Aleš Háma: Syny jsem obrečel

Herec a moderátor Aleš Háma má doma takřka šestiletého syna Jáchyma, ke kterému přibyl letos na konci května Mikuláš.
Aleš Háma: Syny jsem obrečel
Máte za sebou čerstvý zážitek z porodu druhorozeného syna Mikuláše. Je v tom rozdíl, stát se otcem poprvé a podruhé?
Dojetí bylo úplně stejné. Když mi dal malého pan doktor do ruky, obrečel jsem to jako u narození prvního dítěte. Řekl bych ale, že trochu jiné bylo těhotenství. Možná to bylo dané i tím, že jsem měl teď o hodně víc práce, než když jsme čekali Jáchyma, ale druhé těhotenství jsem už neprožíval tak emotivně. Když čekala Gábina prvního syna, obletoval jsem ji a pořád jsem se jí ptal, jak se cítí a jestli něco nepotřebuje. Teď už jsme oba věděli, do čeho jdeme, nebylo to nové.

Jak jste manželce pomáhal při porodu?
Můj zásadní vjem z obou porodů je bezmoc. Chlap toho u porodu moc nezmůže, a tak jsem alespoň držel Gábinu za ruku a mluvil s ní. Při prvním si přála, abych jí četl. Možná že se mě chtěla zbavit, protože jsem ji otravoval zbytečnými otázkami. Neustále jsem se ptal, jestli nemá hlad a žízeň, jestli něco nechce, a ona měla přitom úplně jiné starosti. První časopis, po kterém jsem sáhl, byl Svět motorů. Četl jsem jí tedy srovnávací test dieselového a benzinového motoru u fiata.

A jaký byl porod Mikuláše?
Všechno probíhalo dobře, ale pak se najednou malému propadly ozvy, a tak šel nakonec císařem. Nikdo dodnes neví, proč se tak stalo. Pupečník byl v pořádku, všechno bylo, jak má být. Gábinu okamžitě odvezli na operační sál, byl to fofr. Najednou jsem zůstal sám a bál jsem se, aby všechno dobře dopadlo. Ale naštěstí asi za deset minut přišla sestřička, ať si jdu pro syna.

Jste rád, že máte dva kluky?

Do poslední chvíle jsme nevěděli, co to bude. Já říkal, že to buď bude princezna a my se o ni budeme s Jáchymem starat jako dva chlapi, nebo přibude třetí chlap do party a budeme mít doma malá kasárna. Když se narodil Mikuláš, říkala Gábina, že si aspoň pracovnu vymaluje narůžovo.

Myslíte, že vás otcovství nějak změnilo?
Jezdím divokou vodu, nedávno jsem po dlouhé době znovu seděl v kajaku. Sjížděli jsme v Rakousku horní tok Innu. Kdysi jsem na vodě riskoval, říkal jsem si, že se v nejhorším zabiju. Dneska vím, že mám dvě děti a musím se o ně postarat. Takže před kritickým místem loď raději přenesu a ten držkopád, který by mohl špatně skončit, si raději rozmyslím.

Vedle sjíždění řek vás baví rybaření. Už jste vzal někdy na ryby nebo na vodu staršího syna?

Na ryby jezdíme často, ale on ještě nemá tu trpělivost. Po deseti minutách začne tlouct prutem do vody. Postupně se to ale zlepšuje, mohlo by to časem jít. Na vodě jsme byli už několikrát. Naposledy jsme jeli Ohři z Lokte do Varů. Vody se nebojí, i když se loni topil. Byla to souhra nešťastných okolností. Byla bouřka, lítaly blesky a hromy a on spadl na Máchově jezeře do vody. Nikdy bych nevěřil, že uplavu dvě stě metrů kraulem. Naštěstí měl Jáchym vestu, protože zpátky už jsem nemohl ani já.

Letos začal chodit posledním rokem do školky. Líbí se mu tam?
Moc. Mají tam partu tří kluků. Sami o sobě jsou prý bezvadní, ale když se všichni sejdou, je to podle paní učitelky smrtící kombinace. A shodou okolností Jáchymovu učitelku Pavlínu učila moje máma na Střední pedagogické škole.

Přemýšlíte už o škole?
Určitě, i jeho pokoj v novém domě jsme už zařizovali pro školáka. Má tam větší stůl a židli. Jsem zvědavý, jak mu to půjde. Už umí trochu psát, sám se podepíše. Škola nám ale přinese jistá omezení. Hodně pracuju o víkendech, a tak jsme často jezdili na výlety s rodinou v týdnu. Až Jáchym nastoupí do školy, tak jednoduché to nebude.

Vedete Jáchyma ke sportu?

Dělá karate. Ne proto, že bychom z něj chtěli mít nejlepšího karatistu, ale aby vybil přebytečnou energii. Teď taky začal hrát ve školce florbal.

Je Jáchym komediant?

Je, ale nechci říkat, ten kluk je celý táta, jednou musí hrát. I když o hraní docela stojí a asi by ho to i bavilo. Ale já se tomu budu bránit zuby nehty. Dětské herectví nikam moc nevede, je to spíš o osobnosti dítěte. Ať mají kluci raději ty klasické dětské zábavy a až budou mít rozum, sami se rozhodnou, co je bude bavit.

Zdědily děti vaši podobu?
Když byl Jáchym malý, byl podobný na mého dědu. Ale teď mi připadá, že je to kopie Gábiny. A Mikuláš má zatím hodně moje rysy, dokonce i stejný tvar uší nahoře s plošinkou. Ale zatím mu neodstávají. Uvidíme, co bude dál.

Nechá vás malý vyspat? Pomáháte s ním manželce?
Dokud Gábina kojí, moc jí nepomůžu. Ale alespoň si ho denně beru po ranním kojení do obýváku, dám si ho na břicho, a on ještě dvě tři hodinky spí.

Neměl jste někdy chuť si to s manželkou vyměnit a jít na rodičovskou dovolenou?
Kdybychom měli dostatečný přísun peněz, vůbec by mi to nevadilo. Tuhle roli jsem si vyzkoušel i ve filmu. Režisérka Zuzana Zemanová mě před časem oslovila s nabídkou, jestli bych nehrál mladého doktora, který jde na mateřskou dovolenou, protože jeho manželka pracuje v reklamní agentuře a vydělává víc peněz. Natáčel jsem tehdy s malou Kačenkou, úžasným, voňavým miminkem. Když to skončilo, strašně jsem Gábinu přemlouval, abychom měli druhé dítě. Díky tomu máme teď Mikuláše.

A jak si miminko užíváte? Nemáte teď moc práce?
Teď přes léto jsem si po dvou letech trochu odpočinul. Předtím jsem natočil dva televizní filmy, v Karlínském divadle mi nabídli hlavní role v Producentech a v Limonádovém Joeovi a k tomu jsem ještě zkoušel muzikál Angelika. Do toho jsme postavili dům a přivedli na svět další dítě. Takže mám za sebou docela hektické období.

Pociťujete rozdíl mezi jedním a dvěma dětmi?
Je to hodně znát. Dneska mám pocit, že jedno dítě je tak trochu ozdoba. Když máte děti dvě, potřebujete všechno dvakrát, musíte mít velké auto, abyste se do něj vůbec vešli. A taky, jedno dítě vám vždycky někdo pohlídá, ale se dvěma je i tohle těžší.

Když jste na to narazil - pomáhají vám babičky?
Obě babičky mají jedničku s hvězdičkou. Tchyně bydlí kousek od nás, pomůže nám, když je potřeba. Moji rodiče žijí sice v Karlových Varech, ale zato si Jáchyma vezmou, kdykoli chce. Máma má na něj dost času, učí už jen na půl úvazku.

Jaký vztah mají kluci mezi sebou? Co Jáchym na malého říká?
Zatím si ho moc neužil. Celé léto cestoval, byl na táboře, na chalupě, na dovolené s babičkami. Když je doma, rád se s ním mazlí, má ho rád. Myslím si ale, že na něj časem začne trochu žárlit.

Když se narodí děti, manželé už na sebe nemají tolik času. Děláte něco proto, aby váš vztah nezakrněl?
Ano. My tomu s manželkou říkáme vztahová hygiena. Děláme si takové malé radosti, abychom věděli, že je všechno v pořádku. Že o sebe stojíme a že si jeden druhého vážíme. Máme teď míň peněz, protože jsme postavili dům, a navíc nám ukradli auto, a tak jsem Gábině za Mikuláše ještě ani nekoupil prstýnek. Ale zase jsem jí nechal na Smíchově vylepit veliký billboard. Jáchym namaloval celou naši rodinu i s prckem a přidali jsme tam nápis: „Gábi, děkujeme za Mikuláše. Aleš a Jáchym.“ Viselo to tam do konce července.

Ale to je lepší dárek než zlato. Co na to manželka říkala?
Měl jsem v plánu, že ji tam druhý den po vylepení povezu, ale všimla si toho náhodou sama. Jela tehdy s klukama do Motola na kontrolu kyčlí, a protože byla zácpa, proplétali se Smíchovem. Když stáli na křižovatce, odkud je ten plakát vidět, upozornil ji Jáchym: „Hele, mami, to je náš obrázek.“ Koukala prý na to tak dlouho, že na semaforu spadla třikrát červená. A pak si to šla ještě vyfotit. Vyšlo to samo ještě lépe, než jsem chtěl.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře