[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„O dítěti s ADHD není možné nevědět. Dítě nevydrží na jednom místě, je motoricky neklidné, je schopné pobíhat po místnosti a nedokáže tento stav ovlivnit. Je hlasité při vykonávání činností. Chrlí odpovědi, i když není na řadě. Jeho impulsivita působí až nerespektujícím dojmem pro jeho okolí. Vstupuje nezdvořile do konverzací, her, interakcí. V rámci školní třidy svým chováním omezuje, případně obtěžuje ostatní. Dalším projevem je významně snížená schopnost se soustředit jak u hry, tak při vykonávání stanoveného úkolu. Při konverzaci může působit nezaujatým dojmem. Děti s tímto syndromem častěji zapomínají své věci nebo povinnosti. Typickým znakem jejich emočního prožívání může být zvýšená úroveň úzkostnosti, frustrace. Snadno se rozčílí, nechají se vyprovokovat. Může se jim velmi neočekávaně změnit nálada,“ popisuje úvodem projevy ADHD Mgr. Petr Šobra, psycholog Akademie rodičovství.
Porucha se nejvíce projevuje u předškolních a školních dětí, období nástupu demonstrace poruchy souvisí s psychickým vyzráváním dítěte. Problém se častěji vyskytuje u chlapců než u dívek a rozvoj v některých případech souvisí i s genetickým zatížením.
„Pokud je v rodině nějaký člen - rodiče či sourozenec s ADHD, je riziko diagnózy vyšší tři až pětkrát. Riziko zvyšuje i nízká porodní váha dítěte a deprivace v raném věku,“ doplňuje odborník.
Problémy, se kterými se setkávají rodiče a pedagogové dětí s ADHD, jsou různého charakteru, obecně je však možné říct, že vždy jde o to, že si pedagogové stěžují na to, že dítě vyrušuje v průběhu vyučování, je neklidné a má problémy s tím, se ukáznit a soustředit na práci.
„Naše uvědomění, že žijeme v rodině, kde je dítě s touto diagnózou nám dává samo o sobě širší možnosti řešení, než nepřijetí celé situace a tím i dítěte,“ vysvětluje odborník a pokračuje „Pozorujte dítě v mnoha situacích a interakcích: ve třídě, v šatně, u okna s výhledem, na zahradě, při různých typech hry, při učení různých předmětů, při různých domácích pracích, při komunikaci s vrstevníky, dospělými, autoritami, cizími lidmi atd. Zkrátka jde o to, časem, a možná za pomoci experimentování, vypozorovat konkrétní situace, kdy dítě funguje v rámci očekávání lépe. Principy z těchto momentů následně zkopírujete do dalších situací. Smyslem není se zbavit diagnózy, ale umět s ní společně fungovat a nakonec i využít v rámci rodiny či třídy.“
Možné otázky, které si rodiče a pedagogové mohou pokládat a tím odhalit situace s různou mírou fungování dítěte:
Kdy nám spolu to učení šlo, alespoň o trochu lépe než dnes?
Kdy naposledy si dítě rádo dělalo úkol do školy (třeba z matematiky)?
S kým je dítě při komunikaci klidnější?
V jakých situacích pobíhá méně?
Kdy jsem naposledy viděl své dítě a zároveň nevnímal jeho diagnózu ADHD ?
Pokud rodiče či pedagog začnou mít podezření na to, že jejich dítě trpí ADHA, je vhodné navštívit odborníka, který poruchu potvrdí, či vyvrátí. Pokud je problém definován, je vždy snazší cesta k tomu s dítětem pracovat a komunikovat.
„Pomoc poskytnou specializovaní psychologové, Pedagogicko-psychologické poradny, psychiatři, či neurologové,“ uzavírá Mgr. Petr Šobra.