Antibiotika ano, nebo ne?

Máte pocit, že je doktoři dítěti cpou nesmyslně často? Jenže stavte pocity laika proti lékařské autoritě! Zeptali jsme se na nezávislý názor naší stálé spolupracovnice a pardubické lékařky Maji Stříteské.
Antibiotika ano, nebo ne?
Dítě onemocní. Má horečku, kašle – měl by mu lékař rovnou nasadit antibiotika?
Ve většině případů pro to není důvod. Drtivá většina onemocnění horních cest dýchacích totiž začíná jako viróza, tedy virová infekce. Bakterie sama žije často na sliznicích a nepronikne do nich, nemá tak účinné mechanizmy k průniku jako má třeba virus. Takže bakterie nasedá až na něčím poškozenou sliznici, je až „druhá v pořadí“, která zdravou sliznici napadá. Nejčastěji tedy pronikne po viru nebo do nějak jinak (třeba chemicky, termicky) poškozené sliznice. Virus je daleko průbojnější, bakterie „využívá“ jeho bitevní pole – tedy virem poškozenou sliznici k průniku do tkání. Viróza k „poničení“ sliznic potřebuje několik dní (3 až 4 dny minimálně). Pokud se ale podaří virózu „ukočírovat“, nemusí se ani bakterie dostat ke slovu.

Někdy lékař doporučuje dva tři dny počkat, jestli se onemocnění nezlepší a teprve potom, že nasadí antibiotika. Neztrácí se tak zbytečně čas?
Není důvod spěchat. Na virózu antibiotika stejně nezaberou. Je rozumnější sledovat vývoj onemocnění, podávat léky na snížení teploty, potlačení zánětu, léky k ulehčení odkašlání a zkapalnění vazkého hlenu, léky k potlačení patologických alergických pochodů. U dětí jsou velmi časté, jsou spouštěči chronických potíží – chronických kašlíků, zahlenění, často se opakujících infekcí).

Je lepší brát antibiotika po čtyřech hodinách nebo třeba po šesti?

To závisí jen na druhu a dávkování antibiotika, které dítě dostane. Některá jsou s dávkováním po 4, jiná po 6 až 8 hodinách, jsou i antibiotika po 12 hodinách. Na účinnosti tím žádná z nich, pokud jsou správně zvolena, neztrácejí, všechna by měla „zabrat“ do 48 hodin.
 
Obvykle se antibiotika předepisují na pět až sedm dní. Někdy se stává, že když se stav dítěte nelepší, dostane třeba i tři dávky za sebou. Jak dlouho a jak často po sobě je vhodné dítěti antibiotika naordinovat?
No to je právě někdy trochu ta smůla, že antibiotika dostane třeba zatím jen na virózu, hned na začátku onemocnění, kdy často vypadá nejvíc zuboženě. Lékař je tak pod tlakem jak klinického stavu dítěte, tak vyplašených rodičů a sáhne „raději“ po antibiotikách. Pak se může stát, že po doběhnutí virózy, tedy po těch 7 až 10 dnech, v některých případech teprve pomalu dojde k nástupu bakteriální fáze. Ta může v plné síle nastoupit až po klesnutí hladin antibiotik v těle, tedy třetí čtvrtý den po jejich dobrání. Některým dětem se podávají antibiotika preventivně už při viróze, především u jinak navíc nemocných dětí. Úplně se tak likviduje možnost, že by mohlo dojít k bakteriální superinfekci hned po viróze, která by malého chronického pacienta zbytečně zatížila.
 
Troje antibiotika po sobě? To se moc často nestává. Dvoje, to se stát může. Ale často je to spojeno i s nízkou spoluprací ze strany rodiny, bohužel. Dítě se „oklepe“ z nejhoršího a už se s ním počítá skoro jako se zdravým, i když bere antibiotika teprve třeba čtvrtý den. To je hodně ošemetné, především u dětí, u kterých se antibiotiky pokrývá ještě virová fáze onemocnění horních cest dýchacích. Rodiče pak zdánlivě zdravé dítě vracejí brzy do kolektivu, kde mají poničené sliznice velkou šanci „chytit“ nějakou bakteriální infekci.

Říká se, že antibiotika v pilulkách zatěžují žaludek, navíc dětem rozhasí mikroflóru. Neexistuje šetrnější a účinnější forma?
Existuje, ale ta je určena jen pro „horší“ případy. Je zbytečné zatěžovat dítě injekcemi, většina z nich je navíc nemá v oblibě. Samozřejmě, pokud dítě vše vyzvrací – tedy i antibiotika – je nutné je hospitalizovat a podávat mu je injekční formou. Pokud spolu s antibiotiky či při jejich dobírání bere probiotika a prebiotika, většinou se stav sliznic zažívacího traktu rychle upraví. Záleží také, jaká antibiotika dítě dostává. Po penicilinu je méně dysmikrobií střeva než třeba po kombinovaných antibiotikách.

Když antibiotika nezabírají, nebylo by dobré nějakým vyšetřením zjistit, v čem je problém?
Antibiotika zabírají velmi dobře, jsou-li předepsána správně a na správnou dobu. V tomto ohledu je skoro nejhorší předepsat antibiotika jen „pro případ kdyby“ a brát je méně než 7 dní. Tak vzniká nejvíce rezistencí (odolností) bakterií na antibiotika – tedy stavů, kdy si bakterie proti nim vytvoří účinnou obranu a ta pak podruhé nemusí u dítěte zabrat. Bohužel se s tím někdy setkávám i dnes – při viróze dostane dítě nedepotní antibiotika třeba jen na 4 dny. Takovým poddávkováním zabijete většinu těch špatných bakterií, už jste skoro před cílem, ale přestanete je vybíjet. Pár jich přežije a ty už si zapamatují, co je chtělo zabít a hned začnou dumat, jak se příště ubránit a ony to ty mršky i často vydumají. Podruhé už tahle antibiotika na tu samou bakterii zabrat nemusí. Od minule si totiž vytvořila svoji strategii, jak přežít. Takže platí zásada: Pokud dávám antibiotika, musím vědět, proč a na co a za tím si stát, tedy antibiotika vždy minimálně na 7 dní, často spíše na 10 dní. Nedávám je na virózu, ale na bakteriální zánět, který tělo nezvládne zastavit samo, nebo mu hrozí různé komplikace.
 
A co děti, které jsou na některé typy antibiotik alergické? Existuje nějaká možnost i pro ně?
Nejčastější antibiotika jsou stále ta penicilinové řady, a to je dobře. Nechtějte hned „lepší“, kombinovaná antibiotika, tím si jen zaděláváte na to, že pak už – pokud by zánět pokračoval dál – nebude moc na výběr. Nejlepší třeba při banální bakteriální angíně jsou stále peniciliny a až v druhé volbě jiná antibiotika. Pokud je dítě alergické na penicilin, dostane třeba erytromycin.

Když se některým rodičům zdá, že antibiotika zabrala, přes veškerá varování lékaře je po čtyřech dnech vysadí, protože nechtějí je ani sebe zbytečně „zatěžovat“…
To je to nejhorší, co mohou pro své dítě udělat...

Původcem angín a jiných nemocí bývá často streptokok nebo stafylokok. Dokážou je antibiotika zdolat?
Naštěstí je ještě pokryje široká škála antibiotik, i když u stafylokoka je pár výjimek… Zjistí se podle výtěru z krku.

Miminka pilulku nepolknou, pro ně je určen především sirup. Často se stává, že ho vyplivují, a tak nedostanou celou dávku. Je to problém?
Sama mám dvouletou dceru a co do ní potřebuji dostat, i přes její nevůli, to do ní prostě dostat musím, i kdyby stříkačkou pod tlakem... Pokud dítě vše vyzvrací, musí přechodně do nemocnice na „kapačky“ – tam je zavodní a zároveň dostanou antibiotika v řádném dávkování.

Nejsou pro mimina vhodnější variantou antibiotika v čípku? Jak je do zadečku zavádět, aby to bylo pro ně co nejméně nepříjemné.
Čípky jsou pro určité druhy léků velice přínosné, pro antibiotika se čípkové formy nepoužívají, mají jinou kinetiku vstřebávání. Čípková forma je dobrá pro léky, u kterých potřebujeme rychlé vstřebávání, třeba při určitých akutních stavech...

Klepněte pro větší obrázek
 
7 zlatých pravidel
 
Když dítě onemocní, často zapomínáme na to, co by se mělo, a naopak, co by se nemělo. Znáte nejdůležitější zásady, jak bojovat s infekcí?

1. Po dobu nemoci nezatěžujte dítě infekcemi cizích lidí – zdržovat by se mělo jen v kruhu rodinném, nebo by mělo být v kontaktu jen s „prověřenými“ lidmi.

2. Klidné procházky na čerstvém vzduchu (se čtyřicetistupňovou by šel ven málokdo…) i s teplotou (dítě je jinak vcelku v pohodě, není malátné) nikomu rozhodně neuškodí, ba naopak. Je-li to ještě možné, dítě můžete vozit venku v kočárku či golfkách – vyvětrání bude dostačující a dítě se vám venku „neschvátí“. Procházka neznamená vypustit dítě na hřiště mezi ostatní děti nebo chodit s ním po nákupním centru, kde má hodně dospělých probíhající virózu, kterou třeba právě přecházejí. Zdravotní procházky dvakrát denně asi na hodinu jsou vždy prospěšné, raději se však s dítětem pohybujte „mimo civilizaci“.

3. Snažte se o to, aby bylo doma dost „vzduchu“. Často větrejte.

4. Pokud je dítě zahleněné výrazně, můžete nasadit třeba Fenistil kapky a nějaká mukolytika (třeba Mucosolvan sirup). Mukolytika dáváme ve dvou denních dávkách, ne na noc, to by se nikdo moc nevyspal…Fenistil kapky se mohou podávat ve 3 dávkách, především ráno a na noc (v noci hrozí především u malých dětí při zánětu horních cest dýchacích otoky hrtanu – laryngitida s typickým štěkavým kašlem a záchvatem dušnosti).

5. Při teplotě podávejte Nurofen sirup. Pokud se teplota blíží 40 stupňům a začíná opět stoupat po čtyřech hodinách od Nurofenu, můžete po čtyřech nebo šesti hodinách střídat Panadol a Nurofen. Každý z nich působí na teplotu či zánět jinou cestou, takže jejich střídáním v kratším intervalu, než je doporučeno u jednotlivých sirupů, nic nepokazíte. V takovém případě by dávkovací schéma mohlo vypadat takhle: Nurofen – po čtyřech hodinách opět stoupá teplota ke
40 stupňům – Panadol sirup – po čtyřech hodinách, pokud opět stoupá, tak Nurofen. Toto schéma stačí většinou použít během tzv. peaku (nejvyšší) teploty, který většinou nastoupí druhý až třetí den virózy a trvá zhruba dvanáct hodin. To, že u dítěte bude stoupat teplota, se většinou ohlašuje teplými spánky dítěte a přitom ledovýma ručkama a ploskami nohou (u dospělého více vyjádřeno zimnicí).

6. Nezapomínejte na „mechanické“ snižování teploty, koupele ve vodě o stupeň chladnější, potírání míst magistrálních cév (zápěstí, třísla, plus navíc čelo) mírně chladnější žínkou, octové ponožky atd.

7. Víte, že po doběhnutí onemocnění, dobrání antibiotik či výrazném zlepšení stavu dítěte trvá doba na zotavení sliznic minimálně 4 až 5 dní? Po tuto dobu je váš mrňous výrazně citlivý k jakékoli bakteriální superinfekci, takže pokud je to možné, měl by se po tuto dobu stýkat jen se zdravými známými!
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře