A co když spolu nemůžete po porodu být?

Rooming-in je nejlepší, ale mohou nastat situace, kdy maminka potřebuje klid. Nezoufejte, mateřská láska si svou cestičku stejně najde...
A co když spolu nemůžete po porodu být?
Když se mi narodilo mé první dítě – mimochodem, v maličké okresní porodnici, položili mi jej ihned po jeho příchodu na svět na břicho. Ztichlý porodní sál, pološero... a jen, rozbolavělá, unavená JÁ a ONO! Dodnes tyto okamžiky považuji za svůj nejsilnější emocionální zážitek v životě vůbec. Od té chvíle jsme se s mým miminkem od sebe neodloučili, takže čert vezmi škrábavé „drátěné“ vložky a frontu na sprchy.
 
Když jsem svou zkušenost líčila pražským kamarádkám, třeštily oči a nakonec pravily: „Tos teda měla kliku. Mně dítě sestra ukázala a pak jsem ho viděla až druhý den...“ Nerodila jsem včera a rooming-in v té době byl výhradně osvíceností primáře a ochoty a možnosti ředitele okresní nemocnice „pustit chlup“. Dnes se pokoje, kde jsou miminka spolu s maminkami, považují za samozřejmost. I kdyby v tom nehrálo roli pochopení potřeb maminky a dítěte, tím pádným důvodem je, jak jinak, šetření peněz.
 
Podle Jany Křemenové, odbornice s dlouholetou praxí porodní asistentky i pedagoga, která připravuje na tuto profesní dráhu nové posily, už i ty nejlakotnější zařízení pochopily jednu věc: „Adaptace ženy na mateřství a novorozenecký organizmus na samostatné fungování na světě urychluje právě to, když zůstávají spolu. Tím se pochopitelně zkrátí i délka hospitalizace rodičky po porodu v nemocnici.“
 
Když to nejde, tak to nejde
Řada maminek, které s děťátkem z jakýchkoli důvodů v jednom pokoji nepobývaly, teď může mít obavy, jestli tím svému děťátku „neublížily“. Jenže co když rodily císařským řezem? Co když se ocitly v porodnici, kde došlo k návalu rodiček, a tak byly novopečené maminky umísťovány kde se dalo, a ne všude byl pokoj přizpůsobený na rooming-in? Z těchto důvodů jsme položili několik otázek Janě Křemenové:
 
Jaké jsou důvody, kdy děťátko hned po narození sestra s maminkou nenechá?
Stejně tak, jako existují zcela zásadní důvody proto, aby dítě zůstalo po narození u matky, v dalších vážných případech je třeba, aby dítě bylo uloženo více či méně vzdálené od matky a bylo ošetřováno specialisty v péči o novorozence. Jedná se o děti nezralé, s komplikacemi v adaptačních mechanizmech po narození. Podstatnou roli hraje zdravotní stav matky bezprostředně po porodu. Například po císařském řezu, nebo v souvislosti s komplikacemi vzniklými v průběhu porodu a krátce po porodu. Tím míním například velkou krevní ztrátu. Maminky by se neměly držet řečí kamarádek, tchyní a známých – každá žena svoji „těžkou hodinku“ prožije jinak. Je vždy třeba přistupovat individuálně, ale hlavně se snažit o co nejkratší nutnou dobu, kdy je oddělena matka od dítěte. Oba v té době totiž strádají, oba prožívají ohrožení, pocit frustrace, nedostatečné uspokojení přirozených potřeb.
 
Jak byste tedy uklidnila maminky, kterým dítě lékaři hned po porodu odnesli?
Uklidnit matku po porodu jde jen velmi obtížně a není možné například jeden krátký rozhovor s ní považovat za vyřešení problému. Je třeba, aby žena dobře porozuměla situaci, která vyústila v to, že pro dítě je prospěšnější i při znalosti všech výhod, jeho umístění bezprostředně po porodu na speciálním pracovišti. Matku uklidní, když může několikrát svou situaci rozebrat s odborníky, se svými blízkými, a hlavně pokud sama může být co nejdříve aktivně zapojena do péče o dítě.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Nic nemá jen svůj líc – co je tedy rubem rooming-in?
Maminka určitě málo odpočívá. Je neustále ve střehu vůči potřebám dítěte a jsme zase u jejího zdravotního stavu, a tím i odborného rozhodování porodníků, jestli je pro ni rooming-in ideální. Další nevýhodou je, že ji velmi často kontaktují návštěvy. A ne vždy jsou to lidé jí nejbližší, ale i kamarádky, kolegyně z práce, přichází jich velký počet najednou. Lidé mají občas pocit, že porod a zařazení se do mateřské role, je přece samozřejmé, a hlavně veřejné, a tak se pokoj mění na průchoďák. Nevidíme moc rádi především návštěvnice typu „na doktory nedej, já to vím nejlíp, protože jsem sama rodila“. Mohou totiž způsobit zmatek v mysli již tak nejisté matky. Novopečená maminka by neměla dovolit, aby cizí lidé, i když se třeba jedná o nejlepší kamarádku, několikahodinové novorozeně chovali. Narušují tím jeho vazbu s matkou. Je to stejné, jako když najdeme v přírodě kolouška, také bychom se ho neměli dotýkat. Výsadu vzít si děťátko do náruče by měl mít jen tatínek dítěte. Právě velkou výhodou systému room-ing-in je možnost plynulé komunikace mezi matkou, dítětem a otcem!
 
Některé naše čtenářky si stěžovaly, že jim v případě rooming-in spíš připadalo, že si sestry ulehčily práci. Když nemusely, tak tam nepřišly, maminky, starejte se, jak umíte.
Ono je to složitější. Samozřejmě, že se i mezi sestrami najde taková, která si neplní pracovní úkoly, jak by měla, ale přesto budu stát za těmi porodními asistentkami a dětskými sestrami, které se starají o matky i děti v jejich složitém poporodním období velmi pečlivě a nezapomínají na svoje pracovní povinnosti. Má zkušenost mi říká, že matky, které si projdou euforií z porodu, často procitají do reality poporodního stavu úzkosti. Cítí, že péče o dítě je sice krásná, ale komplikovaná. Zejména pak pro matku prvorodičku. Jsou nejisté, svoji nejistotu a nervozitu přenášejí na dítě. Potřebují především podporu, citovou jistotu od svých nejbližších a od nás profesionálů permanentní pochopení a trpělivé vedení.
 
Maminky, zvlášť ty, které už jedno dvě děti doma mají, berou pobyt v porodnici jako na dlouho poslední šanci se prospat. Rooming-in je tudíž tak neokouzluje jako nadšené prvorodičky. Mohou jej odmítnout?
Je pravda, že zkušenost ženy se promítá v tom, že si daleko více uvědomuje možnost odpočinout si po porodu, než se zase zapojí do péče o početnější skupinu členů rodiny. Většina zkušených matek využije svých schopností a mateřské sebevědomí tak, že jejich děti jsou klidné, dobře se adaptují a ony skutečně více odpočívají. Lépe rozumí své nové situaci. Prakticky se setkáváme pouze s tím, že například první noc nechávají alespoň po její část dítě spát u dětských sester, aby nabraly sil. Naprostá většina matek zůstává se svým dítětem ráda a úplně samozřejmě. Výjimečné případy, kdy žena odmítá „mít dítě u sebe“, je třeba dobře diagnostikovat a individuálně řešit.
 
Vy sama jste byla od počátku se svým děťátkem?
Mám dvě dcery, jednu dospělou a jednu dospívající. Ráda vzpomínám – a často spolu s nimi – na naše společné začátky. Byť se první z nich narodila v době, kdy se teprve v západním světě realizovaly myšlenky na humanizaci v porodnické péči, ve Zlíně v porodnici velmi brzy zkoušeli novátorské postupy v péči o novorozence. Zejména s mladší dcerou jsem měla možnost poznat systém rooming-in.
 
Klepněte pro větší obrázekMgr. Jana Křemenová, porodní asistentka, psycholožka a pedagožka, Zlín. Již 15 let se věnuje skupinové a individuální připravě žen a jejich partnerů na těhotenství, porod a rodičovství. Matka dvou dcer.
 
 
 
 
 
 
Text: Jana Trnková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře