početí. William Tlučhoř, Mercedes Hníková, Sněženka Škrabánková.
 
V kombinaci s příjmením by navíc nemělo být příliš dlouhé. Než si malá Alexandra Vagenknechtová podepíše sešit, vyučování skončí. (Navíc se na dítě, které se neumí na konci první třídy bezchybně podepsat, pohlíží jako na méně chytré.) A když Alexandra vyroste, bude plakat nad každým úředním formulářem.
 
Mělo by být snadno vyslovitelné a předem by se mělo počítat i s eventuální jazykovou vadou nositele. Ráčkující Oldřiška Řandová nebo Roman Rejlek prožijí v logopedických poradnách nejedno trauma.
 
Jméno by mělo sedět k typu dítěte. Urostlý tatínek házenkář může předvídat, že jeho dcera nejspíš nebude měřit metr padesát. Když se z roztomilého batolátka Andělky stane metrosmdesát vysoká Anděla s nohou čtyřiačtyřicítkou, asi mu příliš srdečně nepoděkuje.
 
A také není zrovna vhodná přílišná exotika. Pouštní bouři chtěla svého času odebrat rodičům sociálka. Pokud se vrhnete na jméno „jinak píši, jinak vyslovuji“ à la Charlotte, bude muset vysvětlovat výslovnost (a věřte, že se i v dnešní době najde dost těch, co nevědí, že se Ch vyslovuje jako Š).
 
A jméno by se také mělo líbit... Partnerovi, babičkám, případně ctít rodové tradice. 
 
Regulace jmen v Čechách zákonem
Vyhláška č. 301/200 Sb., o matrikách §18 chrání děti před příliš kreativními nebo vtipnými rodiči, aby se synové nejmenovali třeba Vinetů Řehák nebo Tatramatka Kavanová, a dále:
 
Zapsána mohou být dvě jména, ovšem nesmí být stejná (např. Eva Eva Malá; něco jiného pochopitelně je, Eviččinou kmotrou je Eva, to pak ale není úřední).
 
Pouze dítěti, které není občanem České republiky a jehož rodiče nemají státní občanství, může být zapsáno více jmen.
 
Nelze připustit zápis jmen zkomolených, zdrobnělých nebo domáckých (místo Jana třeba Jéňa nebo Honánek), výjimkou potvrzující pravidlo je zavedená zdrobnělina Vendulka.
 
Rovněž není přípustné, aby osobě mužského pohlaví bylo dáno ženské jméno a naopak.
 
Dítě s českým státním občanstvím nemůže mít jméno neosobní (tzn. označení věcí, dnů apod.).
 
V jedné rodině nemohou mít stejné jméno žijící sourozenci.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře